FILM: Válka bohů (Immortals)

Nový snímek Válka bohů se točí okolo bájného Thesea. Pokud jste se ale těšili na filmové zpracování části knížky Staré řecké báje a pověsti, zklamu vás. S dílem od Eduarda Petišky pojí tento film pouze jména. Nečekejte tedy mořeplavbu směrem na slunnou Krétu, vlastně až na několik málo výjimek obsahuje film spíše temné, dusivé, či téměř hororové scény. K tomu výrazně přispívá i vynikající herecký výkon Mickeyho Rourkea, který v roli ďábelského krále Hyperiona hodlá vypustit na svět uvězněné Titány. Doufá, že s jejich pomocí eliminuje veškeré olympské božstvo. Nejprve však musí získat bájný luk Epirus, který má jako jediný moc prolomit vězení, poutající Titány v hoře Tartaros. Pravděpodobně by to i dokázal, ovšem nesměl by mu zkřížit cestu Henry Cavill v roli Thesea.

Zprvu mě na Válce bohů překvapila strhující akce. Když přežijete několik málo minut úvodních moralistických žvástů, čeká vás odměna ve formě elegantních a smrtích soubojů. Tempo se změní jak mávnutím kouzelného proutku. Najednou se divák ocitá ve víru bojových akčních scén a pak se děj opět na chvíli uklidní. Žádné postupné gradování až do velkého finále, ale střídání zběsilé jízdy s plazivým rozjímáním. Marně vzpomínám na Tróju, na její epické bitvy, vynikající herecké výkony a psychologický podtext. Válka bohů nesahá Tróje ani po paty. Přiznám se, že scény, kdy na začátku Theseus systematicky likviduje jednoho nepřítele za druhým, mi silně připomínaly záběry z filmu 300: Bitva u Thermopyl. Navíc se v polovině snímku režisér Tarsem Singh rozhodl využít plnou sílu zpomalených záběrů, pročež jsem si při pátém začal trhat vlasy hrůzou.

Naopak dech mi vyrazily některé digitální efekty (vyjma hektolitrů krve). Impozantní pohled z Olympu byl asi tím nejsilnějším zážitkem. Užíval jsem si i Theseovu rodnou vesnici, jež byla zasazena přímo do skály strmého útesu. Možná právě díky těmto efektům se v průběhu filmu najde několik okamžiků, které mají velmi silnou atmosféru. Například obdoba krétského bludiště působí opravdu stísněně a výhružně. Sice tu nenajdete Ariadnu, ani její nit, ovšem Theseus přijde s chytřejším a možná i elegantnějším řešením.

Bohužel, když Tarsem vybíral kulisy, musel být buď řádně zfetovaný, což mu ze srdce přeji, nebo se pokoušel o silně alternativní přístup ke kinematografické tvorbě. Některé scény pak působí lehce absurdně, kupříkladu zašpiněný a upocený hlavní hrdina v čistém bílém prostředí okolo pouštní studny. Nejvíc mě však zaujaly neobvyklé pokrývky hlavy. Božstvu bych to i odpustil, u něj se jistá míra extravagance toleruje, ale vidět Mickeyho Rourka v parodii na roháče obecného jsem opravdu nemusel.

Naneštěstí ani herecké obsazení nebylo zdaleka nejlepší. O Rourkovi jsem už mluvil, ten je pro svou roli Hyperiona jako stvořený, zato Cavill v roli Thesea je nepřirozený a nesympatický. Na druhou stranu mladá panenská věštkyně, kterou hraje Freida Pinto, ze začátku moc nemluví a lehce si získá sympatie publika. K čemu je však krásná tvář a smyslný orientální vzhled, když byste ji ke konci nejraději uškrtili? Titáni taky moc nezabodovali, víc než co jiného připomínali na černo natřený karibský kmen kanibalů, který před kamerou předvádí kreace z capoeiry.

Nějak mi v celém filmu chyběla postava, na které by mi doopravdy záleželo (i když Hyperionovi jsem fandil). Opět si vzpomenu na silné charaktery, jako byl Achilles nebo Leonidas. Oproti nim působí Henry Cavill jak vrchní eunuch. Když k tomu připočtete nevalný hudební doprovod a souboj armád jak z víkendového larpu, dostanete nemastnou a neslanou podívanou, navíc výrazně nevyváženou. Občas se vás sice snaží ošálit pozlátkem digitální magie, ale na konci jen bezradně rozhazujete rukama a ptáte se: „To bylo jako všechno?“

Válka bohů (Immortals)

USA, 2011, 110 min.

Režie: Tarsem Singh

Scénář: Charley Parlapanides, Vlas Parlapanides

Hudba: Trevor Morris

Hrají: Mickey Rourke, Henry Cavill, Stephen Dorff, Freida Pinto, Luke Evans, Isabel Lucas

V kinech od 24.11.2011

Přidat komentář