RECENZE: Jana Rečková, Jáma a dům

Článek od: Monika Slíva - 14.06.2017

Na jedné straně odosobněný a takřka sterilní svět blíže neurčené budoucnosti. Na straně druhé podivní obyvatelé tajemného Křížového domu stojícího dost daleko od civilizace na to, aby na ně lidé hleděli úkosem. Rodina Sedrmových nechce mít s městem nic moc společného a snaží se vystačit si sama. Strýček Enyk nikdy nechodil do práce, zato ale umí opravit prakticky cokoli a lidé jsou ochotni za ním vážit cestu. I dům ho poslouchá, i když nikdo pořádně nedokáže vysvětlit proč. Dost komplikované rodinné vztahy napříč třemi generacemi navíc umocňuje právě fakt, že do nich patří i dům, který je s rodinou úzce spjat a žije si vlastním životem. Bohužel duchovní dědictví po předcích bylo ztraceno a rodová linie přerušena. Dlouhé období klidu, kdy bylo vše špatné, ale zároveň i to dobré a velmi důležité, takřka zapomenuto, se chýlí ke konci a něco zlověstného visí ve vzduchu. Kdesi v lesích se probudila bezedná jáma a kolem se prohánějí pekelné obludy, které někdo pojmenoval. Je ona Jáma důvodem, proč Dům stojí právě tam, kde stojí? A budou Sedrmovi schopni se tomu zlu postavit? Budou Jáma a dům na konci příběhu stejné jako na jeho začátku?

Jana Rečková si nedělá těžkou hlavu s hranicemi a žánrová čistota je pro ni nejspíš sprosté slovo (možná by se spíš hodilo něco jako literární rasismus). Volně přechází od sci-fi k magii a zpět. Stejně jako ve Viruálních vrazích, kde se sama v předmluvě bránila označení kybepunk (nejspíš protože do virtuální reality tak úplně nezapadá magie), je i tady označení urban fantasy nebo nedejbože sci-fi poněkud zavádějící. Svět Křížového domu je totiž plný technických vymožeností a vědeckofantastických udělátek, což mu ovšem nijak nebrání v čarování a zaklínání duchů a démonů. Na první pohled by se mohlo zdát, že pejsek a kočička napsali dort a čtenáře z toho bude bolet hlava, ale opak je pravdou. Všechno, co se jeví jako nesourodé a neslučitelné, dává v podání Jany Rečkové perfektní smysl s nádechem absurdna i mystična zároveň a neruší se ani zbla. A připočteme-li k tomu její zálibu v záměrné hře se slovy, jmény i jazykem celkově, nemůže být čtenář zklamám.

Autorčin styl psaní pravděpodobně nesedne každému. Je velmi hravý, a i když umí zobrazit i velmi nepěkné věci, pořád se na něm drží pel optimismu a ono „bude líp“ na vás dýchá z každé události. Nikdy nic moc nevysvětluje, hodí vás doprostřed světa a nechá na vás, jak se s jeho zvláštnostmi popasujete. V opravdickém životě taky nemáte návod k použití ani poznámky pod čarou. Lehká nadsázka a schopnost nebrat sám sebe příliš vážně je pro hrdiny (a pravděpodobně i pro autorku) této knihy příznačná, vine se celým příběhem a sděluje nenápadné poselství, že život si cestu vždycky najde. Přistoupíte-li na její hru, vtáhne vás do světa plného překvapujících věcí a do příběhu nabízejícího dobrodružství, které je někdy trochu předvídatelné, ale většinou zajímavé a neotřelé.

 

Jana Rečková
Jáma a dům

Nakladatelství: Epocha
Edice Pevnost, sv. 103
Obálka: Žaneta Kortusová
Rok vydání: 2017
Vazba: brožovaná
Počet stran: 408
Cena:

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711