Spisovatelka M. T. Majar válí. Ještě neuplynul ani rok od její první knížky Hot Boys, s níž dobývala přízeň čtenářek mainstreamu, a už je tu zase s novým románem. Tentokrát ale spadajícím do žánru fantasy.

Jste společenští? Máte v oblibě 20. léta minulého století a obdivujete Al Caponeho? Pak je tu pro vás párty hra Mafie!

Píše sa rok 2080. Mutanti sú na vzostupe. A tým nemyslím mutantov vo farebných kostýmoch s cool menami. O zvýšenej aktivite mutantov sa presvedčil aj čerstvý absolvent školy kadetov, Sudca Dredd.

Začal sa tak jedenásty ročník v súčasnosti najprestížnejšej slovenskej literárnej súťaže zameranej na fantastické žánre (sci-fi, fantasy a horor). „Oproti predošlým rokom sa udiali dve zásadné zmeny,“ hovorí vyhlasovateľ súťaže Ivan Aľakša...

Znáte Alfreda Hitchcocka?

Kristepane na nebi, to je ale slátanina. U Ódinových koulí, vždyť tam se mytologie a popkultura míchají divočeji než ingredience v recepturách pejska a kočičky. A ani Síla sama nedonutí všechny ty tisícileté druidy, staleté upíry a dávné bohy nechovat se jako teenageři. Jenže na druhou stranu, všem těm fórkům ze života a vtipným narážkám by neodolal ani Velký Cthulhu. Tedy pokud by nespal kdesi v hlubinách.

James Herbert se narodil v londýnském East Endu 8. dubna 1943. Ve věku deseti let získal stipendium na St. Aloysius Grammar School, Highgate.

Tmavovlasá mladá žena na obálce působí zaujatě a v očích se jí zračí obavy, přesto se pouští do neznáma, otvírá tajemná dvířka a vydává se na pouť do říše kouzel, kde snad odhalí pravdu o sobě a bude muset čelit démonům. A já se vydala s ní, vždyť to přece zní tak lákavě.

Komiksoví scénáristi jsou naprostí magoři a úchylové. Aspoň takový dojem budí výběr, který českým čtenářům předkládá nakladatelství BB/art. Podívejte se třeba na vlajkovou loď, kterou je bezpochyby – aspoň provedením – Bažináč...

Tématem druhého ročníku soutěže je: „Hororová dovolená“. Povídku můžete pojmout, jak chcete, ale podmínkou je, že se musí jednat o povídku hororovou. Povídka zároveň musí splnit následující podmínky: ...

Pozoruji sám sebe. Nevidím zrakem. Jen vnímám. Klesá mi hlava, ústa pootevřená. Je tak snadné rozpustit se v té…v té…Tmě. Pak něco sepne. Jako elektrický výboj mnou proběhne impuls a já zase vidím. Teď už očima. Ještě jsou zavřené, ale když s trhnutím zvednu hlavu z hrudi…..bdím. Vím, kde jsem a čas zase plyne. Polospánek není jen nepřítelem řidičů a cestujících ve vlaku. Promnu si obličej a zívnu. Protažením a usrknutím vychladlého čaje rituál dokončuji. Tekuté krystaly na digitálních hodinách ukazují 2:15 v noci.

Jak to s výpravou na planetu Raginis dopadlo se dozvíte v závěrečné části naší povídky na pokračování...

Týden je pryč a máme pro vás další čtení. Při přemýšlení, co vám tentokrát předhodit v plen do tak pochmurného počasí, jaké trvá a trvá a trvá, jsem nakonec vybrala něco na prohloubení i na odehnání melancholie. Jak kdo bude chtít:-) A tentokrát žádná moderna, pěkně samou klasiku, klasiku a do třetice taky klasiku!

Strašlivě roztomile užvaněná, originálně vtipná, viktoriánsky kudrlinkatá, nehorázně popisná, světa a věci znalá a přitom působící tak křehce, až se chvílemi bojíte dýchat, abyste nerozfoukali jemné předivo děje – to všechno je Connie Willisová. Ona sama o sobě pravděpodobně ne, ale přetransformovaná do příběhu rozhodně ano.