LIDÉ: Camille Flammarion jeho životopis a práce vědecké 1/2

Camille Flammarion (jehož podobiznu klademe v čelo svého překladu) zasluhuje pro význam, jehož se svými populárními spisy domohl, abychom načrtli českým čtenářům aspoň stručně průběh jeho života a vývoj jeho práce. Narodil se dne 26. Února 1842 v Montigny - le - Roi ( dép. Haute-Marne) ze starousedlé rodiny rolnické, jedné to z tamních nejstarších. Jsa nadán od přirozenosti vlohami předčasně zralými, uměl ve věku půlpáta roku již číst a psát, a byl nejznamenitějším žákem obecné školy. Bylo mu sedm let, když ho při jedné své návštěvě départementu prefekt odměnil za to, že nejlépe z celé třídy odpovídal na dané otázky.

Ve věku deseti let počal studovati latinu u vesnického faráře, jenž ho následujícího roku uvedl do Malého semináře v Langresu, kde konal studia klassická od sedmé do čtvrté třídy, od velikonočních prázdnin r. 1853. Do velikých prázdnin r. 1856., tedy od 11 do 14 let.

Když obraty osudu přiměly jeho rodinu opustiti kraj odebrati se do Paříže, povolali ho jeho rodiče tam a Flammarion se pokoušel v dálejšku r. 1856. Po několik týdnů pokračovati ve svém vzdělání klassickém u sv. Rocha. Ale studie byly tam mnohem mdlejší nežli v Langresu a většina času strávila se tam zbožnými obřady. V nejistotě co do budoucnosti a z nedostatku dostatečné protekce, aby ho dostali do Malého semináře pařížského, rozhodli se rodiče mladého Camilla na rady jednoho ze svých přátel dáti ho vyučiti kovorytcem, a Flammarion skutečně vstoupil do učení.

Ale mocný již zápal pro vědu zaměstnával veškery jeho myšlénky. Četl ustavičně a udržoval se stále v proudu nových objevů. Hned po svém příchodu do Paříže vedl sám sou sestru a svého bratra do Botanické zahrady (Jardin des Plantes), potomního boulevardu des Italiens, kde bydlela jeho rodina. Ještě nežli přišel do Paříže, studoval její plán a vyznačil si na něm vědecké ústavy, k nimž ho jeho touha po vzdělání po vzdělání nejvíce vábila.

Navštěvoval večerní přednášky, učil se angličtině a připravoval se, zároveň k bakalářství; svůj čas tak rozdělil a tak ho využil soustavně, že za dvě léta dokázal doplniti své klassické studie, dosíci hodnosti bakalřské, připraviti se ke zkoušce do Školy polytechnické a vstoupili dne 2. Června 1858 , tj. ve věku 16 let a několika měsíců jako žák do hvězdárny pařížské. Jeho rodiče opatřili mu vzor svému vratkému postavení výborného domácího učitele. Vstoupil ve styk s Babinetem, examinatorem pro vstup do Školy polytechnické, s Pasteurem, administrátorem školy normální (ústav pro vzělaní učitelů) a s Gelafossem, profesorem v přírodopisném museu. Pasteur radil mu vstoupiti do vojenské a úřední zrátil jeho prvotní záměr vstoputi do Školy polytechnické. Babinet ho představil Leverrierovi a Flammarion nastoupil do hvězdárny paařížské.

To byl počátek jeho vlastní dráhy. Nicméně svou náklonností, svou chutí tíhl dotud více ke studiu přírodopisu ; i v Langresu pozoroval pečlivě proměny hmyzův a zkameněliny jurské (měl ve svém psacím stolku celou sbírku pup a četl zvlášte přístupné knihy vědecké).

V Paríži sepsal ve věku 15 let první pokus s titulem "Cosmogonie universelle", práce to přírodopisná, při které mu hořlivě pomáhala jeho mladší sestra, sama teprve třináctiletá, jež mu byla nejoddanějším tajemníkem. Když mu Leverrier klad příslušné otázky, aby ho mohl přijati do hvězdárny, odpovědeěl mladý novorěrec naivně, že se zabýval zvláště kosmogonií, místo co by byl měl říci, že studoval více méně mathematiku a astronomii, čemuž se nesmrtelný objevení Neptuna nezbytně poněkud podivil.

Flammarion zůstal ve hvězdráne po čtyři léta, od r. 1858. Do r. 1862. Mimo kancelář pro výpočty, ke které náležel, byl tam oblažen několika zajímavými pozoroáními hvězdářskými, zejména vystoupením komet, totiž komet z r. 1858, 1861 a 1862, nejskvělejších to komet, jež se od r. 1811. Ukázaly. Vložil do své Populární astronomie nákres prvé z těch komet, jejž sám provedl se Chacornakem, jenž obstarával službu ekvatoriálu a jenž si všiml snaživé povahy mladého hvězdáre.

Leverrier byl povahy příkře samovládné. Za jeho ředitelování od r. 1854-1870. Vystřídalo se na hvězdárně 109 zřízenců. Camille Flammarion je jeden z těch, kteří vydrželi nejdéle. Něktreří zemřeli v šílenství, mezi jinými Chacornac; jiný se sám zavraždil;většina zničila svou budoucnost. Bylo svrchovaně nesnadno žití s ním v míru pro ustavičné týrání, ktoré bylo třeba snášeti. R. 1862 navštevoval Flammarion na Sorbonně Delaunayovy přednášky o nebeské mechanice, připravuje se k licenciátu. Na jeho radu opustil hvězárnu a vstoupil do Bureau des longitudes (kanceláře zeměpisných délek). Zůstal t am až do r. 1860.

Ale zatím přicházelo již jeho jméno na veřejnost díly, jež měla největší úspěch. R. 1861., ve věku 19 let, když byl ještě ve hvězárně pařížské, napsal první svou tištěnou knihu "Pluralité des mondes habités" (Mnohost obydlených světů), jež byla uverějněná vydavatelem toho ústavu, Malletem-Bachelierem, a ve které vykládal své velikolepé názory v pravém účelu astronomie, za nejž pokládal stanovení, jak jsou hvězdy ve všemmíru rozloženy. Zvěstoval v tomto díle přiblížení nové astronomie, astronomie fysikální, která má doplniti bývalou chladnou a mrtvou astronomii mathematickou. Toto dílo bylo přijato se živou sympathií a přeloženo ihned do všech skoro jazyků avropských. Výteční kritikové, Babinet, SainteBeuve. Hneri Martin, Paul Bert, Allan-Kardec, Gustav Merlet věnovali mu několik článků.

R. 1864., ve věku 22 let ujal se po abbém Moignu redakce vědecké časti KOSMU a téhož roku byl po smrti Jana Reynauda povolán od Eduarda Chartona k vědeckému redigování Magasin pittoresque. Příštího roku uvedl ho historik Jindřich Martin, jenž si ho oblíbil v redakci vědecké části časopisu Siécle (Století(, tehdy nejrozšírenějšího časopisu pařížského. V této době zabýval se také s velikou pílí zjevy spiritistickými.

R.1865. uverějnil historicky doplněk svého díla Pluralité des mondes v Mondes imaginaires et les mondes rée v akademickém knihkupectví Didierově, jež si zakoupilo první dílo.

Knihkupectví Hachettovo založilo r. 1866. Svou bibliotéku Zázračných zjevů a vyžádalo si od něho první svazek Zázraky nebeské.

Uprostřed všech těch prací zřídil si malou hvězdárnu v zahradě ulice Gay-Lussacovy u Luxembourgu, opatřenou výborným dalekohledem Secrétanovým a jal se pozornosti skrvny slunečné a měsíčné útvary geologické. Zároveň byl jmenován profesorem polytechnického spolku na škole Turgotově, jejíž veliký amphitheatr byl příliš úzky, aby pojal množství posluchačů. Od Aragových přednášek z populární astronomie nebylo viděti podobné nadšení pro astronomii. Duruy, tehdy ministr veřejného vyučovaní, nabídl mu hodnost důstojníka Akadémie. Ve shodě s hlavními profesory lycea Chaumontova založil téhož roku polytechnický spolek v Haute-Marne.

Příštího roku 1867. Vstoupil do Aerostatické společnosti francouzské, jejíž předsedou byl jmenová, a počal své vědecké cesty v balonu, jsa při tom stále profesorem na škole Turgotově, redaktorem časopisů Siécle, Cosmos a "Magasin pittoresque" a pracuje jednak na své hvězárně, jednak sul l´Astronomie (Studií a četeb z hvězdářství) (9 sv. 1867 -80, Gauthie- Villars), řade to studií rozebírajících a přetřásajících celkový pokrok současné astronomie.

Jeho dílo "Die dans la Nature" (Bůh v přírodě) z vědecké filosofie, napsané částečně v Havru o prázdinách bylo uveřejněno téhož roku. Toho roku byla založena od Jana Marca liga vyučovací. Flammarion byl zvolen za jejích prvního pařížského předsedu.

R. 1868. Nalézáme ho, an pokračuje ve svých cestách balonem, an koná důležitá pozorování ve své hvězdárně v ulici Gay-Luccacově a předsedá v jury vědecké třídy při námořní výstavě v Havru. R. 1869. Překláda z nagličtiny Humphry Davyovy Poslední dny filosofa jež byly ve Francii neznámy (akademické knihkupectví Dedierovo), r. 1870. Uveřejňuje řadu svých Contemplationms scien tifiques ( Úvah vědeckých), která se skladá z výboru jeho nejdůležitejších článků v Siécle (knihkupectví Hachettovo) a první vydání svých Voyages scientifiques en ballon (Vědeckých cest balonem) (knihkupectví Hachettovo).

Meteorologie zaměstnávala ho tou dobou tak jako astronomie a jeho vzdušné cesty měly za hlavní účel praktické studium ovzduší. Stanovil nejprve, že vodorovná rychlost vzduchu roste velmi rychle s výškou, tak že za obyčejných podmínek ovzdušných vrstev vzduchu nad sebou ležících může prouditi v různých směrech, a jednoho dne docela objevil jich až pět, z nichž nejvyšší byla nejrychlejší. Jeho výzkumy o vzušných proudech přivedly ho také k závěru, že vítr neřenáší se v příme čáře, nýbrž na pravo od svého směru. Objevil rovněž, že hygormetrický stav vzduchu rostge od povrchu půdy až po jisté pásmo nejvyšší vlhkosti při nebi čistém jako při nebi zamračeném, a že nad tímto pásmem stoupá suchota v témž postupu, jak ubýva schopnosti vzduchu jímati teplo, takže rozdíl medzi teploměry ve stínu a teploměry na slunci roste s výškou. Pozoroval, popsal a vyložil, on první velmi zajímavý zjev optický: světelný a barevný okruh, jenž obklopuje stín balonu na mracích a na zelenavé půdě povrchu zemského. K těmto studiím meteorologickým vykonávaným v balonu, připojil později studie jiné, ne méně důležité o thermometrii francouzské, o množství tepla slunečného vnímaného půdou, o podnebích a ročních počasích.

Mezi jeho hvězdářskými pozorováními z té doby sluší mezi jiným zaznamenati jeho studie a nákresy skvrn slunečních od r. 1866, mapu hvězd na severním púolu (1869), zaznamenání zatmění slunečného dne 22. Pros. 1870 pomocí fotometrického přístroje, jejž sám vynalezl , pozorování světla zodiakálního (1871),studii planety Jupitera a změn v jeho tvářnosti, podrobné nákresy plantety, změrení změny v jasu družic, fysikální složení a otáčivý pophyb čtvrtého měsíce Jupiterova (1872-3), pozorování a nákresy planmety Marsu (1873), zakrytí Venuše měsícem (1876). Tyto paměti byly uveřejněny ve Zpravách Akadémie věd a ve Studiích z astronomie.

R. 1867 byl s Deschanelem, Lapommerayem, Larceyem, Lisagarayem, Chavéem aj. jedním ze zakladatelů a nejskvělejších řečníků přednášek na boulevardu Kapucínském. Přednášky ty a přčdnášky, jež konal bezmála všude, v Paríži i na venkově povznesly ještě jeho vědecký apoštolát a rozšírily všude znalost astronomie a lásku k vědě.

Válka r. 1870 - 71. Byla pro všechny Francouze dobou zmatku zastavujíc všechny práce, zarážejíc pokrok. Všichni lidé změnili se náhle ve vojáky. Flammarion byl jmenován kapitánem ženijním a dostal zároveň s jinými astronomy za úkol dohlížeti na pruské batterie v Saint-Cloudu a v Meudonu s malé hvězdárny zřízene v Muettu a v Passy. Pozorovali práce nepřítelovy, nechali ho upravovati svá děla v batterie a ničili pak ty práce granáty vyslanými z pevností Vannes a Issy, jež byly s malou hvězdárnou spojeny telegraficky. Za klidu zbraní v únoru a březnu ponořil se Flammarion v úvahu úlohy, neméně závažné jako barbarské kterou hrála válka v dějinách lidstva, a provedl statistiku všech válek, kterou uveřejnil v Opinmion nationale dne 18. Března a dnů následujících, právě v okamžiku, kdy byla Julius Grévy, Gorbon, Havin, Glais - Bizoin, Henri Martin, Luis Jourdan, Anatole de la Forge, Jean Maci, Eduard Charton ukazovaly, že by mohl vstoupity do sborů nové vlády, přijma poslanecký mandát. Odmítl všechny příležitosti, jež mu byly poskytnuty, dávaje pokojnému a plodnému klidu studia přednost před bouřlivými zmatky politiky, a hned od počátku Kommuny stranil se ruchu, do něhož většina jeho přátel jako Chaudey, Flourens, Cavalier právě vstoupili. Odebral se do Puy u Dieppu, kde pokračoval v pozorováních, která započal před několika lety na mysu Héveském: pozoroval, jak moře ponenáhlu ruší pobřeží, kterýmžto zspůsobem byla uhodána polovina veliké roviny gallské zvané city de Limes.

Po Kommuně vrátil se do Paříže a usadil se v bytě ve třídě Hvězdárenské (avenue de l´Observatoire), jejž pronajal za obležení a kde od té doby bydlí. Byt ten zaujímá celé páté poschodí rohového domu třídy Hvězdáresnké a ulici Cassini, i zříti odtud polovici Paříže, Uprostřed stromů a zahrad cítí se tam člověk odloučen od ostatného světa, ač pohled před očima se tu rozkálajíci" hvězdárna, stary klášter Port-Poyalsky se svým parkem, Val de Grace, zahrada luxembourgská, Pantheén, malebná vyhlídka na starou Paříž rozvíjející se nad prvotní plán, na zeleň košatých kaštanů se cvrlkikajícími hnízdy a na vzdálené výbežky až do okolí velikého města, činí z tohoto příbytku přáve tak sídlo básníka jako sídlo astronoma a meteorologa. Odtud pozoruje učenec a zaznamenává pěčlivě každého nového jara datum, kdy vyraží listí a květy stromů, jež ho obklopují a z nichž kjaždý má své číslo. Jsou tu osobité rozdíly jako při bytostech lidských.

Po této době války následovalo ráz na ráz několik děl: Atmosphére či Populární meteorologie veliké dílo zahrnující celou meteorologii ( I. Sv., Hachatte 1872), Život Koperníkův Didier 1872). Récits de lÍnfini (Črty z nekonečna), Lumen dílo filosofické, jež se zakladá na zásadě optické, že sdílení světla není okamžité a že nevidíme žádnou hvězdu tak, jak je, nýbrž tak, jak byla (I. Sv. Didier 1873), Historie du Ciel (historie nebes) a různých soustav vymyšlených, aby se vyložil vesmír (I sv., Hetzel, 1873).

Tato ustavičná, úmorná práce duševní nevadí srdci cítiti. Cely život Flammarionův mohl by spíše dokázati, že žil především srdcem, citem a že se při žádné příležitosti nedal vésti zištným zájmem. Při své povaze mohl se oženiti jen z lásky a on to také učinil. Jeho žena stala se jeho tajemníkem, jeho nejoddanějším druhem a věnovala se s nekonečným štestím celému jeho životu, projevujíc mu naprostou úctu, která s lety jen hlouběji a hlouběji zapuštěla kořeny v jejím srdci. Pro ni jest jediné náboženství ono náboženství, jehož veleknězem jest Flammarion a jež nalézáme s tak neodolatelnou výmluvností popsané v jeho filosogických dílech: Plurailé des mondes habités, Dieu dans la nature, Lumen a Uranie.

Nicméně věda je sokyní, zvláště je-li milována se vším ohněm žhavé a neunavné vášně. Flammarion přenesl nástroje ze své malé hvězdárny v ulici Gay-Lussacově, jež stala se nyní jež zbytečnou, do svého bytu, jenž je tak podivuhodně dobře umístěn pro všechna pozorování astronomická. Pokračoval bez ustání ve svých pozorováních dalekohledných a oddal se ponenáhlu docela úmornému studiu, jež mělo ho po několik let podstatně zaměstnávati: studiu dvojitých a několikanásobných hvězd.

Pokračování příště...