Recenze

Na stránkách Sardenu jsme se mohli v nedávné době dočíst recenze na tři deskové hry s totožnou tématikou, a to sice – Kingpin, Mafie a Mafia city. Ve všech třech jsme se mohli vtělit do gangsterů.

Do světa Star Treku v období krátce po ukončení seriálu Star Trek: Enterprise zavedl českého čtenáře již před nedávnem vydaný román Kobayashi Maru od Laser-books, ale opět jej odtud vytrhl v nejnapínavějším okamžiku – na samém začátku právě propuknuvší války mezi Zemí a Romulanskou říší. Hlad po pokračování ovšem utišilo nedlouho poté vydané pokračování Romulanská válka – Pod křídlem dravce...

Knihkupec mi správně napověděl, že jde o subžánr fantastiky, který se nazývá "military". Tak ano, užijeme si mnoha námořních soubojů vedených na dálku doletu balistických raket i na blízkost nože. Hornblowerovské bitvy lodí tvoří kostru knihy, která prorůstá příběhem, jenž se odehrává v letech 2039 - 2041. Dva roky války!

Po několika měsíčním čekání se vrací čtyři detektivové, řešící případy spojené s magií. Jen tentokrát coby autor nepřichází Jiří Pavlovský, ale Ondřej S. Nečas. Jak se mu povedlo na Pavlovského navázat?

Africe se říká černý kontinent. Bez ohledu na barvu pleti většiny původních obyvatel či příšeří skryté v jejích hustých pralesích ta temnota spočívá v něčem jiném. V pověrách, které vedou lidi k tomu věřit, že sex s pannou může vyléčit AIDS. V nesmyslných kmenových válkách o nic. V krvavých diamantech, za které si může kdejaký diktátor koupit respekt západu. Ve slumech, jež jako rakovinové nádory vybujely kolem čerstvých metropolí.

Zrecenzoval som už viacero kníh, avšak Lháře Jakuba Ćwieka si budem ešte dlho a živo pamätať. Nie je to ani tak pre kvalitu série alebo veľmi príťažlivú tému mixu mytológií, ale pre holý fakt, že ma autor dobehol a ja som ho precenil. Veru, ani jeden z nás nie je ani zďaleka profesionálom.

Vítejte ve světě, kde magie je běžnou součástí života, vaše myšlenky jsou zboží jako každé jiné a smrt není zdaleka to nejhorší, co vás může potkat!

Po dlouhé době zase dávám ruku na špalek. Tak snad mi ji, pane Kotleto, neuseknete celou.

Martin Stručovský, recenzent

Určitě není od věci psát na Sardenu o knize bez prvků fantastiky, zvlášť když jde o dobrodružství Sherlocka Holmese. Doylův slavný detektiv byl první popkulturní fiktivní postavou, která měla svoje fanouškovské kluby, jejíž fandové organizovali setkání a psali o svém hrdinovi fan fiction.

Letos je za nejlepší překlad na cenu akademie SFFH nominována mimo jiné i Pán světla. Podíval jsem se jí tedy na zoubek, jestli opravdu drží vysokou laťku kvality překladů, jakou nastavil například již dříve u Strak vydaný román Tvorové světla a temnoty, přestože tentokrát překládal sám vydavatel, bez Jana Kantůrka nebo jiné rozsáhlé spolupráce se zavedenými překladateli.

Název prvotiny rodáka z New Jersey ti možná podsouvá, že budeš číst příběh o dětech či pro děti, jenže místo toho se ponoříš do vyprávění pětadvacetiletého vojáka o věky věků probíhající válce, jejíž konec je kdesi v nedohlednu jen proto, že lidé velice snadno podléhají paranoii a jen obtížně se vzdávají něčeho, čemu věří celý život a čemu věřily celé generace před nimi.

Spisovatelka M. T. Majar válí. Ještě neuplynul ani rok od její první knížky Hot Boys, s níž dobývala přízeň čtenářek mainstreamu, a už je tu zase s novým románem. Tentokrát ale spadajícím do žánru fantasy.

Kristepane na nebi, to je ale slátanina. U Ódinových koulí, vždyť tam se mytologie a popkultura míchají divočeji než ingredience v recepturách pejska a kočičky. A ani Síla sama nedonutí všechny ty tisícileté druidy, staleté upíry a dávné bohy nechovat se jako teenageři. Jenže na druhou stranu, všem těm fórkům ze života a vtipným narážkám by neodolal ani Velký Cthulhu. Tedy pokud by nespal kdesi v hlubinách.

Tmavovlasá mladá žena na obálce působí zaujatě a v očích se jí zračí obavy, přesto se pouští do neznáma, otvírá tajemná dvířka a vydává se na pouť do říše kouzel, kde snad odhalí pravdu o sobě a bude muset čelit démonům. A já se vydala s ní, vždyť to přece zní tak lákavě.

Strašlivě roztomile užvaněná, originálně vtipná, viktoriánsky kudrlinkatá, nehorázně popisná, světa a věci znalá a přitom působící tak křehce, až se chvílemi bojíte dýchat, abyste nerozfoukali jemné předivo děje – to všechno je Connie Willisová. Ona sama o sobě pravděpodobně ne, ale přetransformovaná do příběhu rozhodně ano.