RECENZE: Antoine Rouaud, Cesta hněvu

Debut francouzského spisovatele Antoina Rouauda o jedné takové pomstě vypráví. Předobrazem této drsné fantasy jsou podle anotace knihy plné promyšlených intrik a syrové akce, reprezentované například romány G. R. R. Martina nebo Brenta Weekse. Takové doporučení zní skvěle. Ano, to je to, co čtenář chce! O to víc zamrzí, že... Ale nebudu předbíhat.

Hlavními hrdiny románu jsou slavný generál rytíř Dun-Cadal, přezdívaný Čáp, a jeho žák, později také rytíř, Žabák. V minulosti sledujeme, co je svedlo dohromady, Žabákův výcvik, začátek občanské války, rozpad císařství a zničení všeho, v co generál věřil. Druhá linie se odehrává o několik let později. Císařství bylo nahrazeno republikou. Z Dun-Cadala je anonymní zlomená troska, utápějící svůj žal v alkoholu. Vyhledá ho mladá učenka a začne se vyptávat na jeho minulost. Ve stejném městě se má také zrovna odehrát významná společenská událost, které se bude účastnit většina senátorů republiky. Události se dávají do pohybu, když je někdo začne jednoho po druhém vraždit.

Cesta hněvu má slušný řemeslný základ, a proto je dílo celkem čtivé. Pokud si čtenář knihu nejdříve zběžně prolistuje a sem tam si přečte pár odstavců, tak se dá očekávat, že dílo zakoupí. Teprve později zjistí, že by Antoine Rouaud musel například zlepšit popis akčních částí, aby vynikla potřebná dynamika a napínavost soubojů. Největším kamenem úrazu je však přeskakování v časových obdobích. Nikde před změnou není žádné upozornění. Na jedné stránce se může čtenář několikrát naprosto plynule ocitnout v událostech vzdálených od sebe několik let, a to s toutéž postavou. Opravdový guláš. Snad to nikdo nepovažuje za nový trend a nestane se z toho móda.

Je těžké určit, zda by popsaný svět mohl být funkční. Jedná se o zhruba středověkou společnost, začíná se používat střelný prach a náboženství připomíná křesťanství v době temna. Autor lehce nadhodil společenské i náboženské uspořádání. Nejde však do hloubky, pouze postupně a po troškách přidává doplňující střípky informací. Teoreticky mu tím vzniká velký prostor, ve kterém může následně s dějem a hrdiny manévrovat. Prakticky se zdá, že nedokáže dát dohromady komplexní svět a sám v něm tápe.

Všechny postavy jsou popsány dost povrchně, či přímo prvoplánovitě. Jen tři mají šanci trochu zaujmout. Možná nechtěně je jednou z nich postava císaře. Mladý znetvořený muž, zřejmě i lehce slaboduchý, jenž se kvůli postižení schovává před světem a všechna rozhodnutí provádí na základě informací a doporučení svých rádců. Další šířeji rozepsanou postavou je Dun-Cadal, rytíř, generál, císařův důvěrník a bývalý vykonavatel vražd pro císaře. Je zarážející, jak omezeně působí. Podle všeho by měl mít široký přehled a poznat, k čemu se schyluje. Má být výborným stratégem, a přesto věří, že dokážou porazit nepřítele, který se už dostal před bránu hlavního města císařství. Ve spoustě situací se nechová přirozeně. V pozadí je znát ruka autora, jenž se snaží dostat figurku tam, kam potřebuje, ať to stojí, co to stojí.

Ovšem postrkování Dun-Cadala je ničím v porovnání s manipulování Žabákem. Je možné argumentovat tím, že je psychicky narušený. Lze tak částečně omluvit jeho aroganci, omezenost, výbuchy vzteku a podobné chování. Nevysvětluje se tím však, proč si nejde za svým cílem. Jeho pomsta se promění ve frašku, protože když se konečně rozhodne zamýšlenou osobu zabít, stane se tak až v okamžiku, kdy je jasné, že tím nic neovlivní. A navíc Žabák ví, že by to stejně udělal někdo jiný o pár minut později. Není za tím snaha naznačit čtenářům, že vražda je špatná, protože už dřív bez skrupulí zabíjel, jen aby se k té příležitosti dostal. A vše je korunováno závěrem knihy. Příliš okatě se stal další díl nezbytným ‒ pokud by tedy někoho zajímalo, jak bude příběh pokračovat.

Předobrazem románu Cesta hněvu skutečně mohla být Hra o trůny, či série Noční anděl, ale lepší přirovnání by byl román Nejlépe chutná za studena od Joea Abercrombieho. V těchto sériích však hrdinové skutečně žijí a jednají na základě své povahy, každý čin má svůj důsledek a dozvíme se, jak toho mohli dosáhnout. To Antoine Rouaud nedokáže. Ani zrada nejbližších přátel dnes nikoho neohromí, nemluvě o politickém převlékání kabátů a změně stran uprostřed děje. Je třeba vysvětlit motivaci a cíle zúčastněných. Nestačí vědět, jen co se stalo a proč, stejně důležité je i odhalit čtenářům prostředky a cestu k dosažení cíle. Právě věrohodně popsaným „jak“ se liší dobrá kniha od průměrné. To mi však v románu Cesta hněvu citelně schází a celkově tak knihu řadím do podprůměru.

Hodnocení: 40 %

Antoine Rouaud: Cesta hněvu (Kniha a meč 1)
Nakladatelství: Fantom Print
Rok vydání: 2014
Překlad: Kateřina Niklová
Autor obálky: Raymond Swanland
Vazba: vázaná
Počet stran: 336
Cena: 299 Kč

Recenzi napsal: Petr Blažek