RECENZE: Sázka o srdce, Tessonja Odette (Vílí zálety a hříšné korzety 1)
Článek od: Jana K. - 22.11.2026
Edwina Danforthová má velké sny, literární ambice a pozoruhodnou schopnost dostávat se do svízelných situací. Jako spisovatelka pikantních romancí sice důvěrně zná všechna zákoutí vášně, v osobním životě však dává přednost bezpečné vzdálenosti od mužských náručí. Když se jí naskytne příležitost vyrazit na měsíční turné po Vílokraji, hodlá konečně prorazit a dokázat, že její tvorba má své místo na výsluní. Jenže osud, případně nějaká mimořádně škodolibá víla, má poněkud odlišné plány.
Po sérii nepříjemností totiž dorazí se zpožděním a zjišťuje, že se o pozornost čtenářů musí dělit s Williamem Haywoodem, okouzlujícím básníkem, jehož sebevědomí by vystačilo na několik království. Jako by nestačilo, že si ti dva od prvního okamžiku lezou na nervy, brzy vyjde najevo, že na lukrativní nakladatelskou smlouvu může dosáhnout pouze jeden z nich. A protože vílí víno dokáže rozvázat jazyk i pořádně zatemnit úsudek, uzavřou krapet nerozumnou sázku: kdo během společné cesty svede více milenců, získá vytouženou výhru. Edwina ovšem záhy zjišťuje, že psát o vášnivých dostaveníčká
ch a sama je prožívat jsou dvě dosti odlišné disciplíny. Obzvlášť když se jejím největším pokušením stává právě ten protivný, nesnesitelně přitažlivý konkurent…
Na lásku se nesází. Zvlášť ne po vílím víně!
Romantická fantasy Sázka o srdce představuje úvodní díl série Vílí zálety a hříšné korzety, kterou českým čtenářům přineslo nakladatelství Fragment v překladu Kateřiny Hejnové. Tessonja Odette, americká spisovatelka žijící v Seattlu, se dlouhodobě věnuje fantastice, pohádkovým retellingům a milostným zápletkám. Ani tentokrát nezapře zálibu v pohádkové atmosféře, výrazných ženských charakterech a mužích, kteří sice umějí okouzlit celé okolí, ale s vlastními emocemi už si tak jistí nejsou.
Sázku o srdce lze zařadit mezi oddechové romantasy s prvky historizující romance. Nechybějí kouzla, svérázní obyvatelé nadpřirozené říše ani vybrané společenské způsoby, za nimiž se občas skrývají myšlenky všemožné, jen ne cudné. Především však jde o hravou milostnou komedii vystavěnou na oblíbeném motivu "rivals to lovers". Růžově laděná obálka slibuje něžné počtení, které skutečně dostaneme, byť s jednou drobnou výhradou: tahle pohádka rozhodně není určená dětem. Ostatně korzety tu neslouží jen jako módní doplněk a některé verše by patrně přivedly do rozpaků i zkušenější společnost.
Jednou z nejvýraznějších předností jsou samotní protagonisté, kteří si čtenářské sympatie získávají spíše svými nedokonalostmi než bezchybným vystupováním. Edwina je tvrdohlavá, prostořeká, místy roztržitá a obdařená talentem proměnit i zdánlivě nevinnou situaci ve společenskou katastrofu. Za její ráznou povahou se ale skrývá žena, která touží po uznání, nezávislosti a možnosti rozhodovat o vlastní budoucnosti. Nechce být posuzována podle společenských očekávání ani se smířit s představou, že největším životním úspěchem musí být výhodný sňatek. Svou kariéru bere vážně a za vysněnou příležitost je ochotná bojovat, přestože jí sebejistota v osobních záležitostech občas žalostně schází.
Právě rozpor mezi její autorskou zkušeností s erotickou literaturou a vlastní milostnou nezkušeností dodává charakterizaci potřebnou lehkost. Na papíře dokáže rozehrát scénu plnou vášně, zatímco při skutečném flirtování by leckdy ocenila podrobný návod, nejlépe opatřený ilustracemi a bezpečnostním upozorněním. Tento kontrast ovšem není samoúčelným žertem – naopak připomíná, že představivost a osobní prožitky nemusejí kráčet ruku v ruce, stejně jako profesní úspěch automaticky nezaručuje jistotu v mezilidských vztazích.
William naopak zpočátku budí dojem víláka, který má odpověď na všechno a ani na okamžik nepochybuje o vlastní neodolatelnosti. Jeho provokace, přezíravé poznámky a okázalý šarm spolehlivě připravují Edwinu o trpělivost. Pod uhlazeným zevnějškem se však postupně odhaluje zranitelnější stránka jeho osobnosti. Čtenář navíc poznává jeho rodinné zázemí a závazky, které jeho počínání stavějí do nového světla. Z domněle samolibého svůdníka se stává mnohem vrstevnatější muž, schopný pozornosti, pochopení i překvapivé něhy. Příjemné přitom je, že za jeho veřejnou maskou nečeká žádné přehnaně tragické odhalení, jímž by se autorka snažila za každou cenu ospravedlnit každé nevhodné gesto.
Když se z rivality stane záležitost srdeční
Vzájemná chemie funguje především zásluhou svižných dialogů. Hrdinové se neustále škádlí, soupeří v důvtipu a s téměř obdivuhodnou vytrvalostí hledají způsob, jak toho druhého vyvést z míry. Pod povrchem slovních přestřelek se pozvolna rodí náklonnost, která se zpočátku projevuje spíše žárlivostí, nevyžádaným zájmem a drobnými projevy péče než otevřeným vyznáním. A čím urputněji oba předstírají, že jde výhradně o profesní rivalitu, tím zřetelněji je patrné, že se pravidla jejich hry začínají nebezpečně měnit. Vítězství totiž přestává být lákavé ve chvíli, kdy by mohlo znamenat ztrátu někoho blízkého.
Přes odlehčenou náladu se mezi řádky objevují i vážnější témata. Významnou roli hraje ženská emancipace, společenské předsudky vůči erotické literatuře i právo svobodně nakládat s vlastním tělem. Zatímco pro muže může být milostná zkušenost zdrojem obdivu, žena bývá za podobné chování nezřídka posuzována přísněji. Edwina se s tímto dvojím metrem vyrovnává po svém, někdy rázně, jindy s nejistotou. Její snaha prosadit se ve společnosti, která má jasnou představu o tom, co je pro dámu vhodné, dodává jinak nenáročné zápletce další rozměr. Zpracování těchto témat sice není nijak převratné, přesto přirozeně zapadá do celkového ladění a nenarušuje jeho hravost.
Samostatnou pozornost si zaslouží intimní pasáže. Za nevinně působící obálkou se totiž ukrývá poměrně otevřená erotika, která se nebojí odvážnějšího slovníku ani pikantních situací. Žhavější okamžiky ovšem netvoří jedinou náplň knihy; důležitější je postupné budování důvěry a citového pouta. Intimní scény tak nepředstavují pouze povinné zpestření, ale pomáhají zachytit proměnu vztahu. Přestože některé výjevy mohou konzervativnějšímu publiku připadat příliš explicitní, tón zůstává převážně laskavý a laškovný. Ostatně kdo tvrdí, že musí být každá vášnivá romance zahalená do temnoty, nebezpečí a traumat? Někdy úplně postačí trocha kouzel, upřímné náklonnosti a dva lidé, kteří si konečně přestanou lhát do kapsy…
Vílí pozlátko a pár drobných zádrhelů
Nemalé kouzlo má také samotný Vílokraj. Jeho obyvatelé, neobvyklé zvyklosti a fantastické zvláštnosti vytvářejí lákavé prostředí, v němž se snoubí pohádkovost s lehce rozmarnou elegancí. Cesta spojená s autogramiádami umožňuje nahlédnout do různých koutů této říše a přináší řadu půvabných setkání. Magie je přirozenou součástí každodennosti, byť její účinky mohou nepoučeného návštěvníka pořádně zaskočit. Zároveň však zůstává fantastická složka poněkud upozaděná. Ačkoli se objevují náznaky složitějších poměrů mezi smrtelníky a nadpřirozenými bytostmi, jejich potenciál není zcela využit. Svět je nepochybně dostatečně osobitý, aby unesl hlubší propracování, avšak tentokrát slouží hlavně jako přitažlivé jeviště pro milostné peripetie.
Pochvalu si zaslouží i vedlejší osazenstvo, zejména Daphne a Monty, jejichž vlastní dynamika dokáže hezky oživit už tak pestrou společnost. Oba – a nejen oni – mají osobitý temperament, vlastní starosti i dostatek vzájemného napětí, aby probudili zvědavost. Jejich přítomnost navíc odvádí soustředěnost od jinak poměrně úzce pojaté soutěže Edwiny a Williama. Ač nedostávají tolik prostoru, kolik by si možná zasloužili, představují sympatický příslib dalšího pokračování.
Ani všechno to kouzelné pozlátko nedokáže úplně zakrýt několik slabších míst. Děj je vystavěn podle dobře známého romantického schématu, takže zkušenější publikum poměrně brzy odhadne, kam jednotlivé zápletky směřují. To samo o sobě nemusí být na škodu; u oddechového čtiva ostatně často vyhledáváme právě onu uklidňující jistotu. Méně přesvědčivě však působí chvíle, kdy si protagonisté komplikují život zbytečným zamlčováním a nepřirozeně protahovanými nedorozuměními. Edwinina umíněnost navíc občas překročí hranici sympatické paličatosti, zvláště když odmítá připustit skutečnosti, které už čtenář dávno pochopil. Některým konfliktům by proto prospělo přirozenější vyústění a několika epizodám zase úspornější zpracování.
Čtyřsetstránkové vyprávění si navzdory těmto výhradám udržuje příjemné tempo. Kratší kapitoly, časté změny prostředí a živé konverzace zajišťují, že stránky ubíhají bez větší námahy. Rozhodně se nejedná o rozsáhlou fantastickou ságu, jejíž pravidla by bylo nutné pečlivě studovat a zapisovat do poznámkového bloku. Odette namísto složité výstavby sází na atmosféru, vztahy a bezprostřední čtenářský požitek. Přesto by místy neuškodilo omezit opakující se slovní půtky a dopřát více místa motivům, které naznačují zajímavější přesah. Závěr je rovněž o něco sladší, než by musel být, ovšem vzhledem k celkovému ladění mu lze takové završení odpustit. Některé pohádky zkrátka nepotřebují hořkou tečku, aby zanechaly líbivou vzpomínku.
Sázka o srdce není literární revolucí ani mimořádně propracovanou fantasy, zato představuje vítaný únik od každodenních starostí. Je to rozkošně rozpustilé, místy překvapivě smyslné a především zábavné čtení, jež si umí udělat legraci ze svých postav, aniž by je zbavovalo lidskosti. Potěší milovníky důvtipného škádlení, kouzelných kulis a romancí, v nichž má něha stejnou váhu jako přitažlivost. K největším přednostem patří sympatická ústřední dvojice, lehkost stylu a nakažlivě dobrá nálada. A pokud si z něj odnesete nějaké ponaučení, pak nejspíš to, že s vílami není radno uzavírat dohody – zejména po druhé skleničce. A už vůbec ne tehdy, když je ve hře vlastní srdce.
Sázka o srdce
Tessonja Oddette
Nakladatelství: Fragment (2026)
Žánr: romantika, fantasy, komedie
Série: Vílí zálety a hříšné korzety (1.)
Počet stran: 400
Doporučená cena: 499 Kč
ISBN: 9788025378496
- 15x přečteno







Přidat komentář