Napísať dobrú poviedku je náročné. Pavel Fritz patrí k autorom, ktorí ich písať vedia a navyše sakramentsky dobre. Všetky zaradené do zbierky Studené světlo hvězd patria k žánru sci-fi a zavedú vás do odľahlých končín univerza, kde hrdinovia bojujú s mimozemskými entitami, silami vesmíru aj sami so sebou.

Všichni si jistě pamatujeme, že se Lokimu z roku 2012 v Avengers: Endgame podařilo shodou několika náhod získat Tesseract a uniknout mimo dosah Avengers a tím pádem vytvořit novou časovou linii, ve které ho už nečeká budoucí smíření s bratrem Thorem ani smrt rukou Thanose. No a přesně v té chvíli začíná nové dobrodružství našeho lišáckého boha.

Je to k zbláznění, jak některé příběhy na pokračování sami sebe posílají do kytek. Hře o trůny, nu dobrá, snad i Hvězdným válkám se to dá odpustit, protože v šoubyznyse jde koneckonců hlavně o peníze. Jaký důvod měl ale Vojtěch Matocha, aby horkou jehlou sešněroval první dva díly Prašiny, trilogie pro náctileté, a vytvořil nemastné neslané zakončení doposud epické ságy, to čert sám ví.

Říkám to nerad, ale za popularitu Wellse a hlavně Války světů prostě můžou Američané. Wells napsal Válku světů v roce 1898 a co na to Britové? Pochvalné recenze, práva na knihu do celého světa, ale jinak... nic až do roku 1938! Ale dnes, dnes se přesuneme ještě o trochu dál, do roku 1978.

Kultovní dílo bratrů Strugackých jistě nemusíme fanouškům sci-fi literatury sáhodlouze představovat. Piknik u cesty u nás vyšel v nakladatelství Mladá fronta poprvé již v roce 1974 a dočkal se od té doby hned několika dalších vydání, což samo o sobě svědčí o velké oblibě této ruské knižní klasiky. A dnes vám představíme vydání nejnovější, které se ale od těch předchozích výrazně liší.

Pokud už nějakou dobu přemýšlíte nad návratem do kina (a já doufám, že ano!), pak by film Tiché místo: Část II mohl být tím pravým.

Série Algor nabrala pořádný spád už v předchozím dílu, Pomnících zimy, který by se dal shrnout do věty - Avrian Dann nasral špatného císaře. Tím bylo načrtnuto mnohé a člověk, který má načteno a nakoukáno, by mohl hereticky tvrdit, že už tak nějak ví, co bude v Chladu Chiméry následovat. Jenže to by ji nesměli napsat Jan Hlávka a Jana Vybíralová.