RECENZE: Philip K. Dick & Roger Zelazny, Deus irae

Postapo má mnoho tváří. Můžete spatřit tu naturalisticky drsnou z filmu 28 dní poté, americkým patriotismem přeplněnou tvář Pošťáka nebo poznat romantický Vodní svět. V knihách můžete se zkázou bojovat po vzoru Wyndhamových hrdinů Dne trifidů, stejně jako lze podléhat zoufalství jako ústřední dvojice McCarthyho Cesty. Nebo je možné obrátit se k Bohu a hledat vysvětlení a spásu v náboženském životě. Jenže ve světě, kde Nietzscheho „Bůh je mrtev“ do zemského povrchu vypálily jaderné hlavice, je těžké uvěřit v cokoliv jiného než ve zkázu. A protože žít je třeba a věřit také, služebníci Dea irae/Boha hněvu se klanějí tomu, co je nezpochybnitelné.

Philip Kindred Dick se do hájemství postapa nevydává ani zdaleka poprvé. Své temné vize představil českému publiku již v románech Svět, který stvořil Jones a Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě. Tentokrát si na pomoc přizval Rogera Zelaznyho, aby společně napsali knihu, která je paradoxně typicky dickovská.

Motiv Země zpustošené třetí světovou válkou je v postapu stejně novátorský, jako nápad nosit bižuterii odněkud někam v klasické fantasy. Naštěstí je jméno Dick zárukou, že otřepané téma bude uchopeno originálním způsobem. Román čtenáře zavádí do prostředí, kde na ruinách staré civilizace vzniklo náboženství uctívající architekta armageddonu s příznačným jménem - Carletona Lufteufela. Aby mohli zachytit lidskou podobu boha, vysílají služebníci hněvu talentovaného malíře Tibora na pouť Skalistými horami. I přes své pochybnosti nakonec Tibor McMasters vyráží na cestu na jejímž konci najde... Co vlastně? Boha? Nebo svůj osud?

Pro Dickův styl je charakteristický minimalismus v líčení, hory jsou prostě hory a není třeba to nějak rozpitvávat, což platí i pro lehce načrtnuté hrdiny knihy. Díky tomu dostávají prostor vnitřní monology jednotlivých postav, pro něž je zbytek Deus irae jen divadelní kulisou. Těžiště díla leží v myšlenkách Tibora, jenž hledá boha metaforicky i doslovně. V knize nechybí ani určité prvky kafkovské absurdity, ať už mezi ně počítáme ptáka, s nímž část cesty malíř rozpráví, nebo lidožravý senilní počítač. Jsou to vize zvláštní a temně groteskní, ale rozhodně ne směšné. Závěr románu je pak vyvrcholením v duchu dickovské ironie.

Deus irae i přes velmi zajímavý námět nepatří k autorovým nesmrtelným dílům (Roger Zelazny snad promine vytrvalé opomíjení - otisk jeho rukou na společném díle není ani zdaleka tak výrazný jako Dickův). Ačkoliv se v textu objeví typicky dickovské motivy v triádě bůh-drogy-zlo, knize chybí záblesk autorova génia, jenž by čtenáře se silou lobotomie udeřil mezi hemisféry. Deus irae je sice nadprůměrná knížka, avšak u Philipa K. Dicka znamená nadprůměrnost „pouze“ standard.

Deus irae
Dick, Philip K. - Zelazny, Roger
Nakladatel: Argo
Překlad: Filip Krajník
Obálka: Pavel Růt
Redakce: Miloš Urban, Milan Dorazil, Bob Hýsek
Rok vydání: 2010
Počet stran: 236
Rozměr: 120 x 185
Provedení: paperback
Cena: 238 Kč