RECENZE: Mort Castle (ed.) a Sam Weller (ed.): Rej stínů - Povídky k poctě Raye Bradburyho

Je Rej Stínů cesta k Rayi Bradburymu? Pro mě byla tato povídková sbírka onou cestou určitě. Rej Stínů je sbírka povídek k poctě Rayi Bradburymu od většinou amerických autorů, pro nás dost často neznámých, případně na okraji zájmu. Samozřejmě jsou tu i výjimky. Například Neil Gaiman, nebo Joe Hill. Ovšem to, že autory povětšinou neznáme, nic neznamená. Alespoň co se týče této povídkové sbírky, protože Sam Weller a Mort Castle, kteří ji sestavili, odvedli vynikající práci a vybrané povídky jsou všechny na velmi vysoké úrovni, a zároveň jsou velice žánrově rozmanité, stejně jako Bradburyho tvorba.

Antologie nabízí čisté sci-fi kousky … no upřímně v Bradburyho podání není nic čisté, ale pro jednoduchost se držme žánrů. Tak tedy sci-fi kousky jako jsou třeba Dva domy, které vypráví o dvou vesmírných lodích, resp. jedné a o probudivším se osazenstvu na cestě do neznáma, nebo Země (obchod se suvenýry) - typický Bradbury bez Bradburyho či Mladí poutníci, o zapálených křesťanských kolonistech na cizí planetě a jejich už ne tolik zapálených dětech, nebo klasické hrátky s časem v Telefonátu, který hraničí s hororem.

Postkatastrofické povídky o konci lidstva i o naději, jako jsou třeba Děti z usínátka, o vynálezu, který přežil svou dobu, nebo Litte America o … no nebudu říkat o čem, ale o něčem úplně jiném než to na první pohled vypadá. Pak je tu několik posmrtných. Například po sobě jdoucí Dívka v rakvi a Průvodci. Každá z povídek je jiná, ale obě pracují se smrtí a celkově vzato by se za ně nemusel stydět ani Bradbury, ale ani King, což platí o víc než jen těchto dvou textech.

No a pak je zde poslední skupina, a to jsou takzvané podivné kusy. Dnes bychom řekli gaimanoviny, ale tvůrcem strašidelných či podivných povídek, které byly zasazený do amerických zapadlých městeček, cirkusů či sklepů rodinných domů byl právě Ray Bradbury. Mohou a nemusí být hororové, mohou končit smrtí či zrozením. Jsou to ty povídky, které máme od Bradburyho rádi.

Ano i já. Na začátku jsem napsal, že tahle kniha byla moje cesta k Bradburymu a to je naprostá pravda. Před ní jsem nic od Bradburyho nečetl. Ba dokonce jsem se i pokoušel, ale knihy odložil, protože mě prostě nezaujaly. Ale tahle pocta mě navnadila. Jak kvalitou jednotlivých povídek, tak komentáři autorů, kteří rozmlouvají o motivacích, proč tu kterou povídku do sborníku napsali či věnovali, případně vzpomínají na setkání s Bradburym. Je to jako bych naskočil na vlnu a na jejím konci si řekl, chci víc. A tak jsem prostě přesedl a pokračoval. Pokračoval jsem Braduryho Kaleidoskopem, Marťanskou kronikou a prozatím zasmečoval 451 stupni Fahrenheita. Zkuste to také, a pokud máte rádi přemýšlivou sci-fi a jemný horor, určitě nebudete Rejem Stínů zklamáni. Oficiální Bradburyho životopisec Sam Weller ukázal, že věci rozumí.