RECENZE: Jiří Kulhánek, Stroncium

Vydáno: 04 12

Autor článku: Jan Pechanec

StronciumKromě toho, že Stroncium je poměrně vzácný a vysoce reaktivní kov, patřící mezi alkalické zeminy, tak se o něm mluví jako o další knize páně Kulhánkově. Netrpělivě očekávaný akční nářez se dostavil po dlouhých třech letech půstu mnoha fanoušků tohoto komerčně úspěšného autora. A jaké bylo? V mnoha ohledech inovátorské, v dalších podobné předchozím knihám, hlavně však krvavé a, řekněme, akční. Takové, jaké ho čtenáři chtějí.

V šokujícím úvodu nebudete věřit svým očím, protože takto popuštěné meze fantazie jste u Kulhánka určitě ještě neviděli, po mnoha hektolitrech krve, vražedných alternativách červů a neuvěřitelného výkonu ozbrojených složek Luxoru se ocitnete v mnohem přijatelnější podobě existence a společně s Longinem Kandinskym prožijete divokou jízdu po zničeném světě bezútěšné budoucnosti. Kdo ví, jak to vše začalo, jisté bylo, že Zemi postihlo prudké ochlazení a po pár týdnech meteorologicky nepředpověditelných změnách teploty už na modrozelené planetě (vlastně bílé) přežívalo jen pár miliónů lidí, z tehdy šesti miliardové populace. Snad proběhla menší atomová válka. Jisté je, že nový svět patří několika vyvoleným mediokratům (jak krásné to slovo) a všichni milují nejstarší ženu, stále sveřepou Britney Spears.

To je však pouhá zástěrka k tomu, aby se Longin Kandinsky mohl postupně dovídat, co se děje se světem, jak přišel ke svým opravdu výjimečným schopnostem, proč ho touží všichni zabít a z jakého důvodu velice rychle ztrácí váhu. Možná se dozvíte, jak mocní jsou boháči, zvlášť nejmocnější Lloyd Byron, druhý baron Austen-Rohrer VM, co znamená ono "VM", kolik snesou bojové mumie (bitevní zombie), jaký bývá poměr mrtvých Svobodných ku obyvatelům jediného lidského města Majesty nebo zjistíte, proč by se vám na Titanu nemuselo líbit. Řežba, jak má být, řeknete si, pokud se u ní nezačnete nudit.

Kulhánkův vývoj z hlediska mluvy se viditelně zlepšil, kdo četl Vládce strachu a pak Noční klub, dá mi určitě za pravdu. Posun od Nočního klubu ke Stronciu však není značný, snad mizivý, což nevadí. Rychlá akce si žádá krátké odstavce, úderné věty, opakování slov, zdůrazňující situaci, občasný černý (až morbidní) humor a neustálý přísun čerstvých mozků, kostí, krve, zbraní - vše pěkně zabaleno do pohledu jediného hrdiny. Jak by řekl čtenář: Klasický Kulhánek. Samozřejmě to není žádná četba pro lidi, kteří při čtení rádi přemýšlí, však v románu nedostanou ani příležitost, veškerý děj a jeho posun umožňuje knihomilovi pouze číst a konzumovat to, kam nás autor tlačí.

Přímočarost vyprávění a nemožnost předvídat děj udržuje čtenářovu pozornost, ovšem občas nutí k nemnoha zamyšlením. Nakolik máme věřit v nastolení stylové zaměřenosti na parodování béčkové produkce a nakolik se zamyslet, zda se zde neoperuje s milovanou a vše zachraňující deus ex machinou? Nebo nad tím, kolik bolesti a nelidskosti v knize ještě najdeme? Odpovím alespoň na druhou otázku: Spoustu, rozhodně to není četba pro slabé povahy a osoby lačnící po morálním založení hrdinů. Jedinou morálkou disponuje hlavní hrdina a i ten je ovlivněn pomyslnými hodnotami. Téměř všem jde o peníze a moc. Longinovi zejména o přežití. A ostatním, ostatním možná taky, ale v nerovném boji se ho dočkají pouze málokteří - nepatrné promile (Arnie se ani v Komandu tak nepředvedl).

Jistá plochost hrdinů skvěle ilustruje právě béčkovou produkci, těžící z akce, proto se nemusíte bát, že byste přišli o "klasickou" Kulhánkovu skvadru postav (dostatečný popis lze najít v názvu westernu Hodní, zlí a oškliví), snad jen těch kladných aby jeden pohledal, ještě aby ne, prvořadým cílem je získat Longina. Usilují o něj nešikovní a menšinoví Japonci (menšina se netýká Japonců v rolích tézetek), šikovný a zavalitý hlavní vykonavatel veřejně prospěšných poprav pan Corgen sloužící vlasti, národu. V opozici jim spatříte nádhernou Monicu von Graff, utvářející dokonalý pohled na namyšlenou dcerku papaláše, jež může být kolikrát velice sympatická a to zejména v případech, když vyhrožuje Kandinskému, že ho odešle za řeku Styx.

Kulhánek nastolil kult a dokázal vyjádřit svůj názor na přehršel násilné, prvoplánovité, akční produkce. Chce se mi říci, nepropadejte panice, svět není hezké místo, ale pro hrdiny ho v něm určitě bude až až. Kdo se chce bavit, relaxovat, nechat se překvapovat a netrpí nevolnostmi při představách opravdu nechutných způsobů smrti, ten se po dlouhé době dočkal. Pokud očekáváte pojednání o prvku vznikajícího z radioaktivního rozpadu uranu nebo vědecky založenou fikci, pak jste vedle.

Když se řekne Kulhánek, máte šanci, že najdete svou krevní skupinu - akce pozitivní. Takovou transfúzi naleznete právě ve Stronciu a kdo chce intelektualizovat, ať si zahraje šachy, navštíví Mensu nebo tak něco. Vždyť autorovo mistrovství spočívá v zobrazení naší reality - pravda - v nejextrémnějších podmínkách a rudých odstínech (tentokrát červeň prosvítá skrze Saturnovu oranž a sněhovou bělobu).

Abych nezapomněl. Stroncia se v románu využívá jako základní zdroj energie pro megacity Majesty a jeho lasergridy.

Stroncium
Jiří Kulhánek
ISBN (ISSN) 80-85892-85-5
obálka Dorian Cleavenger
vydal Klub Julese Vernea,
cena 299,- Kč
vyšlo 28. listopadu 2006,
1. vydání, brož.,
467 stran

Přidat komentář