Space opera byla a vždycky bude vlajkovou lodí science fiction. Subžánr, který byl původně pojmenován s jistým hanlivým nádechem se během krátké doby stal téměř symbolem celého žánru. Vždyť pro mnoho neznalých jsou základními proprietami vědecké fantastiky právě vesmírné lodě a na nich lidi v “pyžamech”, kteří se oslovují “poručíku, desátníku, kapitáne”.

Trend „každodennosti“ v science fiction není sám o sobě vůbec špatný a má na svém kontě už pár velmi silných děl, nicméně v povídkové sbírce může působit trošku monotónně. Celkové vyznění New Space Opery 2 je tak poněkud studené a čtenář malinko ochuzený o pocit úžasu. Může to být také způsobeno rozsahem povídek - většina z nich je příliš krátká, a působí často jako fragment něčeho většího.

Johna Charlese Wrighta si v Laseru nevybrali náhodou, spíše proto, že bývá označován za autora, který se nebojí experimentovat a svými literárními ambicemi rozhodně přesahuje běžnou produkci. Přesvědčit se o tom můžeme v prvním dílu trilogie Zlatý věk...

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711