Kořeny Halloweenu u Keltů (Samain)

Článek od: Petra Mandelíčková - 30.10.2016

V rámci nadšení z americké kultury v posledních letech slepě přebíráme tamní svátky a tradice, teď na podzim to můžeme vidět na příkladu Halloweenu. Baví nás oblékat si masky duchů a vyprávět si děsivé příběhy, zatímco, mlsáme vykoledované sladkosti. Málokdo se však pozastaví nad tím, že to co nám dnes USA vrací jako nový svátek, má vlastně kořeny právě u nás, v Evropě. V článku se podíváme na kořeny tohoto svátku u Keltů (ale našly bychom je například i u Germánů či Slovanů, ale to zase příště).

Zdroj

Halloweenská noc je dnes známá jako noc z 31. října na 1. listopadu. V každém děsivém filmu se dozvíme, že se děti převlékají za strašidla, aby je nepoznala ta skutečná, která bloudí světem, a neodnesla je do zásvětí. Právě této noci je totiž nejtenčí hranice mezi světem lidí a duchů/strašidel/skřítků (nehodící se škrtněte), ta se tedy mohou svobodně potloukat po našem světě, a škodit. Co by nám k tomu ale řekli samotní Keltové?

Datace…

… může být matoucí. Možná se zdá zvláštní, že tato noc je poměrně daleko od podzimní rovnodennosti (tj. cca 23. 9.) i zimního slunovratu (tj. cca 21. 12.), které jsou známi keltskými oslavami a i dnes se pravidelně různé skupiny nadšenců scházejí a rekonstruují dobové oslavy. Mějme však na paměti, že se to zdá dnes, když máme papírový kalendář a rok pevně spoutaný dny a daty. Keltský rok se však odvozoval podle podnebí a pohybů slunce či měsíce. Mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem máme dnes poměrně dlouhé slepé místo, nelze však říci, že v přírodě by se nic nedělo. Sami i dnes vidíme (a i cítíme na vlastní kůži), že právě mezi půlkou září a půlkou prosince se dramaticky ochladí, prodlouží noci a příroda se změní z příjemně barevné na temně zablácenou. Právě zhruba přelom října a listopadu, jak je dnes datován Halloween i původní keltský svátek Samain (ir. sam-fuin = konec léta), se dá brát jako pomyslný přelom mezi teplou částí roku a tou mrazivou. O důležitosti tohoto svátku v keltském světě svědčí i zmínka v kalendáři z Coligny, kde je označen jako Samon – slaven byl tedy jak pevninskými Kelty (tj. oblast dnešní Francie a dále), tak ostrovními (tj. Irsko a Británie). Není tedy divu, že tak významný svátek se nám zachoval, byť v poněkud komercionalizované formě. Podívejme se nyní, čím byl pro Kelty tak výjimečný.

Keltský zemědelský rok 

Zdroj

Význam…

…oslavy právě této noci je rázem nasnadě. Keltové se potřebovali ujistit, že jim bohové zajistí přežití v nadcházející kritické části roku, která právě začínala a zároveň poděkovat za tu starou. Bylo třeba zahnat zvířata z pastvin do nížin blíže k domovům či přímo do domů. Porazit přebytečné kusy dobytka a uskladnit je na zimu. Důležité bylo také poděkovat za úrodnou část roku, která pokud byla opravdu vydařená, jim dala dostatek zásob na přezimování. Bůh Lug, který je podpořil při žních a sklizni, ztratil definitivně svou moc. Začínal temný půlrok, kdy se život přesouval do domů, staří a slabí umírali, a jedinou zábavou bylo vyprávění příběhů. Tyto příběhy dodnes zůstávají živé v mnoha pohádkách a pověstech. Vzpomínáte, jak jste se jako děti bály, že zlý démon/drak/cokoli temného vyhraje, ale nakonec vždy vyhrálo dobro? Naši předci takto svět viděli, proto bylo třeba podpořit dobro/světlo/slunce, aby opět vyšlo a zajistit si, co největší přízeň ze světa nadpřirozených bytostí, aby při nich stáli. Proto součástí poděkování a proseb byly i obětiny a různé rituály. Jeden z těchto rituálů se nám dodnes zachoval v oslavách Halloweenu.

-         Prolínání světa živých a mrtvých

Tenká hranice se světem mrtvých či strašidel (ve smyslu spíše irských leprikonů), pochází právě z dob raného Keltského, možná i předkelstkého obyvatelstva. Díky této možnosti si mohli duchy zavázat a získat jejich přízeň, proto ty obětiny. Samozřejmě bylo třeba, aby byl člověk opatrný, protože mohl zbloudit do Zásvětí, kde by ho sice čekal jen blahobyt, ale za velmi vysokou cenu – ztrátu možnosti pozemského života, přátel a rodiny, což bylo pro Kelty, kteří žili v pevně semknutých skupinách, hrozná představa. Lze se setkat i se zmínkami, že byly utužovány vztahy se zemřelými předky, což v českém prostředí nazýváme Dušičkami. Keltové nebyli jediné etnikum, které v této době prostíralo též pro své zesnulé příbuzné. Konečně právě rodinní předci byli ti, kdo mohli své potomky nejlépe ochránit.

-         Začátek nového roku

Keltský nový rok byl oproti našemu současnému atypický nejen rozdělením na dvě části, temnou a světlou, ale i svým začátkem. Jejich rok nezačínal jarem, ale právě zimou. Proto této noci slavili zároveň Nový rok, který reálně začínal následujícím dnem. Nočních dvanáct hodin bylo bezčasých. V dnešní době se nám to zdá nepochopitelné, ale pro Kelty to byla doba mísení se minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Čas náboženského rozjímání, věšteb, ale i obětování a mluvení s bohy či předky. Tím se opět dostáváme k tomu, proč bylo možné prolínání světa živých a mrtvých a proč se nám z Irska dochovaly zmínky o zbloudilcích, kteří prošli právě této noci do Zásvětí.

-         Ekonomicko-politická úloha Samainu

Důležitý byl také politicko-ekonomický aspekt svátku. My se dnes třeseme před 1. dubnem, kdy musíme podat daňová přiznání a vůbec začátek roku je plný jednoročních povinností vůči státu. Keltský „ekonomický“ rok se uzavíral opět Samainem – byly udělány odvody ze „zisku“ a případně se vypovídaly smlouvy s námezdními pracovníky, kteří představovali pouze další hladový krk, který nebyl přes zimu žádoucí. Konaly se také sněmy a shromáždění, kdy se jednak prováděly patřičné oběti, ale také se řešily tyto a jiné praktické věci.

Slavnosti…

…jako takové jsou dnes poměrně neznámé. Většinou známe oslavy, které značně zkresleně zaznamenali antičtí spisovatelé nebo například i samotný Julius Caesar. Cenný zdroj nám poskytli také raní křesťané, kteří byli keltskou bezbožností natolik pohoršeni, že to nevěřícně museli zapsat a poslat dál. Dalším zdrojem je samozřejmě folklór. Ten přežívá ve stále se měnící formě dodnes i v nás. Víme, že staří Keltové zřejmě jedli ořechy, protože lískové plody v mýtech vystupují jako nositelé moudrosti. Moudrost z nich jim tedy mohla pomoci ve věštění. V Taře, významném keltském centru v Irsku, probíhaly každé tři roky velké sedmidenní oslavy. K těm patřily různé hry, trhy apod. Chybět nemohla ani velká hostina, během které byl chráněn král samotné Tary. Rituálně také mohlo dojít k jeho usmrcení a opětovnému zrození. Od 1. tisíciletí se v Irsku tohoto dne scházelo všech pět kmenů (nebo alespoň zástupci) a jednalo se nad politickými záležitostmi, ale později se konaly též trhy a koňské dostihy.

V noci však bylo nebezpečno, proto se ještě i v křesťanských domácnostech muselo den předem tj. 31. 10 také pečlivě uklidit a uhasit ohně. Co kdyby ti škodolibý duchové podpálili dům? Do nového roku bylo následně třeba rozdělat nový a vykročit s čistým štítem. Dveře se nezamykaly, připravilo se jídlo a šlo se spát. Nikdo nechtěl mít problémy s obyvateli Zásvětí, ani s duchy předků. Zamčené dveře a nepohostinnost by byly jasnými nepřátelskými gesty. Dodnes tuto noc mnoho Irů a Skotů tráví raději doma, co kdyby náhodou…

Zdroj

 

Česká literatura:

GREEN, Miranda Jane. Keltské mýty. Praha: Lidové noviny, 1998.

BOTHEROY, Sylvia a Paul. Lexikon keltské mytologie. Praha: Ivo Železný s. r. o., 1998.

VLČKOVÁ, Jitka. Encyklopedie keltské mytologie. Praha: Libri, 2002. 

MACKILLOP, James. Keltské bájesloví. Praha: NLN, s. r. o., 2009.

V případě zájmu mohu zaslat odkazy také na anglickou či německou literaturu, popřípadě rozšířit českou literaturu.

Článek vyšel poprvé na autorčině osobním blogu a byl přejat s jejím souhlasem

Komentáře

Kecy v kleci! Rozhodně nás zde nebaví žádbnej heloween bežte s tím do rici :-)

Halloween je odvozen od angl. Hell= peklo a je to Satanský svátek, víme.

Milí příteli,

opravdu je potřeba číst a číst, kde se můžeš dozvědět, že Halloween má něco společného z peklem, ale rozhodně to nemá nic společného se satanismem.

Dušiky u nás - hold v americe Halloween. Každý prochází peklem (očistcem) a je tam tak dlouho, jak má dlouhý seznam prasáren, kterých se dopustil za svého života :-) A proto křesťané (i jiná naboženství) vzpomínají na své zesnulé, modlíse za jejich spásu a odpuštění hříchů - možnost dodtat se tam nahoru z pekla (Hellu)!

Přidat komentář