Times, they are a-changin', zpívá už drahně let Bob Dylan. Něco o zajímavých časech by mohl vyprávět Terry Pratchett. Konec starých časů hlásal ostatně i Vladislav Vančura. Leonard Medek píše o tom, že časy se mění, zajímavé časy přeje zejména postavám knih a místo konce starých časů se zamýšlí nad jejich návratem na přední příčky žebříčku oblíbenosti. Vnímáte to stejně? A ke kterému období lidských dějin se nejraději vracíte vy?

Frank Castle je důchodce. Ne, Frank není důchodce – důchodce pobírá důchod, stěžuje si na revma a hraje v parku šachy.

Tohle mi ve vodách české fantasy literatury docela chybělo. Čistokrevný sword and sorcery román (jinak též fantasy meče a magie, chcete-li to hezky česky). Někdy prostě není nálada a chuť na komplikované světy a mnohasvazkové ságy plné nevyslovitelných jmen, zamotaných vztahů a ještě zamotanějšího děje, kdy už v půlce zapomenete, kdo je kdo a kdo koho podrazil/okradl/svedl.

Vzala jsem si Nedělník jako rukojmí. Poslední dobou zanedbávám editorialy, už je skoro půlka měsíce a nemá moc smysl ten říjnový psát, tak zneužiju neděli. Nežádám výkupné, poslušně a dobrovolně naši nedělní čtrnáctidenní rubriku předám do rukou dalšího pisatele. Snad jen, kdybyste si to přečetli až do konce.

Není tomu tak dávno, kdy článek Zkostnatělá česká fantastika způsobil na Sardenu ostré reakce tvrzením, že česká fantastika rozhodně nevzkvétá, ba co víc – zavání zatuchlinou. Eylonwai předložila hypotézu, že naše tvorba je plná klišé, opakujících se modelů a v porovnání se světovými trendy je zastaralá. Vzápětí se rozvinula diskuze, ve které byly vzneseny relevantní námitky. Avšak ani jedna z připomínek nebyla schopna vysvětlit závěry výzkumu Jana Pavliše v jeho bakalářské práci z roku 2016 zabývající se nákupními preferencemi čtenářů fantastiky.

Nakladatelství Epocha vnadí svoje čtenáře na připravovanou společnou autorskou sérii Legie. Tandem Sněgoňová - Kotleta je určitě příslibem zajímavých budoucích zážitků.

Ľudstvo od pradávna túžilo spoznať vesmírne nekonečno, rozmanitosť svetov v ňom a z toho plynúca otázka, či sme tu sami, sa stala studnicou nápadov pre autorov sci-fi. Vďaka tomu sa môžeme preniesť milióny svetelných rokov v diaľ a spoznávať prazvláštne kultúry a obyvateľov neznámych planét. Jednou takou je aj Ilmatar. Planéta pokrytá niekoľkokilometrovou vrstvou ľadu, kde na dne mora žijú jej obyvatelia v temnote a chlade...

Město Ambra pokrývají výtrusy. Z hub. Lidé žijí v područí šeďáků – bytostí s houbovitou konzistencí – a tajně sní o tom, že se jednou vrátí povstalecká armáda a osvobodí je. Tedy aspoň ti, kteří už dávno na vše nerezignovali.