RECENZE: David Mitchell, Hybatelé

Mladá fronta přináší čtenařům již druhé vydání románu Hybatelé, autora knižního opusu Atlas mraků, který je mnohým známý díky filmové podobě bratrů Wachovských. Je ale Mitchellova prvotina alespoň z poloviny tak dobrá jako její slavnější nástupce?

Na první pohled se Hybatelé tváří jako celistvý román. Po zhruba třetí kapitole začnete mít ovšem neodbytný pocit, že tady něco nehraje… Mitchell vás bere na projížďku skrze Okinawu, Tokio, Hongkong, Svatou horu v Číně, nevyhnete se Petrohradu ani Londýnu. Navíc co kapitola, to jiná hlavní postava vyprávějící vlastní příběh. Seznámíte se s korporátním právníkem, galeristkou i stařenkou, která poutníkům nabízí pohoštění při cestě za osvícením. Kniha Hybatelé představuje 9 krátkých novel v jednom rozsáhlém románu. A i když spolu jednotlivé lidské osudy zdánlivě nesouvisí, pozorný čtenář si rychle uvědomí, jak se příběhy hlavních hrdinů protínají. Někdy se jen potkají v zakouřeném baru a jindy činy jednoho mají výrazný dopad na život dalšího. Přestože se vůbec neznají. 

David Mitchell si v Hybatelích pohrává s myšlenkou známého “motýlího efektu”. Tedy to, jak rozhodnutí jedné osoby, jakkoli se pro ni zdá bezvýznamné, může ovlivnit život někoho dalšího. Třeba i žijícího na druhé straně zeměkoule. Mitchell je trochu jako pavouk, která splétá sítě. Autor do nich však neloví mouchy, ale čtenáře. Ten se musí při četbě knihy soustředit a vnímat, aby dokázal onu síť rozmotat a neztratit se, a zároveň mu neunikly jednotlivé linie a paralely. 

Autenticitu každé kapitoly umocňuje i to, jak se s každým novým prostředím a postavami mění i vypravěčský styl. Japonský mladík přece jen nebude mluvit stejnou řečí jako hlasatel amerického nočního pořadu. Nemluvíme tady o gramatické stránce věci, ale o způsobu vyjádřování, slovní zásoby, slangu… David Mitchell zná dokonale prostředí, ve kterém se jeho postavy pohybují. 

Ačkoliv je Atlas mraků mnohými považován za autorovo mistrovské dílo, představená prvotina Hybatelé za mladším bratříčkem rozhodně nezaostavá. Možná to ještě není tak vybroušený diamant, přesto je to kniha, která vás s každou obrácenou stránkou donutí přemýšlet nad vlastními činy a jejich následky. O Hybatelích by se dal napsat recenzní román o 9 kapitolách, který by ale pravděpodobně všechny zúčastněné znudil, nedejbože odradil. Pokud ale patříte mezi ty, kteří mají rádi složitější knihy, prolínání dějů, zamýšlení se nad současným stavem světa a nepohrdnete Murakamim, pak jsou Hybatelé knihou, kterou přečtete jedním dechem.

David Mitchell: Hybatelé