RECENZE: František Kotleta, Fakt hustej nářez (Bratrstvo krve 2)

Dva dlouhé roky se nám řezník František smál do ksichtu, nechal nás spekulovat a hádat se o tom, zda byl Hustej nářez jenom vtip a zda už o autorovi nikdy neuslyšíme nebo jestli se vrátí s dalším, ostře nabitým románem. Doufám, přátelé, že jste svoje končetiny nesázeli na první možnost, protože byste prohráli. Ano, Kotleta je zpátky.

První myšlenka, která mi při čtení druhého dílu Bratrstva krve bleskla hlavou, byla následující: tohle snad psal jiný autor. Jinými slovy – František Kotleta se za ty dva roky od svého knižního debutu neuvěřitelně vypsal a zlepšil. Neříkám, že jeho styl je úplně dokonalý, ale rozhodně se posunul kupředu.

I dvojka se dál točí kolem hlavního hrdiny Jana Bezzemka, jenž byl v minulém díle nucen spojit se s přeživšími upíry, kteří přežili kartánskou invazi.  Upíři se nyní snaží o jediné – bojovat s emzáky a dostat je pryč ze Země. Ale jak už to tak bývá, upírů je málo a nepřátel hodně. Příběh se rozjede teprve v okamžiku, kdy upírská bohyně Sangot, sídlící v Bezzemkově přítelkyni, vydá zcela jasný rozkaz: doveď mě ke kartanské lodi, abychom těm zmetkům dali na zadek. Ještě před tím se však musí vymotat za pomoci mladíka Diany a jeho společníků, vlastně společnic, z Brazílie. Teprve pak začne ta nefalšovaná akční jízda.

První, čeho si čtenář dozajista na Fakt hustým nářezu všimne, je hlavní hrdina. Bezzemek se od minule nehorázně změnil. Už to není ten lehkovážný, několik století starý upír se zálibou v krásných ženách a milostných hrátkách s nimi. Místo toho tu máme jednoho z posledních přeživších svého rodu, který si zatraceně uvědomuje vážnost situace a podle toho jedná. Kvůli tomu taky Kotleta dávkuje akční scény pomalu a postupně, na rozdíl od prvního dílu, kde byly sekány v jedné lajně. Fanouškům akčňáren to asi příliš vonět nebude, ale můžete si být jisti, že každá akční sekvence stojí za to.

Kupodivu se však Kotleta pokouší útočit i na čtenářské emoce, což jsem mu překvapivě žral, na rozdíl od hlášek, které jsem tam tentokrát jaksi nenašel. Tím neříkám, že budete u tohohle dílu brečet, ale rozhodně ve vás určité scény zanechají emocionální stopu.

Ale kromě toho má Kotleta v rukávu ještě jeden trumf a tím je bezesporu hlavní padouch. Ano, Michael Chanon patří rozhodně k těm badassům, kteří dokážou hrdinovi znepříjemnit život a jen tak neodejít ze scény a je tak Bezzemkovi víc než důstojným protivníkem.

Tahle ďábelská kombinace pádí jako splašená kupředu, aniž by se jedinkrát zadrhla a na konci  vás čeká scéna, za níž budete autora proklínat a přát si, aby tu byl s trojkou co nevidět a netrvalo mu to další dva roky. Což, jak píše v autorském medailonku Jiří Popiolek, by nemělo a Kotleta se vrátí na Vánoce. Nebo je to jenom způsob, jak si vystřelit ze čtenářů a udržet je v napětí? To se dozvíme už za čtyři měsíce.

Bratrstvo krve: Fakt hustej nářez
Kotleta, František
Nakladatel: Epocha
Obálka: Piotr Cieśliński
Redakce: Tomáš Němec, Pavlína Kajnarová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 288
Rozměr: 110 x 180
Provedení­: paperback
Cena: 259 Kč