Již bez Lidovek

Tak dlouho jsem odkládal napsání recenze na Nivenovu a Lernerovu Flotilu světů, až mne předstihl Honza. Znovu, bohužel již po několikáté, jsem si tedy v praktickém životě ověřil, že liknavé (lépe řečeno lenivé) stáří nemůže konkurovat dravému mládí. S tímto konstatováním se však nehodlám jen tak smířit, protože rčení „kdo chvíli stál, už stojí opodál“ snad pro mě ještě neplatí.

Larryho Nivena netřeba českému čtenáři představovat, vždyť kdo by nečetl známé Prstence nebo nezaslechl o Kzintech. Jak byvá poslední dobou zvykem, tak se staří harcovníci dopouští časté spolupráce s mladšími a ne tak známými autory. Nejinak se tomu stalo také v případě románu Flotila světů, kde se kromě jména Larryho Nivena objevuje menším písmem Edward M. Lerner.

Je to tak, kniha, na kterou jsem osobně netrpělivě čekal od dočtení Světlověku, konečně vyšla v českém překladu, a tuzemští čtenáři tak mají možnost vrátit se do kouzelné Anglie Věku světla. Kouzelné proto, že každodenní život v ní je určován existencí substance zvané éter. Díky ní je většina činností, při nichž si v naší realitě sdíráme své ubohé ruce a hrby, vykonávána pomocí jednoduchých zaklínadel.

Tuto knihu jsem si láskyplně překřtila na sado-maso fantasy. A je to pravda, když říkám právě tohle. Celý, bezmála sedmisetstránkový příběh mne mile překvapil a musím se přiznat, objevila jsem v sobě některé skryté touhy. Třeba… po dobrodružství.

Překvapilo mě, když jsem zjistil, že Heitz plánoval svou trpasličí trilogii třetím dílem vážně skončit (říkají to vždycky, víme svoje). Nechat hlavního hrdinu zmizet v Černé soutěsce – brlohu všemožného zla, na pár posledních stranách naznačit nečekaný další vývoj v charakterech některých postav… a skončit? Ne, to by tedy opravdu nešlo.

Smrt. Tabu. Konečná. Nebo také přestupní stanice. Začátek cesty. Prostředek pro odměňování spravedlivých a trestání hříšníků. Za pilíř svého románu si ji zvolil francouzský spisovatel Bernard Werber, autor i u nás známé trilogie o mravencích. Dříve než se pohoršíte nad originálním dílem o věcech, které živým nepřísluší, přečtěte si alespoň řádky níže. Je docela možné, že překonáte své předsudky nebo opovržení a zjistíte, že před sebou máte literárně nadprůměrné a myšlenkově bohaté dílo, které ve fantastice nemá obdoby.

TANATONAUT, -a m. (z řec. thanatos, smrt, a nautés, pův. lodivod): účastník letu na kontinent smrti.

Vojín William Mandella nechtěl jít do války. Ale jelikož byl jedním z nejnadanějších a nejinteligentnějších pozemšťanů - spolu s ostatními z jeho elitní skupiny - byl zatažen do mezihvězdného konfliktu nesmírného rozsahu. Dokázal si poradit s krvelačnými Tauřany... Ale když ženu, kterou miloval, poslali na misi do budoucnosti, začal major Mandella uvažovat, za co vlastně bojuje!