RECENZE: Zdenka Pšeničková, Padesát odstínů tymiánu

Thymus vulgaris, Thymus pulegioides či Thymus serpyllum jsou jen některé z Padesáti odstínů tymiánu, se kterými se setkáme ve vzdáleném maličkém přímořském království. Ve světě však má velké jméno, každý zná jejich hlavní vývozní artikl: tymián, na tisíc způsobů. Monotónní život plný tymiánu nudí dokonce i královskou dceru, která by ráda poznala svět za hranicemi plný moderních vymožeností, ale místo toho se ztratí ve víru kouzel a řeckých mýtů.

Úvodem nutno podotknout, že pokud opravdu čekáte „Příručku zahradnické magie pro středně příčetné“, pak se nedočkáte. Podtitul knihy i anotaci je nutno brát se značným nadhledem, protože i s tím je celá kniha psána.

Hlavní hrdinka princezna Tymiána tráví dny s kamarádkami Pampeliškou a Kopretinou, sní o princích v moderních autech, která znají jen z vyprávění, a moderním světě, který je všude kolem hranic království, jen dovnitř ne a ne proniknout. Jejich život se zasekl ve středověku, uprostřed tymiánových polí. Krátce před princezninými osmnáctinami ji pak začnou pronásledovat „nenápadní“ hlídači a bystré princezně dochází, že se k něčemu schyluje. Když pak zmizí její kamarádka, začne pátrat na vlastní pěst. Tymiánino detektivní bádání vlastně není tak dlouhé, protože řešení si ji brzy najde samo. To opravdu originální je však pojetí děje Zdenkou Pšeničkovou.

Osobnost hlavní postavy se vymyká klasickým literárním konvencím young adult fantasy literatury. Hrdinka není vzorem ctností pro dopívající dívky, tato hrdinka je doslova a do písmene jednou z čtenářek. Rodiče ji „prudí“, touží po dobrodružství, kterého se jí ale nedostává, je drzá až vyzývavá… Na druhou stranu je příkladem emancipované dívky, má svůj rozum, tvrdohlavě si jde za svým a nenechá se srazit na kolena sebevětším příkořím. Tradiční princ, který má princeznu zachránit, je pak pravým opakem toho, co znáte z pohádek. Nejen že má i záporné vlastnosti, dokonce si dovolí se zamilovat do princezniny kamarádky! Celkově v ději pak hraje druhé housle a hlavní hrdinkou se stává sama princezna. Shrneme-li si stručně knihu, je to taková young adult fantasy naruby. Autorka v ní bortí zažité konvence a hraje si, což čtenáře ve výsledku i pobaví.

Děj knihy o sobě je ale mírně řečeno zklamáním. Na to, jak originálně se vše rozehrává a jak bravurně autorka hýří nápady a originalitou při popisu království i temného sídla hlavního záporáka, se v druhé polovině vše utne a najednou se procházíte po Škole čar a kouzel v Bradavicích, potkáváte pratchettovsky popletené kouzelníky, abyste nakonec s hrdinkou prošli temným podsvětím starých Řeků, na jehož konci se opět neubráníte vzpomínce na Pratchettova Smrtě. Fanouškům díla Tolkiena pak bude někde v pozadí šedé kůry mozkové hlodat hlásek: „Lúthien zachraňuje Berena!“

Jediné, co tuto slabinu druhé poloviny knihy vyváží, je, jednak již zmíněný originální přístup ke světu hlavní hrdinky, a druhak i její kočičí pomocnice a přítelkyně, které jí nečekaně provázejí. Popis kočičích charakterů je natolik dokonalý, že pokud ke knize přičichne milovník psů, zřejmě během četby začne vrčet a rozštěká se. Přednostně tedy lze knihu doporučit těm, kteří rádi čtou s kočkou schoulenou na klíně a jejich ráno začíná dlouhým protáhlým „mňáááu“ místo nudného lidského pozdravu „dobré ráno“.

Tato rozporuplná nekonvenční kniha je zvláštním úkazem na poli české fantasy. Jistě si najde své čtenáře díky hravému pojetí fantasy, kde si autorka, potažmo hlavní hrdinka, nebere servítky a rozhodně se odmítá zhostit muži podřízené, vedlejší role. Díky hrdinčině tvrdohlavosti i prostořekosti pak čtenář zažije nejednu pauzu na smích, po které si bude muset osušit oči, aby mohl číst dál. Chlupaté srdce milovníků koček též zavrní blahem, protože najde spřízněné duše a pochopení. Konzervativní pejskaři by však měli dát ruce pryč, koneckonců mohla by jim rozčilením rupnout cévka.

Padesát odstínů tymiánu

Zdenka Pšeničková
Vydavatelství: Straky na vrbě
Rok: 2018
Stran: 280
Cena: 175 Kč