Co moje paměť sahá, vždy byl součástí mého života gramofon. V dědově pracovně, kde bylo kromě jeho fotografických, grafických, reprodukčních a jiných propriet i odpočinkové kanape, se dalo pěkně usnout za doprovodu hudby nebo mluveného slova z gramofonu.
Stále se občas vracím do té bezstarostné doby, kdy děda pouštěl novou nahrávku divadla S+H, kterou mi koupil v Supraphonu, já vleže poslouchal a on tvořil u stolu třeba postavičky do nového Betlému…
Desek časem přibývalo stejně jako nám roků a nakonec přišla doba, kdy jsem Hurvínka už poslouchat nechodil (tak nějak byly jiné zájmy:-)) a desky osiřely.
Bohužel, čas je neúprosný a přišla chvíle, kdy osiřela i pracovna. A mě je dodnes líto, že těch chvil strávených v ní nebylo víc.
Rozhodl jsem se ale, že to s gramofonem a pohádkami zkusím na naše děti. Předchozí dobrá zkušenost s promítačkou dávala naději, že to vyjde:-), a že jim nebude vadit otáčet po 20 minutách LP desku.
Vyšlo, a nejen, že nevadí otáčení po 20 minutách, nevadí ani otáčení „45 ot. singlů“ – na nich máme například Karafiátovy Broučky. A dokonce je to baví:-).
Jenže, nový gramofon mě stále nějak netěšil a tak, když se mě kolega v práci zeptal, jestli nechci starou Teslu NC 470, neváhal jsem ani chvilku.
Ve své době to sice nebyla vlajková loď Tesly, ale rozhodně patřil tento model k tomu lepšímu z tehdejší produkce.
Po prvním ohledání bylo jasné, že se gramofon u kolegy měl velice dobře a je ve velmi dobrém stavu.
S vyjímkou očekávaných „závad“ jako byl vytahaný řemínek, přenoska vykazující postdůchodový věk a pětikolík k propojení s předzesilovačem (to není, samozřejmě, závada, ale pětikolík na předzesilovači prostě nemáme:-)), se vše zdálo v pořádku.
První test jsem provedl „čuňáckým“ připájením cinchových kabelů na pětikolíkový vývod a za výměny přenosky za relativně novou – bez problémů vše fungovalo.
Tedy vše ne – nebylo možné přepínání rychlostí kvůli vytahanému řemínku.
No, a dal jsem se, do práce:-). Nejdřív vyvrtat díry, osadit a připájet cinch zásuvky a zem.
Dále jsem si objednal nové řemínky – z Litovle byly doma za týden. A to ještě nebyla poslední věc, kterou jsem si tam objednal.
Při čekání na nové řemínky byl čas vyrobit si kabely mezi gramec a předzesilovač.
Hotovo…
Řemínky jsou domaaaaa….
A první ostré testy:-)
A ještě výměna přenosky za lepší:-)
A je to:-), původní gramec se stěhoval a na jeho místo přišel tenhle vintage stroj:-)
A teď se můžete pokochat deskami, které si naši junioři rádi pouští – jen musím vždycky úplně všechny desky vyndat ze skříně, následně probíhá půlhodinový výběr několika vinylů, které budou mít tu čest být přehrány a zbytek putuje zpět do skříně.
Ještě k té další objednávce z Litovle… prostě jsem si po nějaké době řekl, že to pořád není ono a předrátoval ramínko.
A teď už se jen starat o desky a odměnou nám je poslech s občasným zapraskáním, které mě vrací do doby před (už docela hodně) lety a dětem vůbec nevadí:-).
M.
Přidat komentář