Recenze

"Podívejte, já sci-fi začal psát z blbého pocitu, že nejsem ani pořádný novinář, ani dobrý fotograf. A přece ještě jinak… Abyste si dokázal sednout a napsat sci-fi, na to v sobě musíte mít ono okouzlení z chlapeckých let, o kterém jsme už mluvili, a určité dětinství, protože ten žánr je samozřejmě v jistém slova smyslu i hodně dětinská záležitost."

Takřka komorní drama chlapce z malého města bylo natolik nosné, že jej autor rozšířil na román Spěšný vlak Ch. 24. 12. V něm konfrontuje řešení, které hrdina zvolil jako chlapec, se zkušeností dospělého, jehož válka poznamenala jak fyzicky, tak psychicky. Jako každé velké dílo Poláčkův román připouští (a vytváří) více interpretací, zmíním se o jedné své...

Ďáblův tucet - tedy třináctka - povídek mapují tvorbu autora, jehož publikovaná tvorba má těžiště v devadesátých letech minulého století. Autor sám  o sobě říká, že nejsnadněji píše v temnějších obdobích svého života, a i samy povídky jsou spíše temnější či se v temně zabarveném prostředí odehrávají.

Ivan Adamovič po letech pátrání v literárních archivech a pozůstalostech poskládal dohromady dvě desítky možná zapomenutých, možná trochu out-of-date dílek slavných i zcela neznámých autorů. Smekám klobouk, obrazně řečeno, nad jeho pílí a trpělivostí, se kterou se pustil do rýžování zlatinek ukrytých mezi tunami hlušiny i mezi opakovaně vydávanými povídkami. A obdivuji i jeho krátké medailonky autorů, někdy i s popisem složité cesty, kterou editor musel projít, než mohl příspěvek do této antologie zařadit.

První věc, která vás po otevření druhé sezóny Ultimates trefí do očí, je kresba Briana Hitche. Pokud bychom ji měli srovnat s předchozí sérií, je na vyšším levelu a srdce každého komiksového fanouška se při pohledu na ni hlasitě rozbuší blahem. Příběh je pak o poznání temnější.

Příběhy o Tině Salo by mohl nezúčastněný člověk považovat za klony současných upířích akčních detektivek, a přesto si troufám říct, že tento dojem je fatálně scestný. A nikdy dřív to nebylo patrnější než ve čtvrtém dílu.

Volání je svým dějem mnohem blíž k hernímu příběhu než Ukradený trůn. Vystupují v něm některé klíčové postavy ze hry, dozvíme se taky hodně věcí o zplozencích, okolo kterých se celé Dragon Age: Origins vlastně točí. V podstatě by se dalo říci, že Volání je jakýmsi prologem k samotné hře. Každopádně svázanost románu a hry vůbec neznamená, že by kniha nebyla určena i pro ostatní fandy klasické fantasy, spíše naopak. Kdybych nevěděl, že se jedná o knihu na motivy hry, podle příběhu bych to vůbec nepoznal.

22letý Scott Pilgrim (Michael Cera) žije v Torontu u gay kamaráda (Kieran Culkin), hraje v kapele "Sex Bob-omb" a chodí se sedmnáctiletou Číňankou (zatím platonicky, protože je značně nesmělý). Pak se mu jednoho dne zdá o úžasné holce s fialovými vlasy a druhý den ji potká! Po počátečních štrapácích to vypadá, že s ní (jmenuje se Ramona) začne chodit, ale pak se ukáže, že nejdříve musí vybojovat souboje na život a na smrt s jejími sedmi zlými expartnery! A co na to jeho aktuální sedmnáctiletá Číňanka?

Mercy už v tom zase lítá. Tentokrát má splatit svůj dluh fae takovou maličkostí: v poslední době jich někdo pár zabil, a schopnosti kožoměnce by mohly pomoci záhadu objasnit. Jenomže jak už to bývá, zabředne naše milá automechanička do případu víc, než je zdrávo.

Mercy Thompsonová dluží upírovi Stefanovi laskavost. Proto souhlasí, že ho doprovodí za novým hráčem ve městě. Stefan chce, aby mu nového vampýra prověřila pomocí zvláštních schopností kožoměnce. Ukáže se však, že tento krvesajec není jen tak obyčejný. Filozofie druhých dílů hlásá „víc“. Víc krve, humoru, mrtvých, lásky, temnoty… Zkrátka všeho. A také proto dvojky často selhávají. Naštěstí si můžeme hned říct, že taktika „víc“ slaví v případě Krevního pouta triumfální vítězství.

Na počátku byl nápad nakladatelství BlueWater Productions, které rozjelo komiksovou řadu Female Force, ve které se zabývá známými ženskými osobnostmi v médiích, politice či literatuře. Čtyřicetistránkové grafické novelky toho nemají příliš co nabídnout, pokud se jedná o informace, které všechny (a mnohem víc) naleznete na webu. Posuďte sami na příkladu Stephenie Meyerové.

Již po miliony let proudí řeka Vltava naší krajinou. Byla svědkem toho, jak se v jejím okolí objevovali a postupně usazovali první lidé, kteří ji uctívali a děkovali jí za všechny dary, jež jim poskytovala. Cítila, jak na jejích březích probíhají nelítostné bitvy, protože o ta nejlepší místa v jejím okolí byl vždy velký boj. Občas dokazovala svoji sílu a nespoutanost tím, že smetla do hlubin ta nicotná lidská stvoření i s jejich příbytky a pustošila obdělaná pole. Někdy však také musela ustoupit, protože lidská mysl dokázala stvořit díla, která ji spoutala a dokázala využít její dravosti a síly.

Svěžím větrem a čerstvou krví do neuvěřitelné záplavy všech variant krvesajů na českého čtenáře musí zapůsobit komiks Malý Upírek Joanna Sfara.

Mercy je kožoměnec, který se proměňuje v kojota a může tak učinit, kdykoliv se jí zachce. A má štěstí že se nenarodila jako jiná fae, protože se svou tvrdohlavostí by nepřežila ve smečce vlkodlaků, neboť ti ještě nedospěli k rovnoprávnosti, a mezi upíry by se zřejmě také necítila jako doma. Navíc nepodléhá volání měsíce.

King moc dobře věděl, že úpravami v upírské mytologii vstupuje na tenký led. Proto ponechal zažité mýty a pouze je přizpůsobil součastnosti. Úspěšně rozšířil mytologii takovým způsobem, že jsem měl z upírů opravdu strach. To se v dnešní době příliš nevidí. Bystřejší zde mohou spatřit spoustu odkazů na legendárního Draculu od Brama Stokera, jemuž tímto vzdává hold.