FILM: Orfeova pieseň

Pamatuju si, jako kdyby to bylo včera. Je krátce před Fénixconem a najednou na facebooku zaznamenám zprávu, že se chystá film o Sandmanovi, respektive že už je hotový. OK, řeknu si, začnu lovit informace a přemýšlím, kdo za tím stojí. Určitě nějaké velké hollywoodské studio, nebo někdo ve Velké Británii. A pak přijde šok, následovaný opravdu milým překvapením. Houby Hollywood! Houby Angličané! Je to parta mladých slovenských filmařů kolem Romana Gregoričky, kteří si Sandmana vyhlédli jako téma pro natočení absolventského filmu a kterému dal požehnání samotný autor. Moje zvědavost byla našponovaná jako kšandy. A po zhlédnutí filmu na DVD musím prohlásit, že Orfeova pieseň opravdu stojí za to.

Příběh je vlastně hodně prostinký. Hlavního hrdinu příběhu Davida (Juraj Hrčka) trápí noční můry a psychoterapeut, kterého navštěvuje, mu poradí, aby se ze svých problémů pokusil vypsat. Výsledkem jeho snažení je divadelní hra inspirovaná starou řeckou bájí o Orfeovi a Euridice, díky níž se spřátelí s hercem Alexem (Peter Kadlečík) a mladou a přitažlivou Karin (Jana Kvantíková). David s Alexem dají dohromady herecký tým a začnou se připravovat na premiéru divadelní hry. Všechno vypadá naprosto ideálně a zdá se, že David má vyhráno a jeho problémy se rozplynou v prachu zapomnění. Jenže život je jak loď na moři a nikdy nevíte, kam vás zavede ani před jaké zkoušky vás postaví. Naštěstí ale náš mladý hrdina, kvůli jehož modrým očím jistě pookřeje nejedno dívčí srdce, zjistí, že vždycky existuje třetí cesta a že nikdy není nic tak zlé, jak se to na první pohled zdá.

Jak už jsem zmínil, Orfeova pieseň je studentský film, což si možná někteří z vás mylně spojí s amatérismem. Ano, mylně, protože po herecké stránce se film nemá rozhodně za co stydět. Všechny tři zmíněné postavy jsou zahrány skvěle a absolutně přesvědčivě. David a Alex si projdou určitým vývojem a během několika málo minut se ztotožníte s hlavním hrdinou a budete mu fandit, aby se vylízal ze všech problémů. Další absolutně úžasnou věcí na filmu je kamera Marka Kováče a barevné tónování, čím se Orfeova pieseň stává naprosto opojnou záležitostí, a v neposlední řadě také hudba Matúše Širokého, která vám bude znít v hlavě ještě dlouho po skončení závěrečných titulků. Jediné, co ve výsledku Orfeovu pieseň trochu kazí, jsou do očí bijící levné triky, což filmu ale s přihlédnutím na podmínky jeho vzniku rádi odpustíte.

Ano, Orfeova pieseň nemá velké triky, ovšem z každého jejího záběru dýchá láska, s níž ji její tvůrci tvořili, stejně jako láska k předloze (stačí se pozorně dívat). A tuhle lásku přenesou i na diváka, protože film vás bude po celou dobu hřát u srdce jako pořádně rozpálená kamna.  Nezbývá než režisérovi a jeho týmu popřát hodně štěstí do budoucna a doufat, že nám budou i nadále servírovat stejně kvalitní snímky. Pro slovenskou a českou žánrovou tvorbu by to bylo jedině dobře.

Tak na co ještě čekáte? Alou do nejbližší trafiky pro Pevnost plus, ať vám film neunikne. První film o Gaimanově Sandmanovi? A ze Slovenska? To si přece nemůžete nechat ujít.

Orfeova pieseň /Song of Orpheus, The/
Režie: Roman Gregorička
Scénář: Pavel Chodúr
Kamera: Marek Kováč
Hudba: Matúš Široký
Hrají: Juraj Hrčka, Peter Kadlečík, Jana Kvantíková, Gregor Hraška, Michal Sitko

Vyšlo jako příloha časopisu Pevnost. K dostání v každé dobré trafice nebo třeba v knihkupectvích Daemon či Seqoy.

Více informací nejen o filmu, ale i o dalších projektech spojených se Sandmanem, se můžete dozvědět na facebookových stránkách filmu.

Hodnocení: 80%