TELEVIZE: TOP 7 nejlepších žánrových seriálů roku 2013 podle Ládi Svatoše

7) Siberia

Šestnáct účastníků nové reality show je vysazeno kdesi hluboko v nehostinných lesích Sibiře, aby bojovalo o pohádkovou výhru milionu dolarů. Vše se změní ve chvíli, kdy na povrch vyplynou informace o tajemných zvucích z lesa, mizících účastnících či kráteru po pádu meteoritu z roku 1908. Otázka stírá otázku, napětí se stupňuje, atmosféra houstne a z původně jednoduché show se stává skutečná hra o přežití.

Siberia to od začátku neměla příliš jednoduché. Musela se potýkat s nálepkou „od tvůrců Paranormal Activity“ a vražedným vysílacím slotem v páteční večer. Obrovská škoda, že se tato žánrová jednohubka na pomezí mysteriózního hororu, sci-fi thrilleru a vztahového dramatu nedočkala prodloužení. Přičemž samotný formát (veškeré dění je snímáno z pohledu první osoby) je na obrazovkách velmi ojedinělý.

Komu je seriál určen: Fanoušci Lost, X-Files, Cloverfield, Survivor

Mé ocenění: Absolutní guilty pleasure roku, které opravdu nesedne každému.

6) Orphan Black

Sarah Manning je rebelka od přírody, jež si žije svým vlastním problémovým životem s nevlastním homosexuálním bratrem Felixem. Vše se změní ve chvíli, kdy se stane svědkyní sebevraždy neznámé ženy, které je až příliš podezřele podobná. Po chvíli přemýšlení se rozhodne převzít identitu zemřelé. Plán zní jednoduše – zmocnit se úspor mrtvé a udělat za svým současným životem jednu velkou tlustou čáru. Sarah však nepočítala s tím, že se zaplete do spirály nevyřešitelných záhad a především s faktem, že ona sama i mrtvá žena jsou ve skutečnosti klony.

Malé upozornění na začátek. Seriál si během úvodních pěti minut nasadí doslova vražedné tempo, které po celou dobu sezóny nezpomalí, naopak, ještě přitvrdí. Tento nenápadný žánrový chameleon stojí a padá na neuvěřitelném charismatu Tatiany Maslany, jež dovede bez problému zahrát rebelskou Sarah, paničku z předměstí, sexy vědátorku či psychopatickou imigrantku.

Komu je seriál určen: Fanoušci záhad a britského akcentu v americkém prostředí.

Mé ocenění: Projekt s doslova smrtícím tempem a gradací.

5) In the Flesh

Poněkud zapadlá britská minisérie zabývající se zombie tématikou z trochu jiného pohledu. Co kdyby šlo nakažení zastavit a vrátit živým nemrtvým jejich duši? Má to však jeden háček. Tělo zůstane ve stavu, v kterém jej duše opustila. Přijme společnost tyto jedince zpět mezi své řady po absolvování řádného očistného programu či se z lidí stanou stejnými  zvířaty, než byli samotné zombie?

Mé ocenění: Nejlepší sociální satira se skvělými maskami a naprosto srdcervoucím dramatickým rozuzlením, jež v zombie žánru nemá obdoby.

4) Almost Human

Karl Urban v roli policisty budoucnosti a přesto se nejedná o pokračování překvapivě kvalitního Dredda? Seriál nenabízí nijak zvlášť originální dějovou linii, ať už se jedná o tu hlavní či epizodní. To na čem staví je především chemie ústředního dua, které chytře využívá základních pravidel buddy filmů, ale zároveň jej obohacuje o využité Asimovy zákony. Vizuál je jedním z nejvymazlenějších za uplynulou sezónu. Celkově to ovšem nejvíce připomíná poslední řadu (dnes již legendárního) Fringe. Není se čemu divit, polovina tvůrců je stejná.

Komu je seriál určen:Fanoučci Fringe, Dredd či „klasických“ kriminálek. 

3) Mayday

Neprávem přehlížená televizní minisérie kombinující to nejlepší z Killing a Twin Peaks. V centru dění je zmizení místní dívky Hattie Sutton, jež má být zvolena májovou královnou. Na průvod však nikdy nedorazila. Kdo je podezřelým, kdo je obětí, kdo je kmotrem tahajícím za nitky a kdo jen pouhým slepým sluhou celkové konspirace? Nebo za tím stojí tajemné síly ukryté v tamějších lesích?

Mé ocenění: Nejcyničtější závěr televizní minisérie roku. 

2) Sleepy Hollow

Část tvůrců Fringe vzala původní legendu o bezhlavém rytíři a přetavila jej v mnohem komplikovanější příběh s funkční mytologií opřenou o reálné poznatky. Výsledek? Wisemanovi a spol. se povedl husarský kousek. Vzali naprosto stejný koncept, jako měl Fringe, ale na místo vědeckých vychytávek a sci-fi berliček na něj nasadili fantasy koncept pohrávající si křesťanstvím ještě více, než samotný Dan Brown. Bezhlavý rytíř ve výsledku mistrně tančí na hraně originality a guilty pleasure.

Mé Ocenění: Žánrově nejhravější počin roku, jemuž v následujícím roce může nejvíce ublížit prodloužení. Konceptuální seriály s přibývajícími řadami ve většině případů ztrácí na kvalitě i atraktivitě. 

1) Hannibal  

Zapomeňte na Mlčení jehňátek! Zhasněte v místnosti úplně světlo a zavřete oči. Teď si představte, že je Hannibal Lecter na svobodě. Nemá na sobě žádnou masku ani svěrací kazajku. Jen za vámi tiše stojí a svým chladným dechem objímá váš krk. Jak se cítíte? Tíseň, strach, závrať? Přesně takové pocity vám nabídne tato lahůdka, jež přepracovává původní román Thomase Harrise a umisťuje jej dějově do současnosti. Hannibal sice poněkud omládl a dostal novou tvář (Mads Mikkelsen), ze svého pověstného charismatu ovšem neztratil ani kotletu. Dějové zvraty, dusná atmosféra, precizní vizuál a naprosto odzbrojující herecké výkony. Tohle a mnohem více vám tento pokrm labužníků může nabídnout. Možná přijde i Scullyová!

Na samotný závěr a špičku pyramidy se kupodivu dostává seriál, jenž na první pohled nemá s ostatními zmíněnými nic společného. Hannibal ovšem klame tělem. Svou mysteriózní atmosférou, surrealistickými, (takřka hororovými sekvencemi) předčí většinu zmiňovaných v pouhý několika minutách!

Zajímavost: Druhá řada přivítá do náruče našeho „lidumila“ Davida Bowieho, jako Hannibalova strýce. Čeká nás vskutku delikátní pochoutka.