K. Francová

Povídání Karoliny Francové o fiktivním autorském světě Vilmy Kadlečkové – dějišti argenitových legend

Sarden slaví dvanácté narozeniny a vítá na svých stránkách gratulanty, které dobře znáte díky jejich tvorbě...

Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás od nepaměti, vskrytu a potají, daleko, a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...

To vás takhle zaujme obálka, anotace i ukázka a vy si řeknete, proč ne? Proč si pro změnu nepřečíst klasickou fantasy z českých vod od oceňované autorky Karoliny Francové (CKČ za román Život je rafinované peklo, ceny Trifid za romány Kaynova doba, Zrádce a Zlatý plamen), s jejímž dílem jste ještě neměli tu čest? A pak se začtete...

Během pobytu v Číně získala zkušenosti i vědecké renomé; ale zpátky do Čech si přivezla ještě něco navíc. Prastarý rukopis, který objevila v muzeu v Pekingu, změnil celý její život. Dokázala zatajit, že ho našla. Ani později o něm nikomu neřekla, přestože by jí to přineslo slávu. Celá léta se pokouší vyluštit nesrozumitelný text, psaný v malém pečetním čínském písmu. Teď se před ní konečně rýsuje řešení. A je pevně rozhodnutá, že si ho nechá jenom sama pro sebe.

Agent John Francis Kovář toho už za svoje působení u nadnárodní agentury E. F. zažil hodně. Bojoval proti náckům po boku Napoleona (Není krve bez ohně), plavil se s Vikingy na drakaru (Meč a tomahawk), vypořádal se s terakotovou armádou (Armáda nesmrtelných). Dvakrát se ocitl ve vesmíru (Renegát, Budiž vám Měsíc lehký) a v neposlední řadě taky hluboko pod vodou (Věk mloků).

Ak by ste sa ma spýtali na najcharakteristickejší rys Agenta JFK, odpovedal by som bez pochybností. Rozmanitosť.

Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás odnepaměti, vskrytu a potají, daleko a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...