RECENZE: Maggie Stiefvaterová, Váhání

Sam se vyléčil. Snad. Pořád nemůže uvěřit tomu, že je zase sám sebou, Samem, člověkem, že už se nezmění ve vlka při každém závanu chladného vzduchu. Pořád je však raději v teple. Jen tak, pro jistotu. Pokus s meningitidou, kterou ho Grace s Isabel záměrně infikovaly, zřejmě vyšel.

Být s Grace je pro Sama neuvěřitelným štěstím. Optimistická dívka plánuje společnou budoucnost, píše si předsevzetí, ale Sam se stále obává zahledět se do dálky. Jeho jediným předsevzetím je „Věřit, že jsem uzdravený“. Pak však Grace při procházce lesem najde mrtvého vlka a netrvá dlouho a zamilovaná dvojice poznává, že tentokrát se bude hrát o Graceino zdraví, že kola osudu se chystají nemilosrdně semlít budoucnost sedmnáctileté školačky.

Autorka Maggie Stiefvaterová nám předestřela pokračování příběhu mladých milenců (Sam je jen o rok starší než Grace) a my se obáváme otočení každé další stránky tím víc, čím blíže jsme ke konci, tohle totiž není veselý příběh plný humoru a bezstarostnosti mládí, tušíme, že šťastný konec hrdiny zřejmě nečeká. Váhání snad může zažívat čtenář, zda má či nemá otočit další list, ale Sam a Grace? Ne, ti neváhají, oba vědí, co od života chtějí, jen se zdá, že okolnosti jim ve štěstí brání. V jejich případě jde spíše o „otálení“ (název knihy v originále je Linger), o odkládání problému, kdy si oba zamilovaní nechtějí připustit, že Grace zřejmě umírá,  a vůbec netuší, jak tomu zabránit a na koho se obrátit, když v nemocnici doktoři na nic nepřišli.

Příběh je opět podán velice sugestivně, nemáme tak problém se vcítit do myšlení a pocitů postav. Každé z těch hlavních „vidíme do hlavy“, protože příběh je vyprávěn v první osobě, tentokrát ovšem nejen střídavě z pohledu Sama a Grace, jak tomu bylo v díle minulém, ale dalších dvou osob – jejich kamarádky Isabel a mladého vlka Colea. Ten oživil příběh nejen svou povahou arogantního, sebestředného týpka se sebevražednými sklony, ale i tím, že čtenář sleduje proměnu jeho charakteru, která může sice vyznít naivně a neuvěřitelně, ale právě pomocí onoho vnitřního pohledu vidíme za slupku navenek chladné rockové hvězdy, takže chápeme jeho myšlenkové pochody a vnímáme potlačované emoce.

Díky postavě Colea získáme také „vědecký“ náhled na vlkodlactví. I když je nutno podotknout, že tato série jej chápe poněkud odlišně, ne jako magii, ale jako nemoc, která nutí nakaženou osobu proměnit se ve vlka při nízké teplotě. Když se vlci promění zpátky v člověka, jsou z nich jen obyčejní lidé, neoplývají zesílenými smysly ani nadlidskou sílou, či dokonce rychlejším uzdravováním, jak to můžeme znát od jiných autorů fantasy o vlkodlacích. Tady když vlka zastřelíte, nepotřebujete stříbrné kulky, abyste ho zabili, bohužel.

Je nutné ještě něco dodávat, nebo už jste se rozhodli, zda si příběh přečíst? Myslím, že čtenáři prvního dílu mají jasno, Váhání je stejně romanticky smutně a mrazivě podáno jako předešlý díl Mrazení. Ač se tentokrát odehrává v březnu místo pochmurného listopadu (Argu se termín vydání opravdu povedl), do jarního optimismu má daleko. Březen v Minnesotě je přece jen poněkud studenější než u nás.

A co ještě sdělit těm, co nečetli ani Mrazení? Že romantická fantasy nemusí být jen zábavná a hloupá, že může být zdařilou variací na věčné téma Romea a Julie, téma zakázané lásky, bolesti a loučení.

Ještě váháte?

Tak vězte, že Argo zabalilo příběh do zeleného jarního přebalu a sladilo s ním i barvu písma. Takže vás čeká příjemných něco málo přes tři sta stran v zelené na bílém.

Stiefvaterová, Maggie: Váhání
Původní název: Linger
Nakladatelství: Argo
Překlad: Dominika Křesťanová
ISBN: 978-80-257-0384-7
Rok vydání: 2011
Počet stran: 324
Vazba: vázaná s přebalem
Cena: 298 Kč