RECENZE: John C. Wright, Zlatý věk

Díky Martinu Šustovi a jeho redaktorské či editorské činnosti zažívá česká překladová fantastika skutečný boom  nových anglo-amerických autorů posledních let, což zajisté těší všechny čtenáře. V edici nová space opera se tak můžeme seznamovat s perlami fantastiky a sledovat vývin nejenom vědeckofantastického žánru. Johna Charlese Wrighta si v Laseru nevybrali náhodou, spíše proto, že bývá označován za autora, který se nebojí experimentovat a svými literárními ambicemi rozhodně přesahuje běžnou produkci. Přesvědčit se o tom můžeme v prvním dílu trilogie Zlatý věk (původně byla napsána jako jeden román, ale záměry nakladatelů bývají jiné). Pokud se knihu rozhodneme otevřít, nahlédneme na samou mez naší technologické představivosti a poznáme obyvatele Země na horizontu singularity, protože za ní už si další vývoj stěží dokážeme představit.

Faeton Primus Radamantus si v podvečer Velké transcendence uvědomí ztrátu několika set let svých vzpomínek a rozhodne se je, přes veškeré překážky a odrazování svých blízkých, získat zpět. Velká transcendence se koná každých tisíc let a lidstvo se během ní rozhoduje, kam se bude ubírat jeho společenský vývoj, největší mozky nastolují trendy pro příští milénium. Faeton v tu chvíli netuší, že rozeběhl sled událostí předznamenávajících jeho pád. Dostává se tak do sporu s celou společností a ignoruje naléhání svého otce Heliona, stejně jako nářky milované Dafné.

Pokud nevěřícně kroutíte hlavami, nenechte se zmást, protože na tak jednoduchém tragickém příběhu dokázal autor vystavět velkolepý a náročný román s monumentálním přesahem a až neskutečnou poetikou. Kdo si matně vzpomene na řeckou báji o Faethónovi, příliš si neusnadní pochopení světa, kde lidé zažehávají nové hvězdy, ovládají hmotu, tvoří tak exotické materiály, až jde hlava kolem, žijí v blahobytu a pod pečlivým dohledem sofoteckých umělých inteligencí, ale bojí se opustit svou vlastní Sluneční soustavu - spokojeně si hnijí u své maličké hvězdičky a nepřipouštějí si, že jednou jim přestane nabízet neomezené zdroje na vše potřebné energie.

Na několika prvních desítkách stran jsem byl zoufale nadšený, zvlášť, když mi ani Slovník cizích slov nedokázal pomoci s přemírou zmutovaných slov, musel jsem přepnout do náročnějšího režimu a přijmout autorovu hru, abych po kouscích a částích pochopil svět, ve kterém jsou lidé téměř bohy, ale přesto je vše vázáno na ekonomiku výpočetního času, protože přechod mezi materiálním (reálným) a abstraktním (virtuálním) světem má v románu několik rovin. Wright neumožňuje čtenáři získat převahu a co sám jako tvůrce nevysvětlí a neodhalí, zůstává jako dráždivá vyrážka svědit naši mysl, což románu pouze prospívá a my tak nemůžeme být vytrženi z bezbřehého údivu. Rozhodně nezávidím překladatali, který se musel velmi snažit, aby nabídl vhodné české ekvivalenty (pokud tomu tak bylo) neobvyklých slov. Jeho kvalitně odvedenou práci však musím pochválit.

Pátrání po ztracených vzpomínkách zavede Faetona až k celospolečenskému odvrhnutí a my se budeme nedočkavě ohlížet po termínu vydání druhého svazku ze světa Zlaté Ekumeny. Naročný román potěší každého, kdo při čtení rád přemýšlí, hledá alternativy či řešení a zbožňuje fascinaci velikostí lidského génia. Pokud si čtenář neuvědomí a nepřipustí své myšlení ve známých pojmech, nedokáže se smířit s autorovým záměrem definovat pojmy nové s jejich rozličnými významy, neodpovídající tomu, co považujeme za běžné. Překonáte-li však zmatení a strach z nepochopení, odměnou vám bude nezapomenutelný čtenářský zážitek a trestem nekonečné čekání na pokračování s názvem The Phoenix Exultant. Krátit vám ho budou opakované návraty k první třetině cyklu.

Hodnocení: 85%.

Zlatý věk
/The Golden Age/
Wright, John C.
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Vladimír Lackovič
Obálka: Stephan Martiniere
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2007
Počet stran: 384
Rozměr: 120 x 185
Provedení: paperback
První kniha trilogie Zlatý věk.