Dům o tisíci patrech je můj první román. Když v roce 1929 vyšel, měl jsem již za sebou tři knížky povídek, které byly vydány v jednom roce. První podle pořadí byl Barák smrti, druhé Zrcadlo, které se opožďuje, a třetí Fantóm smíchu.
Stín - ač má velmi poetické jméno - je se svojí mrtvou manželkou Laurou jedním z mála lidí, opravdových lidí, se kterými se v příběhu setkáme. Neil Gaiman oživil stránky své knihy bohy všeho druhu od původních bohů Ameriky přes ty severské až po bohy Orientu. Jsou to ale postavy velmi zvláštní. Mají lidskou podobu, většinou ani příliš nekouzlí a nadpřirozených schopností využívají jen občas. Navzájem o sobě vědí, respektují se a jejich hlavní starostí je, aby v ně lidé věřili.
Joe Haldeman se v této knize - ostatně v celém tématickém cyklu o Věčné válce - vrací ke svým osobním zážitkům (jeho druhé křestní jméno je William...).
Dinosauři na sousloví těžká planeta určitě bystře zareagovali - v roce 1979 totiž v edici 13 v nakladatelství Mladá Fronta vyšla stejnojmenná sbírka SF povídek, kterou pořádal Isaac Asimov. (Náhodou mám doma originál této sbírky, přesněji druhou polovinu originálu - paperback Where Do We Go From There? Book 2, a tak jsem měl možnost nahlédnout i kousek za české vydání.)
Harry Harrison se narodil v roce 1925. Za druhé světové války sloužil u amerického letectva - a to dokonce u tehdy nejlepší americké techniky. Balistické počítače tehdy byly mechanické - reléové a elektronkové stroje byly spíše prototypy, než sériovými výrobky. A právě ty mechanické balistické počítače byly něco, co Harry Harrisonovi přirostlo k srdci.
Autorské vidění světa tomuto pozoruhodnému českému spisovateli zformoval dlouhý a bolestný zážitek. Rok po jeho maturitě začala světová válka - tehdy ještě si historici nebyli jisti a tak přívlastek "první" k ní nepřičlenili. Jan Weis byl nasazen na ruské frontě a v roce 1916, čtyřiadvacetiletý, padl do zajetí.
Jen pár dní poté, kdy jsem dočetl První planetu smrti, jsem se pustil do čtení vikingské ságy Kladivo a kříž od téhož autora. Byl jsem zvědavý, jak se Harry Harrison dokázal vejít do žánru fantasy, který je přece jenom dost daleko od jeho akčních SF příběhů.
Silnou stránkou knihy je atmosféra světa, ve kterém se celý děj odehrává. Jak už je v SF běžné, i Paul J. McAuley sdílí s ostatními autory některé prvky a nápady, ale o tom právě SF je. Některé pasáže jsou sice vysvětlující, ale k naučným monologům vernovských hrdinů mají hodně daleko a nevadily mi.
Sci-fi a fantasy
Film a seriál
Komiks
Táta Geek
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Tereza Kadet Kadečková / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay