RECENZE: Robert Reed, Dřeň

Loď. Kolos, tajemný a opuštěný, se miliony, či dokonce miliardy let pohybuje vesmírem, aby se po nevýslovně dlouhém pobytu v prázdnotě nechal obsadit, zkoumat a zabydlet lidmi. Nyní je loď – tak obrovská, že pojme planetu, aniž by si jí kdokoli po během statisíců let všiml – využita jako hotel, gigantický výletní komplex plující naší galaxií, převážející celé civilizace z místa na místo. A jak už to u takových výletních kolosů bývá, i tomuto hrozí nebezpečí. Nebezpečí vyplývající z tajemného jádra lodi, o kterém donedávna neměl nikdo tušení, se vydává prozkoumat hrstka kapitánů, nejlepších důstojníků, kteří jsou na lodi k dispozici. Nebezpečí, které je všechny pohltí...

Zní to strašně zajímavě, že? Obrovská loď, tajemství, nebezpečí, napětí!

Bohužel až tak zajímavé to není. Přitom Dřeň začíná tak slibně. Žádné velké seznamování a hurá do akce. Prvních pár stran vám ukáže loď, dalších několik předhodí dvě hrdinné kapitánky Jasnu a Miocénu a pak už se autor pouští do příběhu. Jenže příběh, který by podle všeho měl fungovat, protože neobsahuje prakticky nic nového, jen mix starých dobrých ingrediencí, nám trošičku škraloupovatí. Dalo by se říci, že se táhne a mohou za to hlavně postavy.

Už ze začátku jsou totiž strašně nesympatické a hlavně neztotožnitelné. Dvě důchodkyně s keramickými mozky, kterým je okolo sto tisíc let, jejichž jedinou náplní života je kariéra a hlavními vlastnostmi jsou ctižádost, ctižádost … a taky trochu sobectví? Co také s tak dlouhým životem, že? A ze začátku příběhu pro něj vlastně ani nenacházíte důvod. Proč jim nemůže být jen čtyřicet, ale čtyřicet tisíc? Jediný důvod, který mě ze začátku napadl, je ten, že pohyb po tak velké lodi prostě zabere nějaký čas. Později přibyl další důvod, příběhový, a to ve chvíli, kdy se ze space opery stane survival akce a kapitáni včetně obou hlavních protagonistek jsou nuceni strávit pár tisíc let na neznámém místě. Tenhle důvod mi bohužel nestačí.

Navíc tahle část ukázala další otevřenou zlomeninu knihy. Postavy prakticky nemohou zemřít nejen věkem, ale ani zraněním. Jejich vylepšená těla se sama opravují a rekonstruovat postavu lze třeba jen ze zlomku původního jedince. Jediný způsob, jak je zabít, je vypařit je v jaderném výbuchu, pádem do lávy, případně za pomoci laseru na plný výkon. Tedy nic moc šance, že byste se o postavy jakkoli obávali. Slovíčko "survival" tedy berte hodně s rezervou.

Třetí čtvrtina knihy začíná hrát pro změnu na notu boje o moc. Ten je ze začátku poměrně nepřehledný a vzhledem k tomu, že prakticky nikdo nemůže úplně zemřít, vlastně nemá šťávu. Naštěstí v poslední části knihy se děj rozproudí a na konci se čtenář dočká poměrně rychlé gradace příběhu a důležitých odpovědí, bez nichž by se mohl cítit ošizen.

Co je podle mě hlavním problémem knihy, je časové rozmezí, v němž se děj odehrává, a postavy, s nimiž se nejde příliš ztotožnit. Robert Reed není megaloman, je gigaloman. Ze stránek na vás tryskají stovky, tisíce, miliony let, kilometrů a tun. Přitom mnohdy zcela zbytečně. Dokonce i ubikace kapitánů jsou popisovány tak, že kdyby kapitán v pondělí vstal a šel si udělat snídani, než dojde k lednici, je čtvrtek po poledni. Ptám se proč? Proč musí být na lodi všechno tak velké? Proč musí být všechno tak daleko a proč lidé musí zbytečně ztrácet lidství v nesmrtelnosti. Někteří z vás mi možná vytknou, že o tom ta kniha je. O gigantické lodi a nesmrtelné posádce. Samozřejmě, o tom to skutečně je, ale nedalo by se opravdu trochu ubrat? Například na začátku a pak také v závěru knihy je podle mě strašně na škodu, že “rychlá akce” trvá desetiletí. Nemohly by být postavy trochu zranitelnější?

Toť moje otázky, které zůstanou bez odpovědi.

Je tedy Dřeň naprosto nečitelný škvár? Rozhodně ne! Dřeň určitě fanouškům space opery má co nabídnout. Nabízí další variaci na téma obrovské opuštěné lodi, trochu toho kempování v divočině, taktizování i velké bitvy. Přináší další pohled na nesmrtelnost, neb jsem se chvíli nemohl ubránit pocitu, že ty postavy jsou takhle nesympatické schválně. Přesto pro mě osobně byla kniha zklamáním. Zdůrazňuji “mě osobně”. Nakonec se totiž může stát, že právě vy oceníte děj roztáhlý do tisíců let, či postavy, které neodpovídají tradičním hrdinům a padouchům.

Dřeň : Robert Reed    
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Tadeáš Pelech
Obálka: Stephan Martinière
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 432
Rozměr: 120 x 185
Provedení: paperback
Cena: 339 Kč