Literatura: Peter Ackroyd, Hawksmoor

Počátek

AND SO let us beginne;
and, as the Fabrick takes its Shape in front of you, alwaies keep the Structure intirely in Mind as you inscribe it.

Vezměte na vědomí, že kritik nikdy nepřizná, pokud je pro něj kniha příliš velké sousto. Raději text rozerve na kusy, rozpáře jej a vyvrhne, aby čtenáři ukázal nevábné vnitřnosti. Není to tak, že JÁ tomu nerozumím. To autor to napsal špatně! Rozumět novému, to by mohl být jeden z úkolů kritiky. Zaklínat se tím, jak Proust hledal ztracený čas a Joyce bloudil s Leopoldem Bloomem po Dublinu, je dnes módní. Bez ohledu na to, že ve své době byly ty knihy považovány za nemorální, skandální a obscénní. Ne že by od té doby literární monstrozity nevznikaly, ale už to není tak pobuřující. Hawksmoor Petera Ackroyda je esencí postmoderny. Liší se od Umberta Eca, Juliana Barnese, Slawomira Mrożka, Johna Fowlese nebo Jiřího Kratochvila. Nemůže jinak: postmoderna, ač v ní lze pozorovat společné rysy, je charakteristická odlišností. Hawksmoor si pohrává s časem, s realitou, zpochybňuje pravdu, posouvá vnímání. A jako takový je samozřejmě nemorální, skandální a obscénní. Ostatně, co dneska není. Ale Ackroyd přidává neobyčejnou porci noblesy a literárnosti.

Realita

Noblesní, tedy pokud tomu nebránily zažívací potíže, byl zajisté i londýnský architekt Nicholas Hawksmoor. Pravděpodobně se narodil v roce 1661. Zemřel 25. března 1736. Jeho život je spjat s Christopherem Wrenem, který, byv na mladého génia upozorněn, jej přijal do služby. Budovy podle jeho návrhů stojí mj. v Oxfordu, Southamptonu či Londýně. V roce 1711 dostává Hawksmoor zakázku na stavbu padesáti kostelů. Realizováno je asi dvanáct. Sám jich zvládá navrhnout šest. Všechny dodnes stojí. Údajně byl též praktikujícím svobodným zednářem. V knize Hawksmoor se ani jednou nevyskytuje.

Kompozice

Děj se nám vyskytuje jaksi paralelně, ve dvou rovinách: v první sledujeme architekta Nicholase Dyera, realitu 18. století, postupující stavbu sedmi kostelů, ale zejména Dyerovu nedůvěru k rozumu a příklon k okultním vědám; druhá ukazuje detektiva Nicholase Hawksmoora ve 20. století. S případem vražd v okolí kostelů postavených Dyerem nemůže hnout, ale přesto má k němu čím dál osobnější vztah. Text románu je postaven na kontrastech (střet rozumu a iracionality, uhlazenosti a brutality, starého a nového jazyka) a na průsečících. Nejen v pomyslných spojovacích liniích jednotlivých kostelů, ale zejména v prolínání obou časových rovin. Ackroyd zručně používá jednotlivé motivy, mírně je pozměňuje, nechává čtenáře na pochybách, zda jde o omyl, náhodu, nebo promyšlený tah. Proto se v 18. století opakují výjevy s dětmi, které zpívají jednoduché popěvky, aby se něco podobného, poněkud nepatřičně, objevilo i o dvě století později, proto se postavy v obou rovinách jmenují stejně nebo alespoň podobně (Nicholasův pomocník je v obou případech Walter, hospodyně je jednou paní Westová, podruhé paní Bestová atd.), proto když jedna kapitola skončí, druhá naváže stejným slovem či variací na poslední větu předchozího textu. Kompozice je brilantně zvládnuta. Což ještě neznamená, že se to dá číst...

Jazyk

Každou lichou kapitolu aby člověk četl s louskáčkem na text. Pokud vám angličtina z úvodního citátu připadá trochu divná, je to v pořádku. Není divná. Ještě v osmnáctém století byste se s ní setkali zcela běžně. A překladatelka Johana Labanczová nepoužívá, zaplaťpámbu, češtinu pozdně barokní. Pokud jste obdivovatelé Rosovy Čechořečnosti a stále vás mrzí, že nemáme usmívatelku (protože používáme ironii) nebo veřejníka (protože máme generála), neužijete si text příliš (jakkoliv s pojmem okolostojičnost /tedy dnes okolnost/ se v Hawksmoorovi setkáme). Čteme jazyk počátku národního obrození. Je to náročné, kouzelné, a pokud jsem s to soudit, jde o výjimečně dobrou práci.

Závěr

Dobrá práce, říká si možná čtenář. Než neměl by se nechat klamat! Tohle není recenze. Knize nerozumím, nestudoval jsem ji, možná mi byla protivná a shledal jsem ji urážlivou. Možná jsem ji ani nečetl. Pokud si o ní chcete něco přečíst, doporučuji recenzi Jiřího Kelbla na webu XB-1 (http://www.casopisxb1.cz/aktuality/ackroyd-hawksmoor-recenze/). Ostatně, napsal jsem tento text skutečně já? Kdo jsem já? A není čas s tím skončit?

Nuže započněme.
Jak před tebou celá věc svou pravdivou tvářnost bude ukazovati, vždy všecknu stavbu jejího vnitřního ustrojení měj na paměti.

Peter Ackroyd: Hawksmoor
Nakladatelství: Paseka
Překlad: Johana Labanczová
Obálka, grafická úprava: Luboš Drtina
Rok vydání: 2016
Počet stran: 296
Cena: 299 Kč