Pavel Fritz publikuje dlhý čas. Či už píše poviedky alebo romány, zakaždým patria k žánrom fantasy, sci-fi, no nebojí sa do príbehov vnášať aj hororové prvky.
Povolaním je biológ a pracovný čas trávi vo virologickom laboratóriu, čo je pre autora fantastiky úžasná kombinácia. Zaujímavé je, že za celé tie roky svojho aktívneho pôsobenia na literárnej scéne, bol požiadaný len jediný raz o rozhovor. Tak, aby nezabudol, aké to je, keď odpovedá na zvedavé otázky, požiadala som ho o rozhovor aj ja.

Já vím, už jsem s tou Amerikou asi docela otravný, ale tohle je série fotek, která nemůže být publikovaná jindy než dnes. A bude to velice krátké. 

Zářijová povídka je tu a s ní Kalich hořkosti. I tato povídka uvízla v paměti vrchní porotkyni prvního ročníku Sardenských legend a vysloužila si možnost dostat se na náš web mimo soutěžní oficiální umístění. Petr Klepal už má na kontě pár soutěžně literárních zářezů a psaní ho zjevně baví. Doufáme, že vás bude bavit čtení jeho příběhu.

Ještě se vrátím na chvíli do Maine, následně se pozastavím nad množstvím potenciálních soukromých detektivů a nakonec se podíváme taky na BLM a nahlédneme do chudší čtvrti jinak bohatého regionu - takže vlastně žádné velké drama. A nebo jo? 

Je to nejlepší agent světa. Je ochotný udělat pro úspěch své mise cokoliv – dokonce si i pořídit ženu a dítě.

O tom, jak je ten svět strašlivý, vypovídá nejlépe asi to, že svoje vlastní náboženství si muselo stvořit patnáctileté dítě…

Tak jedeme do Maine, rozhodli jsme se jednou před víkendem. Jenže to není jen tak. Předně si musíte půjčit auto, zamluvit ubytování, podívat se, zda je národní park normálně otevřený a taky počasí aby vyšlo. A když to všechno máte a za 14 dní jedete, ještě není úspěch zaručen.

Je to už dávno čo objavili sklenit. Odvtedy sa udialo veľa vecí. Väčšina sveta sa stala neobývateľnou a po útoku vojsk z Nížin sa zo vznešeného národa sklenárov stali otroci. V nimi postavených mestách namiesto nich žili obyvytelia z Nížin a vládli dosadení fajovia.