RECENZE: Sergej Lukjaněnko, Spektrum

Martin Dugin má přezdívku Posel a patří k nejlepším vesmírným detektivům. Z jeho blízkých o tom nikdo neví, jen oblíbený strýček má občas všetečné dotazy a něco málo snad tuší. Mnohem víc informací má však Tajná policie, s jejímž zástupcem Jurijem Sergejevičem je Martin v častém kontaktu a jemuž po každé cestě musí podávat hlášení.

Tahle zakázka vypadala celkem jednoduše: Ernesto Poluškin potřebuje najít sedmnáctiletou dceru Irinu, která se vydala nejbližší přestupní Stanicí neznámo kam do vesmíru. Od Klíčníků, kteří Stanice provozují, se Martin moc nedozví, protože je nezajímá, kdo a kam cestuje. Nemluvní mimozemšťané lační jen po zajímavém příběhu, který je zároveň cenou za přesun.

Zkušený detektiv si však ví rady a hned na první planetě Irinu nachází. Rozmazlená a namyšlená dívka ale náhle umírá a Martinovi nezbývá, než pokračovat zásluhou objevených indicií na další planetu, kde opět nachází Irinu, kterou vzápětí ztrácí. Co se to děje za divné věci s mladičkou dívkou, Klíčníky, s ním i s celou galaxií?

Dvanáct let po svém vzniku a šest let po premiéře u nás (Epocha 2005) se dostává ke čtenářům román známého ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka Spektrum. Sedm barev spektra představuje sedm planet, respektive sedm příběhů, které se na nich odehrávají. Každá planeta je jiná, nejen svým prostředím, ale zejména tím, jací tvorové na ní žijí a jakou podobu jí svou přítomností vtiskli. Prostředí jsou sice lehce exotická, ale autor zcela rozumně usoudil, že musí být dobře, věrohodně a stručně popsatelná, aby zbylo místo na vystupující postavy.

Společnými prvky jsou hlavní hrdinové – detektiv Martin a dívka Irina. Na každé planetě se setkávají poprvé a dříve nebo později dívka umírá. Pocit zmaru a nemohoucnosti oba sužuje a později, když dojde k citovým vazbám, také sbližuje. Co naplat, že každým příběhem poodhalují víc a víc roušku něčeho obrovského a neskutečně tajemného – rádi by tohle tajemství vyměnili za úlevný pocit bezpečí. To však není možné, a tak stále pokračují na své pouti, aby následně pochopili, že k ní byli již dávno předurčeni.

Dalším spojujícím prvkem jsou Klíčníci – rasa se společnou inteligencí, která provozuje Stanice a zdánlivě ji nezajímá nic jiného, než příběhy cestovatelů. V závěru se o nich dozvíme víc a pochopíme jejich pohnutky a cíle.

Na každé planetě se hlavní hrdinové pohybují v okruhu postav, které jsou jim rovnocennými partnery a jejichž prostřednictvím se seznamujeme s životem na jejich světě. Nabízela se určitě široká škála fyzických podob, technických znalostí, inteligenčních, charakterových i společenských úrovní. Autor opět celkem rozumně vybral z nabídky dostatečně pestré, zajímavé a samozřejmě i symbolické kombinace, které udržují obsáhlý a dlouhý příběh dostatečně svěží a zajímavý.

Velmi důležité je v této knize tempo vyprávění. Střídají se pasáže pomalejší, odpočinkové, s těmi dramatickými a akčními, celkově se však zrychluje a nabývá na intenzitě, aby při závěrečném rozuzlení náležitě vynikly všechny souvztažnosti a jednotlivé kamínky skládačky do sebe perfektně zapadly.

Kromě tradičních složek je také důležitý jazyk, který je dostatečně pestrý a barvitý, aby po dobu četby neomrzel a nenudil, i když samozřejmě dochází na klasickou specialitu nejen tohoto ruského autora – filozofická pojednání o významu a smyslu života nejen toho lidského.

Sergej Lukjaněnko se už tradičně projevuje jako kvalitní a zkušený autor, zachází s celou látkou velmi opatrně, s rozmyslem a cíleně dávkuje nejen prvky napětí, ale i humoru a filozofie.

Celá kniha tvoří velmi vyvážený a kompaktní celek, který potěší každého milovníka kvalitní literatury.

Sergej Lukjaněnko: Spektrum
Nakladatelství: Triton, Argo
Rok vydání: 2011
Překlad: Libor Dvořák
Odpovědná redaktorka: Marie Semíková
Počet stran: 537
Vazba: paperback
Doporučená cena: 378,- Kč