RECENZE: Robin Hobb, Magická loď

Vydáno: 30 07

Autor článku: Hanina

Kdyby loď měla duši...

Jmenovala by se Vivacia nebo Paragon nebo Ophelie. Všechny byly vytvořeny pomocí kouzel. Celé části mají postavené z čarovného dřeva. Díky tomu vnímají, co se děje kolem nich a jejich příďové figury časem ožívají. A díky tomu je o ně velký zájem. Získat je není nijak snadné a nesou v sobě dluh, který přechází z generace na generaci. Pouze bingtownské kupecké rodiny se mohou chlubit jejich vlastnictvím.

Althea do jedné takové rodiny patří a jejím jediným přáním je plavit se na své milované lodi.  Okolnosti se však postaví proti ní. Jak se zachová kapitánova rozmazlená dceruška, proti které je doslova vše a všichni? Budete jí fandit, přestože je tvrdohlavá a jako každý dělá chyby? Ve svém počínání je lidská – snad až příliš lidská. Ráda bych ji přirovnala k nějaké jiné literární postavě, ale žádná mě nenapadá.

Jestli se nám v první polovině příběhu zdá, že Althea příliš zabředává do vlastních problémů, není to nic proti osudu jejího mladšího příbuzného Wintrowa. Mladý hoch je vyrván z pohodlného klášterního života a ,,nahý“ vržen do víru událostí. Za každou cenu se snaží držet svých altruistických názorů. Kdyby to bylo napsáno před pár desetiletími, mohl by z něj být Mirek Dušín a nejspíš by sklidil vavříny. Jenže naivní romány se dávno nenosí, takže Wintrow ,,dobroděj“ v konfrontaci se zlým (rozuměj reálným) světem a jeho podlými (rozuměj přirozeně se chovajícími) obyvateli zoufale neobstává. 

Ale je tu také Wintrowova sestra Malta. Velmi ctižádostivá a velmi mladá dáma, která hodlá vzít osud do svých rukou. Kdyby totiž zůstala v pasivním očekávání lepší budoucnosti, dopadla by jako její matka Keffria – nemoderní, zaostalá, stárnoucí žena bez vlastní vůle a názorů. Pasáže, v kterých vystupuje, lze bez nadsázky přirovnat k Jihu proti severu.

Ano, pochopili jste. Příběh je protkán osudy hned několika postav, které se v průběhu dál mění vyvíjí. Tu k lepšímu, tu k horšímu. Některé z nich si oblíbíte více, jiné méně. Jsou tak rozdílné a prostor, který mají, je rozdělený spravedlivě;  každý má možnost vybrat si své "favority". Jsou tu scény, při jejichž čtení v ústech cítíte slaný vzduch a slyšíte hučet moře, scény plné krve a lidské bídy, i scény, které navozují teplo domova – to však pomalu ustupuje ledovému chladu.

Asi nejzajímavějším aktérem, osobou, která od samého počátku drží osud pevně v rukou a nenechá se jím vláčet, je pirátský kapitán Kennit. Má vizáž dnes už zapomenutého kapitána Blooda a myšlenkové pochody pomalu v zapomnění upadajícího Hornblowera. Jak jsou tito dva hrdinové dobrodružných maritimních románů kladní, je on záporný. S komplexy, které jsou stále aktuální a úchylkami, které jsou přinejmenším zajímavé, se tento bezcitný arcipadouch pokouší o nesplnitelné - zamíchat karty tak, aby ze hry vyšel vítězně a do dalšího kola si ponechal všechny trumfy. Leč stejně jako ostatní postavy, i Kennit narazí na překážky, které budou nad jeho síly.

"Magická loď" je prvním dílem trilogie dokončené v roce 2000 a její autorka má na svém kontě už hezkou řádku knih. Na textu je to vidět. Čte se dobře, člověk by jej nejradši zvládl na jeden zátah, což bohužel nejde. Kniha má více než pět set stran. Ale po jejím dočtení si říkám, proč není ještě tlustší? A kdy vyjde pokračování?

Je to fantasy. Napínavá, veskrze magická, místy akční, místy maličko ukecaná, ale vždy čtivá. Nečekejte však námořní bitvy ve velkém stylu ani popis lodního života plný technických detailů. Živé lodě jsou lodě kupecké, platí na nich trochu jiná pravidla než na lodích z "mrtvého" dřeva a jediné nebezpečí jim hrozí od pirátů.

Část z knihy se sice odehrává na pevnině, ale vždy se děj točí okolo moře, přístavu a lodí. Čtenář je pečlivě připravován na to, co bude. Při troše vnímání může leccos předvídat, ale vždy jen tak, aby to bylo ještě zábavné, a když už si myslí, že vše je jasné, přichystá mu autorka nejedno překvapení. "Magická loď" nám jako první díl odhalí jen část ze svých tajemství, ty nejzajímavější si logicky nechává na potom, přesto se jistým způsobem uzavírá a jen lehce předestírá, co se bude dít v pokračování.

Nejedná se o paperback, ale o pevnou vazbu, což beru jako velké plus.

A teď  k záporům: překlad. Zhruba prvních patnáct stran knihy je téměř otrocky přetaveno do češtiny, včetně přehršle v našem jazyce nadbytečných přivlastňovacích zájmen a anglického slovosledu. Člověk nemusí mít vystudovanou anglistiku nebo číst originál, aby si toho všiml. U menšího nakladatelství bych mávla rukou, ale u Fantom Printu mě to překvapilo. Čekala bych větší profesionalitu. Věty jako "Maulkin si dokázal vzpomenout na věci z doby, která předcházela celé této." by na první stránce, která má čtenáře zaujmout, být neměly. 

Tento nešvar naštěstí nepronásleduje celou knihu. Zhruba na straně dvacet vás vtáhne děj natolik, že to přestanete vnímat. Když se pak na to zkusíte soustředit, zjistíte, že dál už vše plyne hladce, jakoby se překladatel konečně popasoval se stylem autorky. Jazyk knihy je košatý a mluva postav většinou hodně vybraná. Jména lodí jsou místy psána kurzívou, toto pravidlo však není striktně dodržováno. Této drobnosti si ale průměrný čtenář nejspíš nevšimne. Občas ujede překlep, ale to se u takového špalku dá čekat a zážitek z četby to neruší.

Další problém je záložka knihy. Napovídá nám zbytečně moc, ačkoliv z knihy minimálně třetina z těch informací zazní až později. Doporučuji ji proto přeskočit.  

Naopak obálka, kterou ztvárnil Jan Patrik Krásný, je nápadná "tak akorát" a vkusná. Jestli se vám líbí loď na ní vyobrazená, tak vás potěším. Toto záhadami obestřené plavidlo se jmenuje Paragon a v druhém díle, nazvaném "Šílená loď" bude hrát klíčovou roli.

Magická loď /Ship of Magic/
Hobb, Robin

Nakladatel: Fantom Print
Překlad: Jan Kozák
Obálka: Jan Patrik Krásný
Redakce: Libor Marchlík, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2012
Počet stran: 560
Rozměr: 150 x 210
Provedení­: hardback
Cena: 349 Kč

Komentáře

Fantastická série, doporučuji všemi dvaceti. Mě se osobně líbila mnohem víc než Farseer nebo Snědý muž, především proto, že moc nemám rád ich-formu. Taky mi byly mnohem sympatičtější postavy. Snad jediným důvodem, proč by Živé lodě mohli křachnout, je dost nevýrazný název, náhodného kolemjdoucího asi neupoutá. Chtělo by to udělat dobrou reklamu, aspoň recenzi tady na serveru.

Přidat komentář