Přihlásit se k odběru zdroj Fantasy Planet Fantasy Planet
vše o fantasy, sci-fi a hororu na jedné planetě - nejvíce informací o dění na české fantasy scéně
Aktualizace: před 4 hodiny 35 min

Interaktivní Alenčina noční můra v Říši divů

22. Leden 2018 - 23:15

Kromě této knihy budeš potřebovat dvě kostky (nebo standardní balíček hracích karet), tužku a gumu. Pomocí těchto nástrojů a jednoduchých pravidel obsažených dále v knize povedeš titulní hrdinku knihy Alenka v Říši divů od Lewise Carrolla na novou, velmi nebezpečnou výpravu.

Mnoho let po událostech Alenčina dobrodružství v Říši divů a za zrcadlem se Alenka ocitá zpět v Říši divů. Je na ní, aby zachránila svět hracích karet a mluvících zvířat od stále více a více pomatené Srdcové královny.

Co by se stalo, kdyby se Alenka nenapila z lahvičky popsané cedulkou “Vypij mě“, nebo kdyby si nedala s Kloboučníkem, Březňákem a Sedmispáčem čaj? Nyní to můžeš zjistit! V knize totiž budeš právě ty rozhodovat, kterou cestou se Alenka dá, které riziko podstoupí a se kterými podivnými obyvateli říše divů bude bojovat. Jsi připraven znovu vstoupit do králičí nory?

 

Ukázka z knihy:

454
Když Alenka otevře dveře na konci dlouhé chodby, stojí na prahu velké kuchyně plné kouře.

V kolébce, která stojí vedle prázdné třínohé stoličky u krbu, tu křičí dítě. Nad oheň se sklání šlachovitá nevrlá kuchařka, míchající velký kotel. Horko, kouř a hluk nutí Alenku přemýšlet, zda omylem nevstoupila do pekelného města Pandemonia.

„V té polévce je určitě moc pepře!“ řekne si pro sebe Alenka, vstoupíc do kuchyně a snažíc se vidět co je v kotli. Ve vzduchu je rozhodně mnoho pepře, Alenka si nemůže pomoct a kýchne.

Při tom zvuku se kuchařka otočí a skrz dusný kouř a páru, které naplňují kuchyň, se na Alenku zamračí. Pořádně si ji prohlédne přes svůj zahnutý nos, její oči se zúží, a pak se pronikavě zahledí na postýlku, kde dítě střídavě kýchá a pláče, aniž by na chvíli přestalo. „Mlč už!“ zavřeští Kuchařka, mrštíc na kolébku železný pohrabáč.

„Och prosím, dávejte pozor, na to, co děláte!“ křičí Alenka, poskakujíc zděšeně na místě. „Mluvím hrubě s vaším malým chlapcem a biju ho, když kýchá,“ odsekne Kuchařka. „Dělá to jen, když se mu zachce, ví totiž, že mě tím dmýchá.“ Při těch slovech popadne hlubokou pánev a mrští ji po Alence. Proveď test Hbitosti. Když jím Alenka projde, otoč na 444. Pokud ne, otoč na 424.

 

424

Alenka dělá, co může, aby se letící pánvi na smažení vyhnula, ale není zkrátka dost rychlá. Držadlo jí uštědří letmý úder do spánku. Ztrácí 2 body Výdrže a po 1 bodu Bojovnosti a Logiky. Teď otoč na 384.

 

384

Kuchařka vyškubne velký sekáček z pracovní desky na kuchyňském stole a v té chvíli si Alenka všimne zkrvavených kusů masa, které tam čekají na zpracování. Na tvarech těch kusů masa je něco silně zneklidňujícího.

Oči dítěte jsou přilákány k bublajícímu kotli na ohni, protože v něm něco vyplave nahoru. Je to lidská hlava, jejíž šeredné rysy zkameněly v permanentním výrazu šoku. Výraz šoku
ve tváři mrtvé ženské hlavy se nyní zrcadlí i v Alenčiných očích. (Přidej Alence 1 bod Šílenství.)

Jen málo z toho, co Alenka viděla od chvíle, kdy spadla dolů králičí norou, by mohla srovnat s tímhle domem hrůzy. Pokud chceš, aby využila svou schopnost Divoucné a divoucnější v naději, že si zachrání svou příčetnost, otoč na 374. Pokud ne, otoč na 148.

 

Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů
Vydalo: Mytago, 2017
Obálka: Kev Crossley, Cyril Gaja
Ilustrace: Kev Crossley
Počet stran: 280
Cena: 299 Kč

Batman + Želvy = VŠL

21. Leden 2018 - 23:59

Na první pomyšlení to zní možná trochu obskurně, pak však rychle nastoupí názor: vždyť ono to vlastně není úplně nesmyslné. Jak Batman, tak Ninja želvy bojují s padoušstvem často v přítmí velkého města – zatímco želváci v New Yorku, Netopýří muž v Gothamu, který je však New Yorkem silně inspirován… A všichni samozřejmě milují bojová umění.

A tak když se Želvy nindža, mistr Tříska, Trhač a jeho klan Noha propadnou multidimenzionální branou (výplod zlomozka Kranga) do Gothamu, netrvá ani moc dlouho, než se s Temným rytířem potkají. A po vzájemné přesdržkovce, která zajímá každého fanouška, obě strany rychle pochopí, že stojí na stejné straně vah dobra a zla a nepřítelem je přeci jen někdo jiný.

Zvedněte ruku všichni, kteří jste čekali jednoduchou, odpočinkovou zábavu plné akce, hlášek a situačního humoru. Správně, máte bludišťáka. První u nás vydaná kniha, ve které se komíhají populární želváci a ještě populárnější Batman, je totiž přesně tímto – žádnou přehlídkou mistrovské psychologie postav, postmoderní formy nebo učebnicových zvratů, ne: lehce bezduchá, přímočará, dynamická těžce zábava.

Těžko si nezamilovat Batmana s pizzou. Alfredovy verbální konflikty s partou okrunýřovaných puberťáků. Mistra Třísku upozorňujícího Temného rytíře na jeho slabiny v ninjutsu. Nebo prostě fakt, že charakter Netopýřího muže je de facto kombinací tří ze čtyř želvounů a o to zábavnější je sledovat jejich interakce. A jasně. Souboj Batman vs. Trhač, to prostě chcete.

Je to, zcela upřímně, béčko. Ale na druhou stranu mnohem povedenější béčko, než byste čekali. Béčko s láskou k postavám na obou stranách, s mnoha cool momenty a zábavnou akcí – byť některým bojovým scénám by se dala vytknout jistá nepřehlednost. Béčko, které pobaví. Což je nakonec účel béček.

 

James Tynion IV: Batman/ Želvy nindža
Kresba: Freddie E. Williams II
Vydala: Crew, 2017
Počet stran: 160
Cena: 399 Kč

Rone: Kdo se vrátí ze smrti?

20. Leden 2018 - 22:12

Je to poměrně častý příběh: globální nukleární válka, následně mnoho míst zasažených radiací, málo neznečištěných zdrojů, a i přes miliony obětí stále dost lidí, mutantů a robotů, kteří se o tyto pozůstatky starého světa rozhodnou zase válčit.

Všechny staré suroviny i nově vzniklé měny jsou v této hře „přetaveny“ do vody. Vodou platíte za vyložení karty, za zvýšení úrovně své postavy… vlastně za cokoliv kromě vítězství. To se určuje ještě jednodušeji – komu zbydou karty jako poslednímu, ten vyhrál. Není divu; když se karty dělí pouze na hrdiny, jednotky, technologie a taktiky, tak poslední voják belhající se po bojišti holt drží standartu vítěze.

Zmíněných karet obdrží každý hráč do začátku 24 a 6 si jich smí vzít do ruky. Pak už je na něm, kdy je vyloží a co s nimi provede. S většinou karet může útočit, ale postup popadnout okamžitě to největší kladivo a bušit do protivníka jako hluchej do vrat tady nevede k úspěchu. Jednak jsou tu všechna kladiva víceméně stejné velikosti, a ještě rozdělená do úrovní, ve kterých je smíte použít, a druhak čím méně bojujete, tím lépe se dokážete bránit.

 

S odvahou i rozvahou

Pravidla nabádají a mechanismus hry přímo nutí k taktickému rozvažování, co kdy použít, co si schovat na později a co obětovat. I u vyčerpaných nebo „zabitých“ karet je nutno zatraceně dobře zvážit, kam je v odkládacím balíčku umístíte, protože jen svrchní karta se může vrátit do hry, za což platíte těmi pod ní…

V úvodu partie navíc máte jen málo vody na úhradu vyložení karet a současně i nepříliš příležitostí k jejich doplnění do ruky, a právě tehdy jste logicky nejzranitelnější, takže je zapotřebí co nejrychleji zjistit, nakolik jste potomek geniálního stratéga Jana Žižky.

Naštěstí se na obývákové úrovni hraní obvykle nenaplní strašák z pravidel, totiž že jediná malá chybička může vést k velké prohře, neboť vás čeká tolik nepředvídatelných situací a tolik rozhodnutí, že by je všechny nepředejmul ani Garri Kasparov.

 

Krásné české postapo

A když jsme u těch pravidel, buďme upřímní a řekněme, že i návod k chytrému hraní by měl být napsán pro hloupé. Chybí-li vám praxe z Magicu či jiných obdobných her, dá vám seznámení se s hrou zabrat více, než je nezbytně nutné, neboť pravidla nejsou v některých pasážích úplně jednoznačná a videonávod na youtube se přes přítomnost samotného autora zase zcela nedrží zvolené terminologie. (Pro zodpovězení některých otázek doporučujeme server Zatrolené hry.) Také přehledové kartičky by pomohly a rovněž i poznámky na kartách – například kategorie Obránce má na sobě právě jen svůj název, a tudíž dost místa pro krátkou definici.

Pokud ale vydržíte, než vám postupy přejdou do krve, ve které vám navíc přeci jen zbylo něco z výše zmíněného Žižky, čeká vás nemalá porce zábavy. Rone samo sebe koriguje nejen vyrovnaností karet, ale i možností reagovat na tahy protihráče (plus trochu diskutabilním obráceným postupem při vyhodnocování těchto reakcí), a konečně též oživováním karet na hřbitově – jelikož se za oživení platí dalšími mrtvými kartami, tak mohou nejvíc oživovat ti, kteří aktuálně dostali nejvíce na pr-, na frak.

V neposlední řadě si vedle klasické metody ‘zamíchat a rozdat’ můžete herní balíčky i přímo sestavit a dodat strategickému souboji zcela nový rozměr, nehledě na to, že ke koupi už je i první rozšíření. (A také dobře vypadající herní deska.) A taky si to můžete zahrát ve čtyřech systémem ‘dva na dva’.

O ilustrace se postarala více než dvacítka českých malířů a Rone tak je sice nikoliv bezchybným, ale velmi důstojným a dobře vypadajícím zástupcem Česka. Je velkou otázkou, zda o budoucím prezidentovi budeme moci prohlásit totéž…

 

Štěpán Štefaník: Rone
Vydal: Rexport s.r.o.
Počet hráčů: 2/4
Doporučený věk: 14+
Doba hry: 35-45 min.
Čeština: pravidla ano, materiál ano
Cena: 749 Kč

Baltimore: Statečný vojáček, mor a upíři

18. Leden 2018 - 23:16

A ten někdo je vysloužilý válečný veterán Lord Henry Baltimore, osamělý, neúnavný a výjimečně bohatě ozbrojený hrdina, který si určil nelehkou práci na plný úvazek – vyhlazení všech upírských monster z povrchu zemského. Jeho hlavní kořistí je starý upír jménem Haigus, který by mohl být klíčem k zastavení vražedné morové nákazy. Lorda Baltimora ale víc než touha navrátit světu mír a pokoj pohání touha po pomstě. A tak jedno monstrum stíhá to druhé a lidé umírají všude, kudy se oba nepřátelé proženou.

Morové lodě jsou novinkou nakladatelství Comics Centrum, která startuje (zatím podle všeho již uzavřenou) osmidílnou atmosférickou hororovou sérii. Mignolu už všichni moc dobře známe (kdo nikdy nezavadil o Hellboye či sérii Ú.P.VO., jako kdyby nežil) a možná si někteří z vás ještě pamatují i na jeho grafický román nazvaný Statečný cínový vojáček a vampýr, který před šesti lety vyšel u nakladatelství Triton. Jestli vám onen titul něco říká, jste na správné stopě – Morové lodě jsou navazujícím spin-offem. Pokud se vám ale původní Baltimorovo dobrodružství nedostalo do rukou, zoufat si nemusíte, protože na zvládnutí příběhu vám budou dobře stačit samotné Morové lodě.

Děj prvního dílu série je velmi přímočarý a lze jej zhltnout během několika hodin. Morové lodě čtenáři představují svět zkázy, běsů a zla, zároveň v několika flashbacích poodhalují příběh samotného lorda Baltimora a podstatu jeho osamělého tažení. A že mu toho osud opravdu hodně naložil. Jen o vlásek přežil válečnou vřavu, na vlastní oči viděl, jak se na jeho padlých vojácích přiživují obří netopýři, přišel o nohu, kterou nahradil mechanickou protézou, ztratil svou rodinu… A ocitl se v osobní válce s upírem, který nejspíš všechnu jeho bolest má na svědomí.

Je srpen roku 1916 a lord Baltimore přichází na pobřeží kdysi krásné a slunné Francie. I šest měsíců od konce války tu lidé umírají – a ti poslední přeživší musí čelit nerovnému boji s nově zrozenými upíry. K Baltimorovi se v touze opustit skomírající domov přidává krásná Vanesa Kalderasová. Velmi záhy ale zjistí, že únik z města jí byl k ničemu – protože kam jde lord Baltimore, tam jde necelý krok za ním i smrt.

Ke konci Morových lodí zůstává jako vždy více otázek než odpovědí a lze čekat, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Mignola se u Morových lodí podílel “jen” na tvorbě obálky a ilustrací mezi kapitolami, přesto jeho spoluautor Ben Stenbeck udržel typický “mignolovský” styl kresby. Celá kniha uznává zhruba tři odstíny barev, z nichž jedním z nich je krev. Temná a bezútěšná atmosféra dýchá z každé stránky, kterou otočíte, a ruku v ruce se strohým vyprávěním ve čtenáři vyvolává ono masochisticky úžasné mrazení v zádech. I přesto, že bych si na první dobrou přála trochu víc děje, tenhle statečný, trochu sociopatický vojáček, který kosí nepřátele hlava nehlava, mě chytil za srdce, a tak si hrozně ráda počkám na další díl.

 

Mike Mignola, Christopher Golden: Baltimore 1 – Morové lodě
Kresba: Ben Stenbeck
Vydalo: Comics Centrum, 2017
Překlad: Jan Kantůrek
Počet stran: 144
Cena: 599 Kč

Síla: Králíci umírají

17. Leden 2018 - 23:32

První díl série, Ódinovo dítě, upoutal pozornost jistou poetikou a světem, který je tolik podobný desítkám jiných, přesto však v mnohém originální. Možná to byla rudovlasá dospívající dívka, možná její platonická láska k mladíkovi jen o několik zim starším, možná to byl jeho vzdor vůči rodině a společnosti, co přitáhlo do světa zvaného Ymslanda tolik nadšených čtenářů.

Druhý díl, Plíseň, však obrátil naruby téměř vše, co bylo fanouškům milé. Jeho přijetí tak můžeme označit spíše za vlažné a rozporuplné. Jedni nový svět, ve kterém se Hirka rozhodla hledat domov, milují, jiní zatracují. To nic nemění na faktu, že Havraní kruhy mají silnou a vášnivou fanouškovskou základnu: lidé pletou svetry, nechávají se tetovat, pojmenovávají své děti podle postav…

Siri Pettersen v knihách představila vlastní vesmír. Není to jen jedna říše, vzájemně propojených světů je spousta. A právě Hirka je jednou z těch, kdo havraními kruhy může procházet.

Stejně jako první kniha končí jejím odchodem branou, končí tak i druhá. Hirka má nové informace. Už ví, odkud pochází, a do toho nového, třetího světa se vydává hledat svou biologickou rodinu. Fakt, že se konečně dozví, po kom zdědila rudé, vlnité a věčně zacuchané vlasy, však nevyváží pocit vlastní nedostatečnosti, který v ní někteří členové rodu neustále posilují. Byla jiná v Ymslandě, nezapadla ani do prostředí druhého dílu a je odlišná i v tomto světě!

Mezi tím, co se snaží pochopit zákonitosti dvora, rozložení společnosti a zvyky svého nového lidu, Rime v Ymslandě prochází vlastními strastmi. Rada se rozpadá, zrádci se dostávají k moci a intriky jsou citelnější než sama Síla.

Hirka má plán. Jeho provedení však nebude snadné, navíc hrozí, že ji Ymslanďané či nová rodina budou považovat za zrádkyni. Musí být silná. Musí být odhodlaná. A králíci umírají.

Třetí díl Havraních kurhů rozhodně nelze označit za knihu vrcholně akční od začátku do konce. Vlastně spíš patří k těm, které mají pozvolnější vzestup, aby vás jejich závěr mohl rozervat na maličké kousíčky. Seznamování se s novým prostředím a místní intriky zabírají spolu s těmi ymslandskými asi dvě třetiny knihy. Bez nich by však Hirka nebyla tou, která může změnit osudy tolika lidí, chceme-li je tak souhrnně nazývat.

Sama autorka svou hlavní postavu obdivuje za to, jakou má morální páteř – Hirka se snaží za každých okolností jednat správně. I tak se ale dopouští chyb, při kterých toho umírá více než jen králíci. Rime se už v předchozím díle vymanil z role jednoznačně kladného hrdiny. Dokáže mu Hirka odpustit? Dokáží si odpustit navzájem?

V Síle je obdivuhodné to, že kdokoli dostane novou šanci, příležitost ke změně, pod vlivem Hirky se jí chopí a situace dopadne v jeho prospěch. Zrádců bylo v dějinách dost, nyní nastává čas nových pořádků.

Tato zprvu nesebevědomá bezocasá dívka, Ódinovo dítě, plíseň, menskr, se v průběhu celé trilogie mění v silnou mladou ženu, která ví, co je Síla, a nebojí se ji použít – aby už králíci nemuseli umírat.

Není divu, že celá trilogie sbírá literární ocenění, v rodném Norsku je dokonce první fantasy, která dosáhla na Cenu knihkupců. Není to jen další z řady tuctových young adult fantazií, tyto příběhy lze i přes relativně nízký věk hlavních hrdinů považovat za dospělý mix mnoha fantastických žánrů.

 

Siri Pettersen: Havraní kruhy 3 – Síla
Vydal: Host, 2017
Počet stran: 459
Cena: 369 Kč

Naposled je stejně důležité jako poprvé

16. Leden 2018 - 23:45

A teď je tady Naposledy, grafický román, který ve Spojených státech vycházel po sešitech v letech 2010 až 2014. A my teď máme tu šanci přečíst si ho najednou – což je super, protože čtyřletou čekačku bychom zvládali jen obtížně. A jestli znáte autorovo populární dílo Černá díra, máte zhruba tušení, na co se připravit. Zhruba, protože v Naposled jde Burns ještě trochu dále – minimálně co se divnosti týče. Především formální stránka komiksu je totiž mimořádně výrazná.

Sny, halucinace, flashbacky, silně nelineární vyprávění s nikterak uspíšenou dynamikou, depresivní atmosféra, to všechno jsou výrazové prostředky příběhu o poměrně všedních (ne však všedně popisovaných) tématech, jako jsou výčitky svědomí, vztahy, a především naše vlastní zábrany a zbabělost, která v nás všech dřímá – a někdy se i plně probouzí. To vše zažíváme skrze postavu Douga, chlapíka, který by chtěl být umělcem a hlavně přítelem půvabné Sáry, na což však nemá tak docela „koule“. Právě to vede k jedné bolesti za druhou.

Poměrně jednoduchá historka je však prokládaná vzpomínkami, surrealistickými fantaziemi/sny jako vystřiženými z hlavy a románů Williama Burroughse (jehož hrdina také cituje), v panelech často obsahujících popkulturní narážky a citace. Na první dobrou tak může Naposled působit možná poněkud chaoticky, při čtení finálních kapitol (případně při druhém, třetím přečtení) si však náramně „sedne“ a přinutí vás si pomyslet, že Burns zkrátka patří mezi ty nejzajímavější autory, se kterými jsme měli tu čest se setkat, a v případě, že bylo Naposled vaším prvním kontaktem s ním, také porozhlédnout se po Černé díře a dalších jeho u nás vydaných komiksech. I fakt, že se v bezmála šedesáti letech dokázal výjimečně vžít do výrazně mladších generací (byť témata jsou často nadčasová), je ukázkou velikého talentu. Nejenom vyprávěcího, ale i výtvarného, neboť bez adekvátní ilustrace by byl tenhle příběh poloviční. A on není.

Tenhle čtenářský zážitek je totiž intenzivní. Punkový. Existenciální. Skvělý.

 

Charles Burns: Naposled
Vydal: TRYSTERO, 2017
Počet stran: 176
Cena: 699 Kč

V Kalábrii: Beaglův další jednorožec

13. Leden 2018 - 23:35

Na dalšího z nejpůvabnějších tvorů kouzelného bestiáře totiž náhodou narazil i postarší introvertní farmář a amatérský básník Claudio Bianchi. Co narazil – spíš zrovna žil na místě, které si ke svému dalšímu pobytu nádherná jednorožka vybrala. Jinak než tak, že si jednorožec vybere právě vás, totiž přeci nemáte šanci jej zahlédnout, to dává smysl.

Jenomže tatam je doba hrdinných reků, obětavých princů, chrabrých kavalírů a mocných či ňoumovatých mágů, kteří by se jednorožku snažili chránit. Ne, dneska je doba médií, lačnících po šokujících novinkách, které by mohly hlásit do širého světa v milionech výtisků novin a na miliardách obrazovek. A zároveň – i dneska je doba, kdy mocní touží vlastnit něco, (na) co ostatní nemají.

Beaglova novelka V Kalábrii vyšla v únoru roku 2017, nakladatelství Argo nám ji tedy v rámci řady Fantastika přináší jako poměrně žhavou novinku. Je přitom zajímavé porovnat, jakým směrem se autorova mysl pohnula – přeci jen, nepočítáme-li úzkou publikaci Bard speciál, která obsazuje Beaglovu povídku, jeho knihy v češtině byste snadno spočítali na prstech jedné ruky – a to byste ještě o tři prsty mohli přijít třeba na cirkulárce. Správně, byly tu jen dvě. Poslední jednorožec a Poklidné a tiché místo. Obě přitom patří na počátek autorovy bibliografie, druhá jmenovaná je dokonce jeho prvotinou. Poslední jednorožec pak v originále vyšel před téměř padesáti lety. Nejnovějším u nás vydaným textem oblíbeného spisovatele je krátká novelka Dvě srdce z roku 2011, jakožto regulérní sequel přibalená právě k jednorožci.

Beagleův styl je pořád snadno rozeznatelný. Přestože ztratil jistou ráznost, dynamičnost a epičnost a marnotratnost co do používání nápadů, ustálil a zdokonalil svůj vlastní styl a jazyk. Tak se to ostatně stalo VĚTŠINĚ autorům světa. Jeho poetika je tak snad ještě poetičtější, jeho postavy živější, témata nostalgičtější. Skrze Claudia snadno zahoříte láskou ke Kalábrii (po dočtení bych se do téhle části jižní Itálie s radostí přestěhoval) a Claudiovu vlastnímu kousku světa – zahradě a jejím obyvatelům: tvrdohlavému kozlu, stárnoucímu psovi a trojici kočičích nalezenců. A k jednorožce, která ho poctila svou návštěvou. Spolu s ním budete hledat cestu k lidem okolo (tedy těm hodným), k citům a k sobě samému.

Spolu s ním budete objevovat zázraky. Velké – takové, jakými jsou jednorožci. Nebo ty výrazně menší – slunce zapadajícím nad nádhernou krajinou. Nespoutanou, tvrdohlavou svobodou rodu felis, která se však nesmí zaměňovat za nelásku a ignoraci. Touhu psát básně, milovat a vzdorovat klidně celému světu. Nalezení vnitřní odvahy, o které jste neměli ani ponětí, že tam někde uvnitř dřímá.

Anebo možnosti přečíst si krásnou knihu.

 

Peter S. Beagle: V Kalábrii
Vydalo: Argo, 2017
Počet stran: 144
Cena: 238 Kč

Upíři z Chicaga 8: S ohněm a nenávistí za čisté Chicago

11. Leden 2018 - 23:49

Merit se sotva stihla ohřát v báječných komnatách Mistra Domu Ethana Sullivana, a už jí zase šlape smůla na paty. Panovačné a mstivé Greenwichské prezídium zapíše čerstvě osamostatněné Cadogany na černou listinu. Zbylé chicagské Domy dostanou přísný zákaz jakéhokoli kontaktu se zavrženci, avšak záhy jej musí porušit a důsledky budou vážné.

Hrozbou stále zůstává i McKetrick, který společně se starostkou města nepolevuje v poštvávání veřejnosti proti upírům a všem nadpřirozeným.

Chloe Neill již osmým dílem série Upíři z Chicaga navazuje na předešlé události a posouvá příběh Merit do nové roviny. Jakou cenu má dar nesmrtelnosti, který tehdy studentka postgraduálu musela chtě nechtě přijmout, a čeho všeho se kvůli němu musí vzdát? Merit položí na misky vah to, co jí tesáky daly a vzaly. A možná vezmou ještě víc.

Holky sice někdy koušou, někdy se ohání i katanou, ale když kousnou do něčeho zkaženého, může z toho být pořádně hořké sousto. Merit si té trpké pachuti na patře užije dosyta – skrytý nepřítel totiž ví, kde je její slabé místo.

 

Anotace:

Merit je upírkou pouze krátce, ale už si užila trablů, že by to vydalo na celý život. Ona a její Mistr, několik staletí starý Ethan Sullivan, znovu a znovu riskují životy, aby zachránili město, jež milují. Ne každý v Chicagu jim však tu lásku oplácí.

Po městě propukají pouliční bouře zaměřené proti upírům a zasahují je tam, kde je to bolí nejvíc. Skupina chuligánů vyzbrojená zápalnými lahvemi a hluboce zakořeněnou nenávistí dělá všechno proto, aby upíry vymetla z Větrného města stůj co stůj.

Merit a její spojenci potřebují urychleně vypátrat, kdo stojí za těmito útoky, kdo se stane příštím terčem a zda existuje způsob, jak zabránit nesmyslné destrukci. Bitva o Chicago začala a Merit dochází čas.

 

Série Upíři z Chicaga:

Pokud si obyvatelé Chicaga mysleli, že jsou pány svého města, šeredně se spletli. S nezbytnou PR podporou v médiích se o své pozice přihlásili upíři, kteří od počátku věků žili mezi lidmi v utajení. Právě s nimi se zaplete studentka Merit, která je nejdřív pokousána a později přeměněna na upírku. S hlavou Domu Cadoganů pak zažívá víc divokých dobrodružství, než by jí bylo milé…

 

Chloe Neill: Upíři z Chicaga 8 – Hořké sousto
Vydal: FANTOM Print, 2018
Počet stran: 256
Cena: 299 Kč

Čas budoucí přináší znepokojivou představu budoucnosti

10. Leden 2018 - 21:56

Novela s prvky vědecké a společenské fikce, která ve třech volně navazujících příbězích popisuje jednu z mnoha možností vývoje umělé inteligence a jejího vlivu na formování lidské společnosti. Čas budoucí přináší znepokojivou představu budoucnosti, v níž lidstvo dosáhne dlouho očekávaného světového míru, leč kvůli nedokonalé povaze člověka jej opět odmítne.

 

Ukázka z knihy Čas budoucí

 

Adam Skořepa: Čas budoucí
Vydala: Epocha, 2017
Obálka: Janka Michailidu
Počet stran: 72
Cena: 95 Kč

Když liga ligu bije

8. Leden 2018 - 23:14

Tu nechala vytvořit Amanda Wallerová (podobně jako Suicide Squad), jednotku hrdinů přitom vede Steve Trevor, ten chlapík, co si myslel na Wonder Woman, než objevila kouzlo Supermanovy náruče. A kdo tenhle tým tvoří? Vesměs „béčkoví“ hrdinové, či rovnou bývalí padouši – Catwoman, Martian Manhunter (který se rozkmotřil z hlavní Ligou), Hawkman, Katana, Green Lantern (nikoliv Hal Jordan, nýbrž Simon Baz), Stargirl či Vibe. A vlezloun Green Arrow, který se do týmu vtlačil, i když oficiální pozvání nedostal.

Účel jednotky? Zastavení Ligy spravedlnosti, kdyby se vymkla kontrole. Což je, upřímně, poměrně nepředstavitelné, protože na druhé straně je Superman. Ale budiž.

Mnozí z hrdinů u nás zatím nedostávali mnoho prostoru, proto fandy DC univerza jistě potěší se s nimi trochu více seznámit – přinejmenším já jsem rád za každého Manhuntera. A na druhou stranu, pokud nejste zapálenými fanoušky a znalci tohohle rozsáhlého komiksového vesmíru, možná vám budou dělat některé postavy či události drobné potíže.

Jako otevřená zlomenina se nám tady totiž odhaluje velká slabina DC restartu, zvaná New 52, a skutečnosti, že náš trh není dostatečně silný. Mnohé série New 52 jsou totiž provázané – a Americká liga spravedlivých je v podstatě doplněním událostí, které se odehrály v komiksu Liga spravedlnosti: Síť. A přitom stále ještě nemáme o konfliktu velké trojice všechny informace, díky čemuž se můžeme nadále cítit trochu „ztracení“.

Geoff Johns – byť je to velmi dobrý scénárista a člověk, který DC Comics mnoho v tomto století pomohl – je tak trochu megaloman. Proto rád dovádí příběhy do velkých, epických extrémů, a navrch je rozsévá napříč jednotlivé série – k pochopení bitvy „Trinity war“ (tj. Supermana, Batmana a Wonder Woman) nám například chybí ještě střípek z Justice League Dark. Což je dobrý obchodní model a americkým čtenářům to pravděpodobně nikterak nemusí vadit, u nás jsme tak bohužel poměrně limitovaní.

Přesto se nemusíte bát, že by vám kniha nedávala smysl. Ve skutečnosti její podstatnou většinu tvoří samostatný příběh, ve kterém se tým teprve formuje – a v mnoha ohledech jde o zábavné, nenáročné čtivo. Samotný závěr je potom věnovaný bližšímu představení Martian Manhuntera.

Ve výsledku tak kniha Americká liga spravedlnosti: Nejnebezpečnější hrdinové světa představuje standard současného mainstreamového komiksu – oddychovou četbu s dobrým tempem, povedenou kresbou. Takový, jaký nenadchne, ale rozhodně ani neurazí.

 

B. Booth, D. Finch, G. Johns, D. Mahnke: Americká liga spravedlnosti 1 – Nejnebezpečnější hrdinové světa
Vydal: BB art, 2017
Počet stran: 224
Cena: 499 Kč

Magická femme Fatale

7. Leden 2018 - 23:37

Pokud komiksu už nějaký ten pátek holdujete, pravděpodobně vám neušlo jména Eda Brubakera. To je chlapík, který si coby scénárista skvěle pohrál s nějakými těmi superhrdinskými pláštěnkami (v rukou měl Batmana i Kapitána Ameriku), ještě větší pověst si však – ve spolupráci s ilustrátorem Phillipsem – vybudoval v geniálních neo-noirových příbězích série Criminal, která u nás vyšla ve dvou velkých svazcích, ježto by měly stát v knihovničkách fanoušků komiksu i detektivek.

A právě noir je to první, co vás při slově fatale pravděpodobně napadne. Vždyť termín femme fatale je s tímhle žánrem přímo spjatý, přestože je mnohem starší – označuje všechny ty archetypální svůdné a ďábelské ženy, které si svou krásou a sex-appealem podmaňují muže, často protagonisty příběhů. Nejeden soukromý detektiv v baloňáku měl s takovými ženami problémek, který ho málem stál život. Takže pokud čekáte noir, máte pravdu. A zároveň jste mimo. Už při pohledu na obálku knihy je poměrně zřejmé, že v tomto případě jde Brubaker trochu dále.

Taktiky femme fatale kopíruje k dosažení svých cílů i tajemná žena tohoto příběhu – Josephine, jejíž minulost se snaží zjistit Nicolas Lash, vypravěč. Nicolas po rodinném příteli, spisovateli Dominiku Reinesovi, zdědil záhadný, nevydaný román, který až příliš „smrdí“ autobiografií, záhy na to mu cestu zkříží půvabná Josephine. Která v Nicolasovi zanechá (mimo jiné) touhu dopátrat se toho, jak to všechno v těch padesátých letech vlastně proběhlo.

Retrospektivní vyprávění je přitom jedním z dalších v noiru častých postupů a skýtá skvělý prostor pro hru se čtenářem – znáte kus závěru, ale nevíte, jakou cestou k němu postavy došly. Velice záhy však vyplývá, že o ryzí detektivku ve Fatale doopravdy nepůjde. Magie, nádech Lovecraftovského hororového univerza, nacisté, akce, mystéria… Brubaker s Phillipsem si hrají s jedním brakovým žánrem vedle druhým, k čemuž obratně používají i jejich jednotlivá klišé.

Na první pohled to může působit jako dort od pejska a kočičky. Ale v rukou natolik zkušených a talentovaných tvůrců, jakými Brubaker s Phillipsem bezesporu jsou, jde o chutný koktejl plný vyvážených chutí.

Snad se u nás Fatale chytí. Byla by škoda si nemoci přečíst i zbylé 4 svazky této série. Na první pohled totiž stojí za to.

 

Ed Brubaker: Fatale 1 – Smrt je mi v patách
Kresba: Sean Phillips
Vydal: BB art, 2017
Počet stran: 136
Cena: 399 Kč

Hořící kůň s nádechem exotiky

5. Leden 2018 - 23:14

Hořící kůň nás zavedie do Španielska začiatku 11.storočia. Pyrenejský polostrov je rozdrobený na mnoho kniežactiev s vlastnými panovníkmi, pričom všetci títo muži snívajú svoje súkromné mocenské sny. Kresťania bojujú s moslimami o nadvládu nad krajinou a navzájom sa zabíjajú nielen nepriatelia, ale aj spojenci. Spolu s hrdinami sa zamotáme do siete vladárskych hier a spoznáme náboženskú roztrieštenosť vtedajšieho obyvateľstva. To sa zmietalo niekde uprostred uctievania Ježiša s kresťanskými svätými a Alaha s jeho prorokom. No pri tom malo v sebe zakorenenú bázeň pred svojimi starobylými božstvami.

Iranzu je lukostrelec a kresťan. Pri obliehaní mesta zachráni z horiacej stajne ušľachtilého koňa a spolu s priateľom Egokiñom Hromom sa o neho začne starať. Pomáha im moslimská otrokyňa Abda. Aby mohli prežiť a postarať sa o popálené zviera, stáva sa Iranzu zlodejom koní. Na jednej svojej „pracovnej ceste“ sa zoznámi s chudobnou zemianskou dcérou Briscou, slúžkou na hrade. Brisca sa zaviazala prísahou tajomnému mužovi v čiernom, že mu pomôže pri zvláštnom kúzle. No sľub kvôli svojmu milému porušila. Neznámy ju pre túto zradu prenasleduje a žiada odplatu. Odteraz sú cesty aj osudy týchto troch bytostí pevne prepojené, aj keď väčšinu románu žijú svoj život oddelene. To, čo ich spája, je v prípade Iranzua a Brisci, túžba opäť byť s drahým človekom. Podivný chlap sa chce za každú cenu pomstiť.

Nájsť cestu k tomu druhému, milovanému či nenávidenému, býva občas veľmi ťažké a výsledok, ten môže prekvapiť všetkých. Po celý čas čítania budete určite premýšľať, kde a kedy sa cesty všetkých dôležitých osôb na okamih spoja a navzájom ovplyvnia.

Nuž a ako dopadnú naši milenci? Určite viete, kde nájdete odpoveď…

Jedna z ústredných postáv a najväčší záporák, je tajomný Spin de Mul. Raz dobre oblečený štramák v čiernom s výraznými modrými očami, inokedy páchnuca mršina osla. Intrigán, spriada temné plány a hádže ich ľuďom ako rybárske lanko s návnadou. Potom jemne zasekne a priťahuje, až kým sa obeť netrepe, lapená a bezmocná v jeho rukách, lebo vtedy spraví presne to, čo od nej chce. Ničí životy, rúca mestá, páli kráľovstvá. Je manipulátor na pohľadanie. Napriek tomu si niektorých z vás získa.

Kým intrigy mocných väčšinou pôsobia ako nutná kulisa, putovanie mladého chlapca Kutuna do Santiaga de Compostela, je príjemným oživením hlavného rozprávania. Ťažká a trpká je jeho cesta za odpustením a nájdením seba samého. Hľadanie vlastnej ceny je dojímavé a toto jemné vlákno obohacuje knihu o svojské čaro. Okrem neho sa do vášho povedomia milo zapíše ešte láskavá matka predstavená Egeria a vdova Arrosa.

Dej je spletený z viacerých línií. Hlavné udalosti sa trieštia na niekoľko menších odbočiek. Ak nie ste znalec španielskej histórie, môžu pre vás znamenať tvrdší oriešok politické machinácie. Veľmi ľahko sa stratíte v spleti vlastníckych práv, nárokov, rodinných vzťahov a hlavne mien či názvov. Keď začnete čítať o rokovaní arabských mocnárov s menami ako: Mas´ud ibn Amrus, Ad al- Rahmán, Abbás al- Tawil… kde sa títo muži spolu rozprávajú… o chvíľku neviete, kto je kto a čo povedal.

To isté platí o šľachticoch z radov kresťanov. Raymond Pallars Sobirá, Guillermo Isárnez, Guillermo Pallars Sobirá… do toho názvy oblastí, ktoré im patria, kto je čí bratranec a kto čia sestra či sesternica…a je z toho hokej.

Fantasy prvky v románe sú založené na mystike, viere v nadprirodzené bytosti. Veľkú rolu v ňom hrá aj sila poverčivosti. Ťažko povedať či to, že všetky tieto súčasti vychádzajú zo špecifík Španielska a tu o nich takmer nič nevieme, nebude problém. Zvlášť, ak dej autorky poňali spôsobom, ako keby všetko, o čom rozprávajú, bolo každému známe. Do udalostí skočíte ako do ľadovej vody a nejaký čas trvá, než lapíte dych a zorientujete sa.

Text je bohatý aj na vety v miestnych nárečiach. Španielčina, katalánčina, arabčina… Dodali románu šarm a originalitu. No ak chcete vedieť, ako tieto výrazy čítať, potrápite sa. Na konci knihy je slovníček, no tam sú iba preklady. Aspoň pri menách hlavných hrdinov mohla byť výslovnosť uvedená. Každý nie je ochotný googliť a zisťovať. Španielčina, čo si spisovateľky zrejme neuvedomili, nie je ako angličtina alebo nemčina. Aj keď… S prihliadnutím na to množstvo milovníkov telenoviel sa môžem mýliť.

Zvláštnu zmienku musím venovať krásnemu a poetickému vyjadrovaniu. Čitateľ bude mať dojem, že sa zahĺbil do románu z rokov dávno minulých, kedy aj slovo a jeho melódia boli dôležitým výrazovým prostriedkom. Čaká na vás množstvo priam básnických opisov, citlivé prieniky do duše a mysle hrdinov a celá paleta citov, pocitov a pnutí.

To, čo ulahodí milovníkom krásnej literatúry či vzletným romantickým dušiam, však bude kameňom úrazu pre tých, ktorí preferujú moderný, menej zdobený slovník.

Aj keď patrím k ľuďom ktorým tento štýl sedí musím priznať, že je na škodu dynamike deja. Hlavne prvá polovica príbehu je vďaka nemu spomalená. Text pôsobí miestami rozvláčne, namiesto rýchleho sledu udalostí a stupňovania napätia, sa predierate cez záplavu, síce úžasných slov a slovných obratov, no niekde medzi nimi sa stratí práve to, čo mnoho čitateľov očakáva. Svižnosť a vzrušenie. Niekedy netreba množstvo prirovnaní, ale jednoduchosť. Prvá naozaj napínavá scéna, prišla na začiatku druhej časti a potom sa už kniha čítala oveľa lepšie a rýchlejšie.

To, čo ma skutočne mrzí je, že sa v texte aj po redakčnej úprave stále nachádzajú chyby. Sú to prehodené písmená, opakujúce sa slová, či ďalšie a pri čítaní pôsobia rušivo.

Hořící kůň má svoje nesporné kvality a prináša pohľad na netradičnú krajinu a jej mystiku. Užijete si romantiku, nežné erotické aj ostré bojové scény. Možno sa zamyslíte nad znášanlivosťou, akceptáciou iných názorov, vyznaní či spôsobu života. V každom prípade vás tento príbeh má čím obohatiť.

 

Františka Vrbenská, Lucie Lukačovičová: Hořící kůň
Vydala: Epocha, 2017
Ilustrace: Žaneta Kortusová
Počet stran: 431
Cena: 359 Kč

Návnada: Palahniukem proti stresu

4. Leden 2018 - 23:19

Napsat pokračování své nejpopulárnější knihy jako komiks (Klub rváčů 2 u nás vyšel pod hlavičkou nakladatelství Crew loni), to asi čekal málokdo. Stejně tak i tvorbu povídkové sbírky, která je zkombinovaná s antistresovou omalovánkou, při jejíž tvorbě si chtěl zopakovat spolupráci se všemi těmi talentovanými ilustrátory, jež poznal při tvorbě druhého Klubu.

Což nejsou nějací „nou-nejmové“ – mezi autory jednotlivých omalovánek jsou komiksáci jako Duncan Fegredo (pomáhá Mignolovi s Hellboyem), Lee Bermejo (v DC Comics pracoval na Batmanovi, jednom z příběhů Před strážci či na sérii We Are Robin) nebo Joëlle Jones (série Lady Killer). Kresby tedy mají zkušené tvůrce. A pokud alespoň trochu znáte tvorbu Chucka Palahniuka, je vám jasné, že v tomhle případě ani zdaleka nepůjde o bezpohlavní vybarvovačku mandal nebo kytiček.

V Návnadě se nám Palahniuk připomíná s formátem, který mu sluší dost možná nejvíc – s povídkami. Celkem osm drobných kusů s rozličnými (ale fanouškům Palahniuka důvěrně známými) tématy – smrt, sex, násilí, náboženský fanatismus… Zkrátka takové pohádky pro dospělé – k takovému označení přitom svádí i velký formát knihy s velkými písmeky.

Pohádky s tématy často dovedenými až do neklidných vod absurdna. Každá z povídek přitom útočí i na jinou emoci, v knize najdete ryze černohumorné kusy, poměrně dojemné dopisové vyznání, ale i povídky, ze kterých není lidsky úplně nejlépe, nebo jsou zkrátka „divné“ – a ne všechny se dají označit za povedená dílka. Ostatně, všechno z toho je koneckonců u Palahniuka zvykem. Proto vám povídky budou připadat také jako důvěrně známé, jako by se Palahniuk opakoval, přestože přichází s novými příběhy.

Hele, víte vy co? Tyhle omalovánky vlastně ani nejsou moc antistresové. Ale zábavné o to víc.

 

Chuck Palahniuk: Návnada
Kresba: Lee Bermejo, Kirbi Faganová, Duncan Fegredo, Tony Puryear, Alise Gluškovová, Marc Scheff, Steve Morris, Joelle Jonesová
Vydala: Crew, 2017
Počet stran: 152
Cena: 369 Kč

Prohnilí proti prohnilým a ještě prohnilejším

3. Leden 2018 - 22:56

Slovenská autorka Lenona Štiblaríková se už měla příležitost českému čtenáři několikrát představit. Upozornila na sebe především v roce 2013, kdy převálcovala Cenu Karla Čapka v kategorii Novela. Když si pozorně prostudujete statistiky soutěže, zjistíte, že takový úspěch slovensky napsaného textu je spíše ojedinělý. Bratislavská bludička se jevila počinem tak výjimečným, že se ocitla i v úzkém výběru editora Zdeňka Rampase, který ji zařadil do své výroční antologie 12 nesmrtelných. Lenoně Štiblaríkové vzápětí připadla evropská literární cena Encouragement Award pro odvážné nováčky. Novela následně vyšla i jako samostatná kniha – no prostě epochální úspěch! Své literární kvality však autorka prokázala i díly dalšími, je jím třeba mistrná mikropovídka Pekná noc na čary v antologii Žena se lvem nebo sci-fi romány Šťastlivec či Astrálny pútnik. Lenona Štiblaríková je však známá také tím, že se zasloužila společně s Katarínou Soykou o založení žánrového nakladatelství Hydra. Právě pod jeho hlavičkou vydala loni útlou knížku s názvem Prehnité mesto.

Už od začátku příběhu jsem se nemohla ubránit neustálým srovnáváním s Bratislavskou bludičkou. Snad za to může fakt, že se opět se vydáme do slovenské metropole a děj se bude točit kolem zločinu. Hlavní hrdinka je opět žena obdařená magickými schopnostmi. Berenika je tentokrát čarodějka, nikoliv rusalka, vcelku dobrá, jenže její talent dusí stejný problém – lavírování mezi dvěma muži (a znovu jde o bratry). Sice občas předvede drobná kouzlíčka, takže označení urban fantasy je asi v pořádku, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že magie tu hraje spíš druhé housle. Prim uzurpuje nemilosrdná realita.

Prehnité město je totiž mnohem drsnější a kontakt s podsvětím v něm ještě těsnější než u Bratislavské bludičky. Mafiáni sice působí trochu hloupě, ale hlavně sebevědomě, proti nim pak policejní mediátor (něco jako vyjednavač a vyšetřovatel v jednom) zákonitě vypadá jako nebývale odvážný a chytře sebevědomý. Prostitutky jsou roztomilé a prodejně sebevědomé. Bez pořádného ega tady nikdo nic neznamená. Příběh je plný násilí a zvráceného sexu, včetně detailních scén fekálu, takže celkem kvituju značku 18+ na obálce knihy. Pozoruhodná (ale i docela vtipná) je proměna rozvášněného zvrhlíka, který cpe své hnědé výtvory partnerkám do úst, v distingovaného elegána. Jak si však ona statečná milenka vymyla ústa sprchovým gelem, prý dočista, to jsem opravdu nepobrala.

Sázky, násilnické choutky bratislavské smetánky a touha po vzrušení, to vše se dá uspokojit za peníze. Peníze a moc s nimi spojené tu řídí všechny činnosti a jimi se podmiňují i všechny další hodnoty. Tak vznikají nová pravidla hry, resp. zákony úzkého společenství získávají navrch nad těmi obecnými, univerzálními. Zosobnění spravedlnosti už netřímá v ruce meč, ale lebku a bankovky, šaty má potřísněné krví a na obličeji škrabošku. V takovém světě se však umí určitá sorta lidí rychle zorientovat, a dokonce se cítit jako ryba ve vodě. Přizpůsobit se pak musí každý, kdo chce získat nějaké postavení. Abyste se dostali do elitního klubu, musíte přinést krvavou oběť, jedno ale, koho krev teče. A když se znelíbíte, šup s vámi pod čelisti bojovné psí bestie, cvičené tajně v podzemní temné aréně pro nepovolené zápasy.

Ano, rozdíly mezi oběma knihami se jistě najdou, ale i tak je Prehnité město víceméně pokusem o návrat ke stejné řece. Vrací se stejné charaktery, dilemata a věčné autorčino téma – spravedlnost. Jako by mělo být ještě něco dořečeno, co Bratislavská bludička nestihla, jako by chybělo ještě jedno dějství, jako by starý příběh potřeboval epilog. Ale nálada se už mezitím změnila, kulisy krvavě zrudly a jazyk vyprávění zdrsněl. Snad byla Bratislavská bludička víc pohádkou a tohle je odvrácená strana téhož světa. Milostný trojúhelník tentokrát nedojde rozřešení, naštěstí dobrý sex vyžene z hlavy zbytečné otázky a trápení. Že by ztráta iluzí a víry v dobrý konec?

Nebo jsme prostě už jen starší a vidíme věci bez růžových brýlí. Nakonec, na rozčarování má každý právo. Do stejné řeky nejde vstoupit, čas pokročil a naivní vody odtekly. Jiná doba se podepisuje i na podobě hlavního záporáka. Není jim Rom Gejza, jak by se dalo u místa s vysokým procentem „nepřizpůsobivého“ obyvatelstva čekat, ale jakýsi Selim, co má zjevně arabský původ, nezbytná to atrakce každé slušné evropské moderní aglomerace. Tenhle však nikam nehází bomby, ani nenaráží náklaďákem do lidí, ale intrikuje a manipuluje mafiánskými knížaty. Ale ať se nakonec modifikuje podoba zla jakkoliv, ten strach, který ho zrodil, je stále stejný, má tutéž příčinu – bojíme se, že láskou se násilnickému a zkorumpovanému světu odolat nedá. A že spravedlnosti nelze dosáhnout standardními prostředky. Není proto divu, že kapitán Severín musí řešit svěřený případ vraždy poněkud neortodoxními metodami a občas se i trochu ušpinit. Chcete-li tedy tuto knížku číst, smiřte se nejprve s tím, že hodní kouzelní dědečkové, kteří vám ráno cestou na tramvaj věnují magickou kávu, co pomůže překonat všechny nástrahy, už bohužel došli. Teď jsou na skladě strigy s otrávenými jablky. A potulné kočky, co zblajznou ke svačině holuba, a pak si dají u rušné magistrály dlouhý kouř.

 

Lenona Štiblaríková: Prehnité mesto
Vydala: Hydra, 2017
Obálka: Zuzana Zabradiová
Počet stran: 168 stran
Cena: 3,50 €

 

Hodnocení: 60%

Skalpy ve dvanácti taktech

2. Leden 2018 - 23:29

Jason Aaron je bůh. Už vám to někdy někdo řekl nebo napsal? Tak ještě pro jistotu: Jason Aaron je bůh. To, co dělá se sérií Skalpy, je ukázka absolutně mistrovského vypravěčství – a to nejen v intencích komiksového média. V přesně správné momenty svůj příběh zrychluje a zpomaluje, přitvrzuje nebo naopak zvolní, v ideální momenty přivede nové postavy, zabije nějakou starou či přinese nějaký zvrat. Radost sledovat.

Jednou ze „změn oproti dosavadnímu kurzu“ je i sedmá kniha Skalpů s podtitulem Rezervace v rytmu Blues (což je zjevná narážka na jméno druhé knihy). Aaron totiž přišel se zjevným „tichem před bouří“, která nás bezesporu čeká ve finální trojici knih série. Lehce zvolnil tempo, dovolil si ukázat vedlejší postavy v novém světle, nebo i povídku postav v rámci hlavního děje naprosto nepodstatných – a přesto ohromně důležitou pro doplnění vykreslení života v rezervaci a pro ukázku té nezdolné hrdosti indiánů. A hlavně naprosto skvělou, nutno dodat.

Aaron se tentokrát zaměřil na lásku. A na rodinné vztahy. Do rezervace totiž přijíždí Dashiellův otec, jehož minulost a účast ve Vietnamské válce je důkazem toho, jak moc si Aaron věří – a jak moc se mu to vyplácí. Prostě vás ve chvíli, kdy byste očima nejraději tlačili děj kupředu, zavede na jiné místo v jiné době, abyste pochopili, jaký že to pistolník přišel do města. A tak musí Dashiell nechtě řešit svého otce, zatímco by se raději věnoval napravování vztahu s Carol. Kterážto má, upřímně, svých starostí a otazníků ohledně neplánovaného těhotenství víc než dost. Přesto si troufám tvrdit, že scéna jejich nočního setkání na silnici, podpořená vnitřními monology, patří mezi dosavadní emocionální vrcholy série – a jen těžko ji bude jiná překonávat.

Při čtení Rezervace v rytmu blues si zase a znovu uvědomujete, jak moc tuhle sérii milujete. Díky Jasonu Aaronovi. Díky tomu, jak do temné neonoirové kriminálky neváhá zapojit společenská témata (v Rezervaci se dostane na potraty, útlaky homosexuálů i problémy důchodců), které Skalpy povyšují nad klasickou konzumní četbu. Díky tomu, jak dokáže své hrdiny udělat živoucími a uvěřitelnými – a nikdo není jen dobrý nebo špatný. (Úžasné sledovat příběhy, kde se nikdo nechová jako nelogický idiot…) A samozřejmě i díky ilustrátorům, kteří jeho příběhu dokážou vdechnout život.

 

Jason Aaron: Skalpy 7 – Rezervace v rytmu blues
Vydala: Crew, 2017
Kresba: R.M. Guera, Davide Furno, Danijel Zezelj
Počet stran: 192
Cena: 499 Kč

Mýtům se daří i po válce

30. Prosinec 2017 - 23:57

Vždyť nejednoho fanouška musela pálit otázka – jak si scénárista téhle veleúspěšné komiksové fantasy série Bill Willingham vypořádal s tím, že v minulé knize (Válka a střepy) v podstatě skončila válka mezi Mýtovem a Císařstvím, kterážto představovala hlavní dějový element celého příběhu? Výsledek je poměrně nepřekvapivý – udělal velkou silnou čáru, která předchozí události uzavřela a startuje od začátku. Tedy, tak nějak.

V troskách poraženého Gepettova Císařství, ve kterém nadále zůstávají poslední vzpurné ex-císařovy jednotky, ale také žoldáci a „lovci pokladů“, kteří rabují ve zničených městech a světech, leží schovaných ještě mnoho zlých a mocných bytostí. Mnohé z nich přitom uvěznil sám Geppetto a jeho síly. A jedna taková je po pádu Císařství probuzena.

To, co se přitom nepovedlo Císařství během několika let, zvládne nový pan Temný za několik chvilek. Mýtov tak čekají velice krušné časy. A aby toho nebylo málo, Modrákova ruka, do níž „koupil“ během války zásah, se ne a ne vyléčit, přestože na ní pracují nejlepší z lékařů.

Byl jsem, upřímně, převelice zvědavý, jak si Willingham s post-válečným světem své půvabné série poradí. A on se nikterak nerozpakuje, nenechá postavy ani kdovíjak moc oddychnout a rovnou jim do cesty posílá další utrpení, zlo a překážky. Mýtov si ani nestihl zvyknout na Geppettovu přítomnost a už musí svou pozornost obracet jinam.

Přesto se nedá tvrdit, že by byla kniha s podtitulem Doba temna stejně povedená, jako některé z těch nejlepších předchozích dílů. Willingham sice připravil vynikající expozici nového padoucha (odečtete-li samotný až přespříliš laciný způsob, jakým byl přiveden na svět), ve které vám ukáže, že máte co dělat s postavou mnohem děsivější a brutálnější než všichni ostatní záporáci této série. Válka sice skončila, ale tohle bude bolet. A to že hodně.

Na druhou stranu celá dvanáctá kniha směřuje k emocionálnímu vrcholu, který by čtenáře možná silně okouzlil, kdyby nepůsobil tak nepřirozeně, uměle a až přespříliš tlačeně na pilu. Ne každý den je posvícení.

O výtvarnou stránku Doby temna se pak postarala hned čtveřice umělců – Peter Gross (makal s Mikem Careym na Luciferovi nebo na sérii Mezi řádky) odvedl vynikající práci, Michael Allred pohodový standard, Buckingham je samozřejmě jistota a David Hahn trochu zklamání.

Válka skončila, ať žije nová válka!

 

Bill Willingham: Mýty 12 – Doba temna
Kresba: Peter Gross, Andrew Pepoy, Michael Allred a David Hahn
Vydala: Crew, 2017
Počet stran: 176
Cena: 449 Kč

Ghúlské dobrodrůžo po šesté

28. Prosinec 2017 - 23:58

Kolem protagonisty se začínají stáčet početnější skupinky různých charakterů, které sice neprozrazují své finální úmysly, ale na druhou stranu tušíte, že je s nimi něco hluboce v nepořádku. Zálusk si kupříkladu dává masochistický ghúl, jenž by nejradši jen týral, týral a zase jen týral pro své vlastní potěšení. Nemluvě o samotném klanu Aogiri, které sčítá jednoho podivína vedle druhého. Dojde proto hned k několika střetům, které jasně dokazují, že Kaneki je přeci jen nováčkem v ghúlském světě a starší kolegové jsou hned o několik úrovní nad ním. A jejich ochranitelská ruka nemůže být všemocná.

Ne, že by finále svazku dokázalo přebít vše ostatní, co se událo předtím, ale poslední kapitola je skutečně velmi dobře napsána a spolu s parádní atmosférou a lehkým dávkováním odhalujícího se scénáře jasně vyčnívá z jinak poměrně klasicky podařeného svazku. Ten umí jako celek zabavit, strhnout a potěšit nejen fanoušky, přesto je konec tím, co vás nejvíce nabudí na koupi další knihy. Skutečně velmi silný cliffhanger, který vám nedá spát. Jinak se děj posunuje svižně kupředu a dál rozplétá nitky ghúlského světa, který ani zdaleka není tak primitivní, jak se z počátku série mohlo zdát. Autor má jistě ještě velké plány.

Kresebně se jedná o parádní trefu do černého. Výrazné stínování, přemíra detailů na tvářích a dynamické souboje činí z šestého svazku příjemné čtení, jenž vás až do poslední strany nepustí. I přes poměrně velkou dávku textu a dialogů je svazek plný krásných ilustrací a titěrných detailů, které jen a pouze podtrhují skvělou atmosféru. Jen je škoda těch obličejů, které si nedrží během více kapitol jednotný styl. Ale jde pouze o detail v jinak skvěle odvedené kresbě.

Svižný svazek, který hlavně svým zakončením způsobí okamžitou chuť po dalším přídavku.

 

Sui Išida: Tokijský ghúl 6
Vydala: Crew, 2017
Počet stran: 204
Cena: 199 Kč

 

Hodnocení: 75%

Prvňáci (3) – recenze: Bojový mág Frost přichází

27. Prosinec 2017 - 23:18

Najskôr by som chcela čitateľom predstaviť žáner, do ktorého sa tento román radí. Je totiž dobré niečo o ňom vedieť skôr, ako po tejto knihe (prípadne inej knihe tohto razenia) siahnete.

Splatterpunk je u nás známy skôr ako kulhánkovina, lebo jedným z jej hlavných predstaviteľov je Jiří Kulhánek. Vo filmovom svete je zrejme najznámejším zástupcom tohto štýlu Quentin Tarantino. Tento smer neberie seba, ani okolie, príliš vážne. Pretože, len tak medzi nami, o vážnosť a serióznosť tu naozaj nejde. V podstate je to paródia na akčné romány či filmy a typickým znakom je preháňanie takmer vo všetkom. Priveľa sexu, násilia, pubertálnych hlášok hrdinov. Presne o tom splatterpunk je. Hektolitre krvi, odtrhnuté končatiny, podrezané krky, šialené súboje, sexi krásky a tvrdý chlapi…rýchlo pochopíte, že ide hlavne o zábavu.

Evidentne dobre sa bavil aj Oskar Fuchs pri tvorbe Frosta a napísal pre nás príbeh plný ironických komentárov, humoru, krásnych žien aj napínavých akčných scén.

V Moravskom zemskom múzeu v Brne sa deje niečo zlé. Návštevníci zostali bez vlastnej vôle, exponáty ožili a mágia priam iskrí v ovzduší. Zistiť, o čo tu ide a zjednať nápravu, môže len jediný muž. Bojový mág Zigmund Frost. V dlhom kabáte, ozbrojený a nebezpečný… pre magické bytosti, pre seba aj celé okolie. Má plné ústa trefných poznámok, nekonvenčný prístup k práci a okolo seba zástup krásnych žien. Kto si myslí, že sa to skončí jednou akciou, veľmi sa mýli. Frost bude musieť prejsť nejedno zaujímavé historické miesto, premôcť mnoho zvláštnych bytostí, či vyrovnať sa so spomienkami aj sebou samým. Ešte veľa krát nabije svoje dve verné priateľky (tie síce nevisia „proklate nízko pasu“, ale vždy poslušne vkĺznu rovno do dlane), kým nastane v Čechách a okolí vytúžený pokoj.

Náš svet je oveľa zložitejší a záhadnejší, ako sa na prvý pohľad zdá. No a možno je ešte tajuplnejší na ten druhý, či tretí. Pretože nie každý je schopný toto mystérium vnímať, vznikli tajné organizácie (plné ešte tajnejších členov a bytostí) brániace nás, obyčajných smrteľníkov, pred tým najhorším. Jedným takým ochrancom je aj Zigmund Frost. No čo sa jeho týka…občas by svet potreboval ochrániť práve pred ním.

Misia, na ktorú je vyslaný, začína v Moravskom zemskom múzeu, konkrétne v Pavilóne Anthropos. Zhustenie magickej sily spôsobilo, že vystavené kusy ožili a niekto, kto za tým všetkým stojí, navyše chladnokrvne využíva obyčajných návštevníkov, aby svoju moc znásobil. Hoci je náš hrdina večný samotár, v tomto prípade s ním, hoci proti jeho vôli, bojuje aj ryšavá a uštipačná Naty. Napriek počiatočnej nevôli Sigi zisťuje, že mať ju po svojom boku, nie je až také zlé… V Anthropose sa začína aj úžasné priateľstvo medzi Zigmundom a Wolfim, netradičným exponátom pravekého vlka. Za informácie, ktoré mágovi poskytne, dostane ako dar skutočný život a odvtedy sa pre neho stáva rovnako dôležitý, ako bol pre Rogana Goryvlad.

Pátranie po príčine nezvyčajných javov zavedie našu dvojicu, pardon, trojicu…zabudla som na Wolfiho… do jaskynného komplexu Býčí skála pri Adamove. Tu sa ich tím znovu rozrastie a obohatí sa aj Zigmundova zbierka zbraní a iných nebezpečných predmetov. Hrdinské ťaženie pokračuje stretnutím s partiou oživených starovekých mágov a čitatelia sa budú môcť akčne zoznámiť s históriou tohto zaujímavého miesta.

V poslednej časti príbehu sa spolu s hlavným hrdinom vraciame do jeho strateného domova Krotenfulu. V močiaroch okolo neho sa ukrýva niekto, kto môže pomôcť mágovi dokončiť jeho úlohu: zbaviť svet mágie, ktorá ohrozuje náš bežný a nudný život.

 

Ukázka z knihy Frost

 

Zigmund Frost je samorast, vydedenec, obklopený takmer samými ženami. Jeho vzťah k nim je väčšinou submisívny pretože už dávno zistil, že to má isté nesporné výhody. Tvári sa síce ako vodca svorky ale drobný nekomfort si kompenzuje nutkavou potrebou neustále im odvrávať. Aspoň týmto spôsobom dáva jasne najavo, že aj tak bude všetko robiť po svojom.

Do boja proti nadprirodzenu neváha nasadiť prastaré bytosti, vojsko, či sa stratiť v časovom posune. Využíva nie len svoje záhadné schopnosti ale aj asistenciu milovaných zbraní. Tie mu skáču priamo do rúk presne tak, ako mu skáču krásne ženy do postele. To, či Sigi zistí, kto stojí za všetkými nepríjemnosťami a kvôli čomu musel siahnuť až na dno svojich síl, si musíte prečítať sami. Užijete si pritom jazdu plnú tajomna, krvavých bitiek, ironických hlášok a uštipačných komentárov.

Kniha je napísaná ako rozprávanie v „ich“ forme. Na vykreslenie atmosféry využíva slangové, nárečové, ale aj expresívne výrazy, čím dej získava na autentickosti a z jeho hlavného hrdinu sa stáva obyčajný chlapík, ktorý bude blízky asi každému čitateľovi. Autor má svojský ale skutočne dobrý zmysel pre humor. Preto aj jeho postavy sršia drsnými, niekedy pichľavými hláškami, na ktorých sa budete dobre zabávať a ktoré dokážu odľahčiť aj pomerne vážne scény. Nuž, Sigi je huba nevymáchaná… ale ani zvyšok osadenstva sa nedá zahanbiť.

Súčasťou deja sú aj sexuálne scény, lebo sex predsa patrí k životu! V tomto prípade bude spokojná hlavne mužská časť čitateľov, pretože krásky sa snažia Zigmundovi splniť naozaj všetko, čo mu vidia na očiach. A on, ako správny gentleman, dámy nikdy nesklame. Radšej ustúpi, no vďaka tomu si neskôr dokáže zachovať určitú dávku nezávislosti a pohody.

Táto kniha by však mala na prvej strane obsahovať varovanie. Niečo ako: „Pozor, pozor! Nečítať, ak sa rátate medzi zaryté feministky, prípadne trpíte nejakou inou formou boja za ženské práva a genderovú rovnosť.“

Inak hrozí, že precitlivelé dámy budú pohoršené, radikálne bojovníčky knihu roztrhajú v „pazúroch“ ako telefónny zoznam a možno si pri tom pomôžu aj zubami. Potom ju ešte pre istotu demonštratívne upália na hranici. A tie ostatné? Tie sa možno vo Fuchsových hrdinkách nájdu . Všetky ženy v jeho príbehoch totiž majú nesporné čaro. Nevyhýba sa postavám s rôznymi proporciami, veľkosťou, váhou či farbou vlasov. Jeho hrdinky sú odvážne, inteligentné, nezávislé a sú to ony, kto tu má velenie. Túžia po láske, ale sú aj nebezpečnými zabíjačkami. Nosia obtiahnuté kostýmky a lodičky od Laboutina s rovnakou noblesou, ako vojenské bagandže a so zbraňami si už dávno potykali.

Čo veľmi oceňujem, je spisovateľov poctivý historický, archeologický, ale aj módny prieskum. Je milovníkom histórie. Preto sa snaží čo najvernejšie reprodukovať fakty a reálie, do ktorých zasadzuje svoj príbeh. Všetky spomínané miesta skutočne existovali, či dodnes existujú. Pohral sa aj s knižnou vizualizáciou dnes už neexistujúceho Krotenfulu a obradmi, aké kedysi ľudia z okolia Býčej skály prevádzali. Naštudoval si módu a detailne si prelustroval aj zbrane, používané jeho postavami. Napriek tomu, že román patrí do kategórie fantasy, je všetko v ňom historicky skutočné, a verne opísané, čim si autor opäť získava čitateľov na svoju stranu.

Čo dodať na záver? Ak sa chystáte navštíviť svet Oskara Fuchsa, neváhajte! Je to univerzum súčasné, no zároveň minulé aj budúce. Je plné mágie, erotiky, preháňania aj irónie. Autor nám odhalí fungovanie tajnej organizácie, v ktorej sú na čelných miestach samé ženy. Tie sa Frosta snažia ovládnuť, podmaniť si ho a neboja sa pri tom využiť všetky dostupné prostriedky. Skrátka jeden sexi hráč v ženskom družstve…

Dej je veľmi jednoduchý. Nečakajte množstvo zápletiek, zložité kombinácie, či múdra, ktoré by ste si zavesili nad posteľ. Frost je oddychové čítanie pre tých, ktorí majú radi úlety a dokážu sa odpútať od všednosti a popustiť uzdu svojej fantázii. Ak medzi nich patríte aj vy, tak si to s bojovým mágom Sigim poriadne užijete!

 

Oskar Fuchs: Frost
Vydala: Epocha, 2017
Ilustrace na obálce: Žaneta Kortusová
Počet stran: 165
Cena: 159 Kč

Přejít na rozhovor s Oskarem Fuchsem

Prvňáci (3) – rozhovor: „Že budu sám někdy psát, mě nenapadlo ani ve snu,“ říká Oskar Fuchs

27. Prosinec 2017 - 23:18

Je fascinovaný najmä históriou, povesťami viažucimi sa k Lanškrounu a hlavne históriou kraja Hřebečsko, v ktorom žije. Okrem toho sa zaujíma aj o mytológiu, vojenskú techniku, rád navštevuje múzeá a oddych hľadá v lone prírody. Dlhé roky sa venoval kynológii a teraz mu voľný čas zaberá hlavne písanie a akvárium.

Našiel si svoj vlastný štýl, v ktorom spája históriu, historické postavy a fantasy prvky. Jeho prvotina Frost sa už takmer vypredala. Bola som preto zvedavá, aký je v skutočnosti. Síce sme sa nestretli osobne, no vďaka modernej technike sme sa aj tak dobre porozprávali a nasmiali sa viac, ako dosť. No a aký je? Je to naozaj milý muž so zmyslom pre humor a nohami pevne na zemi. Ale viac sa o ňom dozviete z nasledujúceho rozhovoru…

 

Aké boli tvoje začiatky? Písal si pre radosť do šuplíka, do súťaží, na blog? Mimochodom, tvoj blog sledujem a veľmi sa mi páči…

Začínal jsem na blogu, dobře se mi rovnají myšlenky, když jim dám písemnou formu. A pro radost píši stále. Pokud jde o staré věci, jsou v šuplíku, a je jim tam moc dobře. Občas na ně kouknu, abych viděl, že jsem se sice od té doby posunul, ale stále je co zlepšovat.

 

Prečo píšeš práve fantasy?

Umožňuje mixovat zdánlivě nesourodé prvky, z čehož pak vznikají vtipné, nečekané a mnohdy i absurdní situace. Jediné omezení je pak ve vaší fantasii a nutnosti se držet vlastních nastavených pravidel. A taky logiky. Což zní ve výsledku možná trochu paradoxně. Nikde jinde ale nemáte tolik autorské svobody. V tom je tento žánr naprosto unikátní.

 

Kedy si dostal nápad napísať Frosta?

Při návštěvě muzea Anthropos. Koukal jsem s přítelkyní zrovna na reálnou předlohu Wolfiho, když přišla inspirace toto vše propojit s lokální historií mého rodného regionu.

 

Súvisí meno Frost s tým, že hrdina ako keby zamrzol v čase? Alebo to je preto, že rýchlo a účinne „zmrazí“ každú magickú bytosť, ktorá si začne príliš  dovoľovať?

Popravdě si již přesně nevybavuji, jak jsem k tomu příjmení došel. Bohužel. Ale mohu prozradit něco jiného. Křestní jméno hrdiny je inspirováno Zikmundem Lucemburským. Po návratu z Anthroposu jsem kouknul na facebook, byl tam nový strip z komiksu Opráski sčeskí historje – a bylo vymalováno. Ostatně, pro spojení silně nekorektního humoru a historie mám slabost.

 

Kam chodíš po inšpiráciu?

Základem jsou knihy, filmy, časopisy a lidé kolem. Někdy také stačí jedno slovo či jméno, které zadám do prohlížeče. Pak už to funguje jako řetězová reakce, kdy přecházím od odkazu k odkazu, fantazie začíná pracovat naplno, hromadí se poznámky. Někdy také pomůže Wikipedie a klikání na položku „náhodný článek“.

 

Často v knihe opisuješ dámske oblečenie. Takže, ženská móda… si odborník, alebo máš poradkyne?

Odborník rozhodně nejsem. Během času se mi ale povedlo získat celkem kvalitní poradní sbor. A nejen ohledně oblečení. Každý umí něco jiného. Ale nefunguje to tak, že by mi někdo udělal na požádání přednášku k danému tématu. Prostě mi pošlou odkazy na weby či literaturu, a následuje obligátní: hledej, „šmudlo“. Zlatý podnos se nekoná. Jedinou cestou je samostudium. Nárokovat si něčí čas, když ho sami máte málo, je navíc sobecké.

 

Keď sme už pri poradcoch, často sa na niekoho obraciaš pri písaní s prosbou o pomoc alebo si všetko zvládaš naštudovať sám?

Snažím se tyto žádosti omezovat na absolutní možné minimum. Ono bohatě stačí, když má někdo po vás číst delší text. Většinou to dotyční dělají v čase, kdy by se mohli věnovat vlastnímu psaní. Čehož si také velmi vážím.

 

V súkromí… Si taký ten super chlap, ktorý si vie so všetkým poradiť sám?

Ne vždy to jde. Někdy je zkrátka lepší k práci zavolat odborníka. Co si budeme nalhávat. Základní domácí práce a opravy ale zvládám. Dokonce bez sebepoškození. Většinou.

 

Venuješ sa štúdiu histórie. Máš svoje obľúbené obdobie a historickú osobnosť?

Ano. Působení Markomanů na našem území. Z osobností mám rád Marii Terezii a přemyslovské kněžny/královny.  Velmi mne také zajímá historie a pověsti bývalého regionu Hřebečsko, ve kterém leží i mé rodné město.

 

Čo koníčky? Máš na ne čas?

Už moc ne. Pokud nejsem v práci, snažím se psát. Nebo si dohledávám reálie a podklady. Naštěstí mě to baví. Hodně. Také si snažím vyšetřit čas na čtení. Přednost má, logicky, česká akční fantastika.

 

Na čom teraz pracuješ?

Rozpracováno mám vícero textů. Nejblíže k dokončení má v současné době příběh o Michaelu Lindnerovi. Taktéž si tam budu opět hrát s technikou, magií, historií a mytologií. Více ale zatím neprozradím.

 

A čo ty a škola?

Škola. Ehm. Míval jsem poruchy soustředění, věkem se to naštěstí zlepšilo. Těch 45 minut bylo prostě příliš dlouhých (i dneska, když absolvuji nějaké delší školení, mám problémy tu pozornost udržet. Hlavně pokud je výklad monotónní, školitel nepracuje s hlasem a jen mechanicky odříkává slova).

Neskutečně mě to ubíjelo. Navíc tehdy bylo běžné vynucování slepé poslušnosti. Přemýšlím poněkud odlišným způsobem a potřebuji dojít k výsledku po svém. Dost často proto byl problém takto podávaný výklad vůbec pochopit.

 

To ale neznie ako pekné spomienky…

Ono se tomu dneska asi těžko věří, ale my ještě museli celou hodinu sedět s rukama za zády, stát v pozoru ve frontě na oběd, nesměli u toho ani promluvit, apod. Individuální přístup byl utopie, což na mě, jako leváka, silně dopadlo. Jak jsem později zjistil, snad všude jinde by to nebyl problém, ale u nás v okrese se leváci natvrdo „přeučovali“. Taky se nebral žádný ohled na alergie, bylo to šmahem označováno jako výmluva a snaha na sebe „upozorňovat“.  Mám třeba problémy s trávení laktózy, ale tehdy přišlo nařízení, že žáci musí vypít o velké přestávce půl litr mléka. A přes to nejel vlak. Což bylo neskutečné peklo.

Takže vzpomínky na soudružky ani školu nejsou moc pozitivní.

 

Tušil si už v škole, že z teba raz bude spisovateľ? Písal si potajomky do zošitov svoje prvé fantasy príbehy? 

Vůbec. Rád jsem četl, ale že budu sám někdy psát, mě nenapadlo ani ve snu. Jak už bylo řečeno, tehdejší školní systém na mě působil depresivně a silně nepřátelsky. Logickou obranou reakcí proti tomu pak bylo uzavření se do sebe a bytostný odpor k veškerým „společným“ a „hromadným“ aktivitám. Z té doby mám taky zafixovanou nedůvěru ke komisím, autoritám, nebo věcem typu talentové zkoušky.

 

Kam chodievaš relaxovať a načerpať novú energiu?

Lanškroun má skutečně krásné okolí, navíc mám jen kousek za barákem pole, louku a do lesa to není daleko. Dokázal jsem hodiny courat, nebo si prostě jen sednout a koukat do krajiny. Nejlíp se psem. Bohužel, doba se změnila, z lesních pěšin jsou široké cyklostezky, jak se stalo módou trávit odpočinek tzv. aktivně, všude jsou migrující stáda cyklistů, běžců, pejskařů a výletníků. Kde dřív člověk nepotkal za celou dobu živou duši, dneska táhnou zástupy lidí toužících splynout s přírodou.

Nesu tu změnu hodně těžce, k relaxaci jsem vždycky potřeboval samotu. Na druhou stranu, Lanškroun byl vždy vedený jako rekreační oblast, takže v podstatě došlo jen k naplnění dlouhodobého záměru, přitáhnout sem více lidí.

 

Chceš povedať čitateľom niečo dôležité, na čo sa ťa ale ešte nikto v rozhovore nespýtal?

Nic důležitého ke sdělení asi nemám. Přeci jen, věnuji se oddechové literatuře, velká témata a důležitá sdělení tedy přenechám jiným.

Přejít na recenzi Frosta

Hilda míří do kamenného lesa

26. Prosinec 2017 - 23:51

Mezi Hildou a její matkou to začíná více a více skřípat. Malá dobrodružka by dál ráda objevovala, prozkoumávala a pobíhala po venku (prostě cokoliv, co nesmrdí „vězením“ se čtyřmi stěnami a střechou nad hlavou), což její matku dělá samozřejmě poněkud vrásky, na čemž jí nikterak nepřidá nedávné stěhování do města. Vždyť všude – v přírodě a ve městě dvojnásob – čeká na malou dívenku samé nebezpečenství! A jelikož Hilda nepatří mezi nejposlušnější děti pod sluncem, dostává zaracha. Domácí vězení. Šmitec.

Jenomže ona neposlechne a podlehne vábení dobrodružství i přes všechny zákazy – využije k tomu schopnosti skřítka Tontu, který se umí v podstatě teleportovat. Ne vždycky však všechno vyjde, jak má, a tak Hilda skončí uprostřed kamenného lesa. I s maminkou, která se tak do podobně fantasmagorické šlamastiky dostala vůbec poprvé. Tenhle les rozhodně nepatří mezi nejbezpečnější – trollové jsou na každém kroku a vymotat se z něj není úplně lehké. Obě dvě se tak budou muset hodně snažit, aby se vrátily domů.

Třetí Hilda je na první pohled jiná. Dynamičtější. Akčnější. Více zaměřená na vztah Hildy s matkou, která byla doposud spíše vedlejší postavou. Možná je tahle kniha trochu méně nápaditá a hravá, ale rozhodně se u ní nebudete (nebo vaše děti) nudit, naopak. Budete trnout, zda se Hilda s maminkou dostanou do bezpečí… a ve finále na vás udeří jedno cliffhangerovské překvapení. Luke Pearson se tentokrát skutečně více soustředil na tempo, akci a napětí, vzhledem k tomu, že Hildin svět vycházející ze severských pohádek a mytologií už nám není tak neznámý, rozhodně i při změně tónu třetí kniha neztrácí mnoho z magičnosti svých předchůdců.

Pearson tak znovu ukazuje, jak se dělá příběh pro děti. Tak, aby ho bavilo číst i jejich rodiče. Není proto překvapením, že byla třetí Hilda nominovaná na Eisnerovu cenu, a že si Pearsonovu sérii vybral k dalšímu zpracování Netflix.

 

Luke Pearson: Hilda a kamenný les
Vydala: Paseka, 2017
Počet stran: 72
Cena: 299 Kč