KOMIKS: Jason Aaron - R. M. Guéra, Skalpy 3: Mrtvé matky

Jason Aaron pokračuje v krasojízdě indiánskou rezervací Prérijní růže, aby nám dopřál další návštěvu „pekla“.

A tahle návštěva opravdu nebude pěkná, ostatně jak už je jeho dobrým zvykem. Pokud si nepamatujete, co se stalo minule, nabízíme malé shrnutí. Náčelník a arcilotr Rudá vrána v jedné osobě otevřel svoje vysněné casino. Bohužel Dieslový motor, smýšlející o sobě jako naprosto čistém indiánovi, mu tam udělal pěknou paseku. A abych těch nepokojů nebylo málo, někdo zabil Ginu Zlého koně. Tedy matku našeho rozervaného (anti) hrdiny Dashiella Zlého koně. Což se stalo už na konci Země indiánů. 

Právě smrt této postavy se ve dvojce moc neřešila, je to z toho důvodu, že konec jedničky a pak celá dvojka se odehrály paralelně. A místo vyšetřování se tak děj soustředil na otevření nového podniku. Jenže teď se našlo tělo a vyšetřování se rozjíždí na plné obrátky. Tedy ne doslova. Jediným schopným policajtem v rezervaci je totiž Dashiell a ten nemá důvod vyšetřovat matčinu smrt. Pamatujete si ještě jejich vztahy z prvního dílu? Ano, vzpomínáte správně. Dashiell svoji matku nesnášel a byla mu totálně ukradená. Nemá tudíž důvod řešit, kdo Ginu sprovodil ze světa.

Místo toho se soustředí na smrt jiné matky – mladé feťačky, kterou někdo zabil v laciném motelu. A po které zůstali její děti. Obzvlášť s jedním z nich naváže Dashiell skoro až otcovský vztah. Do mladého kluka jako kdyby anti(hrdina) promítal sám sebe a postupně tak odhalí několik vzpomínek na vlastní dětství a dospívání. Jenže se ocitá skoro až v paradoxní situaci. Klukovi slíbí, že dopadne vraha jeho matky, ale všichni mu házejí klacky pod nohy a vypadá to, že spravedlnost se ke slovu nedostane. Jenže existuje vlastně spravedlnost na místě, jako je Prérijní růže? Možná ano, jen ji člověk bude muset těžce vybojovat.

Oproti předchozím dílům ubylo sexuálních scén, akce je tu v rozumné míře. A ani tentokrát si Aaron neodpustil menší dávku mysticismu, byť v podobě snové sekvence, která třetí díl otevírá. V jejím rámci tak trochu nastiňuje, k čemu by mohlo v budoucnu dojít. A mohlo by to být zajímavé.

Na čem ale Aaron od minulých dílů zapracoval, jsou emoce. Jasně, i minule tu byly, ale dominovala jim především naštvanost. Jenže z Mrtvých matek čiší bolest, zmar. A můžete si být jisti, že při četbě je na sobě tvrdě ucítíte. Ucítíte, jak vás udeří na solar. Do holeně. Do hlavy. A jak se vám bolest a zmar zažerou postupně do kůže, masa a kostí. Právě díky silnému působení emocí jsou Mrtvé matky dle mého tím nejlepším, co Skalpy doposud nabídly. Pokud budou v podobném stylu pokračovat i příště, pak před sebou máme jednu z nejlepších komiksových sérií na českém komiksovém trhu. Tentokrát si i zcela výjimečně dovolím udělit procentuální hodnocení, které si Mrtvé matky v mých očích zaslouží plným právem.

Hodnocení: 90%