Ani se mi nechce věřit, že tento příběh sepsal pan spisovatel King před více než třiceti lety. Je to mu již nějaký rok (tuším, že 12 let), kdy tahle Kingova „druhotina“ poprvé vyšla i u nás. Tenkrát jsem byl ještě mladý nevinný chlapec, který se možná ještě bál medvěda pod postelí, ale knihy moc nečetl a v noci poklidně spal i bez rozsvíceného světla. Ale dnes? Dnes se nám tento titul objevuje na pultech po nějakém čase znovu a nevinně postává v řadě mezi ostatními tituly. Nemohu proto jinak a musím Vás varovat!

Skopčák Bruno se živil jako profesionální čistič – zabíjel nežádoucí lidi. Při jedné šichtě se zbavil nepohodlného chlápka, který si právě užíval s mladou holkou. Jelikož patřil k profíkům, oddělal i krasotinku, aby ho neobtěžovala policie. A to byla chyba, protože dívka nebyla žádnou levnou courou z ulice, ale milovaná neteř mafiánského bosse...

Před časem jsem seznámil čtenáře svého blogu se školou Vjačeslava Michajloviče Bronnikova, který vypracoval vlastní metodu výuky "přímého vidění", známého z některých praktik duchovních cvi­čení jako tzv. "vnitřní zrak". Přímé vidění má dávat lidem mož­nost orientovat se v prostoru bez pomoci očí, tedy vidět ve tmě. Tako­vémuto přímému vidění se podle Bronnikova mohou naučit i lidé nevidomí (slepci) a získat tak náhradu za ztra­cený zrak. Jak Bronnikov říká, techniku tzv. vnitřního zraku on sám ovládá, dokonce naučil přímému vidění i svého syna.

Temný elf Malus Temná čepel posedlý prastarým démonem Tz'arkanem čelí neúprosné volbě - musí získat během jednoho roku pět artefaktů nepředstavitelné moci nebo navždy přijít o duši. Cesta za dalším z nich, legendárním Khainovým mečem Chaosu, jej dovede do Har Ganethu, obávaného Města popravčích. Času není nazbyt a zatímco Malus je zatažen do vraždění a náboženských intrik, démon v něm stále sílí...

Jako víkendové čtení jsme vám připravili zejména obsáhlou a citlivou Alčinu recenzi na cenami ověnčenou a neuvěřitelných příběhů plnou antologii Černá šťáva Australanky Margo Lanaganové: "Občas se člověk dostane na zvláštní místo. Nemusí být cizokrajné, tajuplné ani děsivé, je jen prostě něčím zvláštní. A všechno, s čím se tam potkáte, je také zvláštní, ale přitom víte, že už to tady funguje tímto způsobem nesmírně dlouho a pro starousedlíky se o žádné výjimečnosti nejedná. Tak jen chodíte s očima široce otevřenýma a vnímáte ten rytmus života, který je jiný než cokoliv, co jste kdy poznali. Občas se ráno probudíte a pod víčky ještě zachytíte poslední záchvěvy zvláštního snu. Už vás nepřekvapuje, že byl takový – jaký jiný by asi na tomto místě mohl být? A tak se pomalu sžíváte s tímto světem, smiřujete se s jeho zvláštností, která vás začíná svým způsobem těšit, a nakonec se přistihnete, jak v radostné očekávání vstupujete do dalšího dne tohoto výjimečného období na zvláštním místě...

O tom, že je v červenci a srpnu neobvykle horko, to si říkali a říkají  i v nakladatelství Fantom Print, když pro své příznivce místo letního válení se u vody v potu tváře připravují hromadu dobrého čtení.