Zaklínač

Osmé Čtení na víkend je tu. A tentokrát ho strávíme se samými klasiky.

Kdyby se toho dne po setmění někdo přikradl k chatrči v mokřinách a škvírou v okenici se podíval do světnice, spatřil by i v chabém osvětlení bělovousého starce soustředěně naslouchajícího popelavé dívce sedící na špalku u krbu...

Aneb O čem se píše k fantastiky pýše.

Geralt se vydává zachránit Ciri, ale nemůže si být jist svým životem ani před vojáky útočícího Nilfgaardu, ani před jednotkami obránců, a tím méně před záškodnickými komandy Veverek...

Svět zachvátily plameny běsnící války. Zaklínač i Lvíče z Cintry se stali objektem vysoké politické hry, která může zabít nejen je, ale také všechny, kdo jsou jim blízcí. Ostatně, věštba přece tvrdí, že princezně kráčí v patách smrt...

Zaklínač Geralt z Rivie. Jméno, které snad ani nemá smysl v Česku představovat. Sapwkowskiho pětidílná sága o zaklínači spolu se dvěma knihami povídek má u nás hromadu fanoušků, kteří po dlouhém čekání  mohou konečně jásat. Po sedmi letech se dočkala nového vydání i brožovaná verze dříve beznadějně vyprodaného prvního dílu zaklínačské ságy.

Opět poskočíme trochu v čase. Mám krátce před dvanáctými narozeninami. Zájem o historii přetrvává, zajímám se o Přemyslovce a Habsburky. Zůstal mi i zvyk z dětství – koukat se v sobotu ráno na kreslené pohádky. Silně mnou rezonuje vášeň pro Pokemon. Sbírám samolepky, kupuji časopis, který je na ně tématicky zaměřený. A právě v jednom z těch čísel byl asi čtyřstránkový článek o NĚM. Tady se s ním poprvé SETKÁM. Nemluvím o nikom jiném, než o Harry Potterovi.