Parcon

Kočas už dávno není KOlejní ČASopis. Poslední tři roky do něj Jiřina Vorlová vybírá kvalitní povídky z Ceny Karla Čapka, které se nedostaly do Mloka a byla by škoda, kdyby nespatřily světlo světa.

Jak osvobozující je, když člověk mé generace už nemusí oplakávat výročí sovětské okupace a může si zrovna na 21. srpna užívat neděli třeba zrovna v Chotěboři! A jak skvělé je, že se z Obchodní akademie můžete vystěhovat až do jedenácti hodin. A jak je příjemné sednout si u Sokolovny před Hladové okénko do stínu či na sluníčko, konzumovat hamburger nebo utopence, popíjet kafe neb čaj, a bavit se přitom s panem prezidentem, Pagim, Dárečkem či Michalem Marčišovským. Anebo se už ani nebavit; vše bylo řečeno, teď jen sedíte a pijete a požíváte a dojíždíte dojmy.

Vyhlášení výsledků Ceny Karla Čapka na slavnostním večeru je pro mne vždy malý silvestr. Letos probíhalo konečně zase v režii Martina Koutného a Jaroslava Mosteckého. Po sérii profesionálních bavičů, kteří jsou nesnesitelní i na nějakém schlastávacím firemním večírku a o fandomu vědí houby, se vrátila tato osvědčená dvojice...

Nejlepší sobotní ráno pro fana je nejspíš to v baru kulturního domu Junior v Chotěboři nad snídaňovým balíčkem. Vybral jsem si slaný a k němu půllitr čaje s mléčkem. Půllitr je vhodný k tomu, že si ho pak můžete vzít na přednášku a popíjet tam z něj.

Letos proběhl bájeslovný Parcon v bájeslovné Chotěboři. Na Chotěboř mám nostalgické vzpomínky. V roce 2003, kdy jsem byl v tomto městečku poprvé, a to na svém prvním Parconu, jsem zde získal svého prvního Pulce a vůbec prvního Vidoucího (a to hned dvojmo). Rozhodl jsem se tedy, že i letošní podujatie bude skvělé, a bylo.

Po kompletních výsledcích CKČ Vám přinášíme ještě seznam skutečných vítězů...

Absolutním vítězem letošního ročníku se stal Martin Gilar se svou novelou Zamrzlý vesmír, za kterou mu byla udělena cena Mlok. Vítězné příspěvky v ostatních kategoriích získaly Pulce – za mikropovídku Penzi vezdejší dej nám dnes... ho dostal Ivan Mls, za krátkou povídku Pavouček pro štěstí si ho odnesla Dana Rusková a za povídku Zelené světlo domova Jiří Dluhoš. Nejúspěšnějším nováčkem soutěže a držitelem ceny Skokan se stal Karel Doležal.

30. ročník tradičního národního conu se popáté vrací do Chotěboře 18. - 21. srpna, aby potěšil díky pořadatelským zkušenostem, propracované organizaci, příjemnému prostředí, široké nabídce služeb, levnému a bohatému stravování a občerstvení. A samozřejmě díky úžasnému programu.

30. ročník tradičního národního conu se popáté vrací do Chotěboře 18. - 21. 8. 2011, aby posílil díky pořadatelským zkušenostem, propracované organizaci, příjemnému prostředí, široké nabídce služeb, levnému a bohatému stravování a občerstvení, velmi blízkému a levnému ubytování v různých kategoriích. A samozřejmě díky úžasnému programu...

A byla sobota, a byla sedmá hodina večerní, a aj, začalo autobusové přesouvání do sportovní víceúčelové haly ku galavečeru. Autobusů bylo více a čile pendlovaly, takže hodina, určená k přesunu, zcela stačila. Před vstupem do haly se nějak samoorganizoval vstupní špalír, ale lidé, místo aby vstupovali dovnitř – obdivovali ten špalír! Však bylo co obdivovat.

A byla sobota už čtvrthodina po čtvrté odpoledne a já se vydal na přednášku Libuše Čermákové „Starý zákon z hlediska novodobé Morley“ (předpokládám, že zde zalaškoval anglickopolský wordovský opravář pravopysu – místo „Morley“ mělo být „morálky“, nešlo o propagaci výrobce kytar...)

Páteční parconský večer skončil pro mne už asi v půl jedné upadnutím do postýlky v minimalistickém hotelu Piast. (Tess kecala ještě do tří na chodbě s kamarádkou.)...

Motto: Co si Poláci ještě nepřáli(?) Hostina kanibalů - Je šest hodin večer, stále ještě pátek 27. srpna 2010. Všechny bagety a obložené chleby z batohu jsou už snědeny, pročež nastává příhodný čas k večeři. A když už jsme na Parconu 2010, pak ji šlo za lidových 40,- Kč spojit s naučnou přednáškou v podání Františky Vrbenské, Edity Dufkové a Pavla Březiny.

Původně jsem na letošní Parcon ani jet nechtěl. Nechytil jsem se v nominaci Ceny Karla Čapka, je to pro mě daleko a drahé a vůbec. Pak jsem byl osloven jakožto dřívější vítěz v jedné z kategorií a moje ješitnost mne přemluvila. Nakonec jsem rád, že jsem jel.

Tricon byl výjimečný. Spojoval v sobě tři nanejvýš významné cony: Eurocon, Parcon a Polcon. A také jsem si díky němu uvědomila, jak moc se může odlišovat osobní pohled na věc podle toho, jakou má člověk přímou zkušenost. ... Ale nepředbíhejme…