Rozhovor s Pavlem Renčínem

×

Článek od: Jáchym Šidlák - 01.02.2016

Pavel Renčín, kterému nedávno vyšel u nakladatelství Argo temný román Vězněná, se v rozhovoru rozepsal o hororovém žánru, svých psacích rituálech a dalších spisovatelských plánech.

Vaše nejnovější kniha bývá přirovnávána k dílu Stephena Kinga. Rád bych se proto zeptal, zda inspiraci hledáte především u něj, nebo máte i jiné oblíbené hororové autory?

V rámci žánru hororové literatury jsem přečetl nejvíc knížek právě od Kinga. Mám ho rád. Je to brilantní spisovatel, který shodou okolností píše žánr, který je kritiky označován za brak. To ale nic nemění na tom, že jsou jeho věci napsané skvěle a uvěřitelně.

Z četby Vězněné jsem měl pocit, že vám nedělá problémy popisovat věci, ze kterých se člověku zvedá žaludek. Nebál jste se ale nikdy toho, jak na to budou vaši čtenáři reagovat? Nebojíte se pobuřujících reakcí?

Nebojím. Knížka je označená jako hodně temný thriller nebo horor, na obalu je poměrně brutální ukázka a obálka působí děsivě. Pokud někdo čeká, že uvnitř najde růžové poníky, je to jeho problém. Když se v knížce objevuje explicitní násilí, není to nikdy samoúčelné, hraje důležitou roli při zvyšování naléhavosti příběhu. Některé pasáže pro mě bylo obtížné psát, byly tak temné, že se mi to promítalo do snů. Tak to ale prostě je, když si člověk vybere žánr, který ho vláčí krví, tak se v ní musí namočit.

Když takové scény píšete, pomáháte si nějak, abyste dosáhl co nejlepšího účinku? Máte v pracovně zatemněno a do sluchátek vám hrají hororové soundtracky, nebo vše necháváte jen čistě na své představivosti?

Dřív jsem takhle pracoval a pomáhalo mi to. Přestože jinak moc tuhle hudbu neposlouchám, tak jsem si při psaní hororových povídek pouštěl hodně temný metal a tak podobně. Dnes už to nedělám, spíš pro to, že jsem si zvykl rychle se do příběhu nořit i bez těchto "pomůcek". Možná je to tím, že po osmi knihách už tolik nevnímám samotné psaní jako obřad a víc se soustředím na to, co chci říct.

Jak přistupujete k výběru námětu další knihy?

Námět si většinou hledá mě. Nikdy to netrvalo dlouho. U nejnovější knihy jsem měl během týdne v hlavě celý koncept. To je asi můj rychlostní rekord. Druhá věc je to pak celé napsat, tam mi to naopak trvá zhruba rok.

Když se ohlédnete zpátky na svoji spisovatelskou dráhu, v čem si myslíte, že jste se jako spisovatel za ty roky nejvíce změnil?

To je zajímavá otázka. Nakolik to dokážu posoudit sám, tak na úplném počátku jsem psal čistě  intuitivně. Často jsem začínal psát příběh a nevěděl jsem, jak bude pokračovat nebo jak dopadne. Tímhle způsobem můžete napsat skvělé věci, ale taky to nemusí dopadnout dobře. Dnes už vím, že příběhy mají nějaká pravidla, která čtenáři očekávají, že se budou dodržovat. Dokážu si lépe dramaticky rozfázovat knihu, ladit tempo a tak podobně.

Svou tvorbu jste „zmapoval“ v povídkové sbírce Beton, kosti a sny. Můžeme se na podobný projekt těšit ještě někdy v budoucnu?

Uvidíme. Sbírka Beton, kosti a sny shrnovala povídky, v posledních letech jsem ale mnoho povídek nenapsal. Většinou šlo jen o jednotlivé kousky psané pro výběrové antologie. Než se tedy tímto tempem (1-2 povídky ročně) nastřádá dost materiálu, nejspíš to dalších deset let potrvá. Když mám čas psát, tak se většinou věnuji nové knize.

A co pro nás vlastně chystáte příště? Pustíte se do nějakého žánru, který je pro vás zatím neznámý, nebo dál zůstanete ve vlnách fantasy a hororu? Doneslo se mi, že by snad mělo dojít i na pohádky…

Vězněná měla poměrně slušný úspěch, takže má příští kniha bude opět na pomezí detektivky a thrilleru. Zatím ještě nemám jasno, jak moc fantasy tam pustím, nakonec zmiňované Kingovky fungují i bez nadpřirozených monster. Mám teď nápad, který mi přijde výborný, v průběhu psaní se to ale bude vyvíjet, takže bych teď nerad říkal něco, co nemusí za pár měsíců platit. Pohádky si ale jednou určitě napíšu.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho nápadů!

Fotografie: Richard Klíčník 

Přidat komentář