Vzhledem k nedostatku času teď nemohu na gekovské projekty s dětmi ani pomyslet. Maximálně několik krátkých pokusů, jejichž původcem je hra 50 báječných experimentů, kterou pro vás teď testujeme, a o kterých se rozepíšu později. Co ale dělat, abych děti nezanedbal úplně? Tak předně jsou tu všemožné akce, jejichž pozvánky tu trousím kolem. Předem upozorňuju, že to není žádná placená agitka, ale události, které opravdu s dcerou navštěvuju a které si užíváme. A za druhé jsou to hurá akce, jakou byla i návštěva divadla Minor a jejich novinky Demokracie.
Hra Demokracie splňuje kolonku geekovství naprosto bezezbytku. Jedná se o počin představující principy demokracie a parlamentního systému dětem od sedmi let výše. Nejedná se přitom o nějaký suchý výklad, nebo naopak dětský kabaret, ale pravou interaktivní zábavu. Hra Demokracie totiž nejen dětem vysvětlí, o čem že ta demokracie je, ale nechá je demokracii přímo ochutnat! Pokud byste chtěli jako vždy poslat dítě do divadla s mamkou, tady tak nečiňte. Budete se královsky bavit spolu potomkem.
Dějství první.
Hra hodně pracuje s kostkami a s avatary stran, kterými jsou strany: Cvičit, Tančit, Učit, Neřešit, Hrát si a Dožít. Tyhle strany se v prvním dějství zúčastní voleb, předvedou povolební vyjednávání, sestavení i rozpad koalice a vládnutí. To vše s minimem slov (Ovšem ta, která tam jsou, jsou na místě. Krom toho jsou používány klasické dospělé termíny. Tady se na něco dětského nehraje. I když volí mezi hraním a cvičením, pořád jde o volby do parlamentu ČR. ), maximem akce a velkou porcí humoru. Humor je cílen rovnoměrně mezi dětské i dospělé publikum, takže zatím co se děti budou bavit nad akcemi strany Cvičit, či přísnou zapšklostí strany Učit, dospělí přivítají narážky na Otázky Václava Moravce, klasické politické diskuse sehrané za použití cca pěti slov v kombinaci s blábláblá, které se „kupodivu“ od skutečných diskusí informačně moc neliší. Kostky pak slouží k odlišení stran, ale geniálně třeba i jako povolební TV grafika, nebo nástroj pro sestavení prohlášení vlády.
Přestávka
Přestávka je přestávkou jen z části. Na chodbách totiž probíhá volební kampaň a jednotlivé postavy loví mezi dětmi voliče. Bomba!
Druhé dějství
U vchodu dostáváme hlasovací zařízení a jde do tuhého, ještě malý test jestli i ti nejmenší pochopili a jde se volit. Druhé dějství se nese ve znamení: jaké si to zvolíte, takové to máte a diváci už jsou 100% součástí hry. Nejen že si malí diváci vyzkouší princip voleb, ale i sčítání hlasů, zklamání s povolebního vyjednávání či úspěchu stran, které nevolili. Kromě toho má na ně volba přímý dopad. Volili jste cvičení a učení? Tak budete teď pěkně dřepovat a opakovat anglická slovíčka! Volili jste jen hraní? Budete do omrzení hrát kámen, nůžky, papír! Když to prožíváte s nimi, je to geniální. Zatím co děti jsou zažraní do voleb a přemýšlí koho volit příště, aby už se nemuseli učit, nebo si hrát… dospělí se baví pozorováním svých potomků při tomtéž. A to vše se opakuje a ještě a znova. Namodelovány jsou tedy nejen volby a vše kolem nich, ale i vývoj preferencí voličů. Postupem času tedy ztrácí ty aktivní strany a začínají převládat ty nic nenařizující, jako je Dožít a Neřešit. Ale i protestní! Učit!
Jen jedno mi vrtá hlavou. Opravu se hlasuje, nebo je to jen vychytaný trik? Jednoduchá pomoc. První hlasování vyhrálo Hrát si s 25% hlasů. A v sále bylo něco přes 60% dívek. Procenta nelžou.
Hra Demokracie je nádherný model našeho politického zřízení převedený do dětského prostředí a na dětské publikum, tedy něco nad čím srdce geekovo jen zaplesá, a tedy pobaví se i dospělý. Za Tátu Geeka tedy ***** / *****
Přidat komentář