Dneska vás vezmu na výlet do země vzdálené skoro 9000 kilometrů oplývající kvalitním zeleným čajem, Kit Katem s příchutí třešňových okvětních lístků, domovem Hello Kitty, Shinkanzenu a Shiba-Inu a v neposlední řadě rodištěm Hajao Mijazakiho.
Zatímco se Půlměsíční město zotavuje z uplynulých událostí a Bryce a Hunt spolu mohou konečně poklidně randit, rebelie proti krutým Asteri začíná probublávat na povrch a pronikat do Bryceina života. S tím vyvstávají i mnohá nebezpečenství, která ji a její přátele obestřou snad ze všech stran.
Začnu naprosto bez obalu: nepřestává mě udivovat, do jakých hlubin jsou někteří kolegové ze spisovatelské branže schopni klesnout, aby propagovali sebe a své dílo. Před nějakou dobou jsem se podobným tématem zabývala v zamyšlení pro časopis Pevnost a snažila jsem se tehdy vypíchnout úskalí, která mohou na začínající autory čekat
Na kterých knihách vydaných roku 2022 se naši respondenti shodli? Které tituly byste neměli minout? Nemusíte vše složitě počítat, udělali jsme to za vás! Výsledky ankety Kniha roku Sardenu konečně zveřejněny!
Pravidelná anketa Kniha roku Sardenu má za sebou další ročník. V článku najdete komentáře všech respondentů (kterým moc děkujeme!) a s nimi i možnost přidat do svého seznamu knih k přečtení tituly, které vám třeba unikly. Žebříček nejčastěji jmenovaných knih zveřejníme následující den.
„Toužím procházet se rušnými ulicemi vašeho velkolepého Londýna, být uprostřed víru a shonu lidstva, účastnit se jeho života, jeho přeměny, jeho smrti a všeho, co ho činí tím, čím je.“ ( Hrabě Dracula, B. Stoker, Dracula )
Hororovým fajnšmekrům a milovníkům temné fantastiky netřeba dlouze představovat nakladatelství Golden Dog ani jeho edici Zrnka temnoty. V této žánrově přepestré edici s novelami kapesního formátu se střídají světoví autoři s těmi tuzemskými.
Tereza Kadečková je v hlubinách internetu známá jako Kadet. Rodačka z Hradce Králové se v tuzemské temné fantastice zabydlela doslova jako ryba ve vodě. Svou živelnou spisovatelskou kariéru zahájila jako povídkářka. Její texty vyšly v několika sbornících, ale první „velká“ kniha jí vyšla v roce 2020 v nakladatelství Golden Dog.
Už nějakou dobu ve mně rezonuje fenomén, který je dennodenně živen mým studenstvem. Jestli si myslíte, že jsem se dala na psaní a za nedlouho světlo světa spatří „geniální“ fantasy sága, nebo se přes noc stala špičkovým digitálním artistou, tak se šeredně mýlíte.
Povídky Marie Domské se objevují napříč žánrovými časopisy. Její povídka Záchranná mise ze stejného světa jako novela Kchrat a Voják nepláče získala čtvrté místo v Sardenských legendách a teď si ji můžete přečíst.
Sarah J. Maas. Americká spisovatelka, jejíž jméno je pro mnohé čtenáře YA/NA fantastiky doslova modlou. Nemalé oblibě se těší i u nás, o čemž svědčí i vysoká hodnocení jejích knih napříč všemi knižními databázemi. Například její prvotina Skleněný trůn (v originále vyšel už v roce 2012, u nás o tři roky později u nakl. CooBoo) si s více jak čtyřmi tisíci hodnoceními na databazeknih.cz drží úctyhodných 86 %. Dnes tato série čítá sedm dílů a prequel (Krvavé ostří). Kromě tohoto bestselleru je známá i autorčina tetralogie Dvůr trnů a růží a chystaná urban fantasy trilogie s názvem Půlměsíční město.
Koncept dnešního "Čteme si" bude trochu jiný, protože téměř žádnou z mnou čtených publikací si u nás nemůžete pořídit, ale nebojte, každá má svou alternativu, kterou doporučuji všemi deseti.
Co nového v nakladatelství BB art? Například All Star Western 5: Muž mimo čas (All Star Western 5: Man Out of Time) nebo Batman Detective Comics 1: Mytologie (Batman: Detective Comics 1: Mythology).
Tlusté komíny i teď hluboko v noci dáví do nebe špínu. Netáhne nás proud, nýbrž město samo, vleče nás jeho váha. Slabý křik, občas vřískot zvěře, oplzlé bučení a rachot továren, kde říjí ohromné stroje. Železniční tratě vykreslují anatomii velkoměsta jako vystupující cévy. Červené cihly a temné zdi, podsadité kostely podobající se troglodytům, potrhané, třepotající se baldachýny, dlážděná bludiště ve starém městě, slepé uličky, kanály provrtávající zemi jako světské krypty, nová smetištní krajina, drcený kámen, knihovny dmoucí se zapomenutými svazky, staré nemocnice, věžáky, lodě a kovové pařáty vyzvedávající náklady z vody.
Nakolik si vzpomínám, prvním opusem Simona Hawka, který u nás vyšel, byl v roce 1992 nebo tak nějak román Batman: Honba za fantómem. Přesně vám to nepovím: tu knihu jsem už dávno komusi věnoval, nebyla nic moc a jenom zabírala místo v knihovně. Třetím byla před několika lety nevímkolikadílná fantasy sága; o té vám neřeknu, ani jak se jmenovala (myslím, že to bylo cosi se sluncem, ale přísahat bych na to nemohl), neboť v té době už jsem se o tlusto- a mnohašpalkové fantasy série přestal zajímat: lezou do peněz a až na řídké výjimky jsou všechny na jedno brdo. No, abych jejich autorům nekřivdil - možná na dvě až tři brda, ale víc určitě ne.
Dům o tisíci patrech je můj první román. Když v roce 1929 vyšel, měl jsem již za sebou tři knížky povídek, které byly vydány v jednom roce. První podle pořadí byl Barák smrti, druhé Zrcadlo, které se opožďuje, a třetí Fantóm smíchu.
Tak nám zdražili Ikáryji, paní Müllerová... - a to ještě není to nejhorší; koneckonců se to dalo čekat. Není to poprvé a nejspíš ani naposled, nehledě k tomu, že v porovnání s jinými Ikarie byla - a vlastně pořád ještě je - zázračně levným časopisem. Na druhou stranu nynější cenový skok činí zatraceně zpupných 34.5 % a jeho zdůvodnění v úvodníku ("za všechno může vedení firmy") vyznívá poněkud trapně, jakkoli může být i pravdivé...
Stín - ač má velmi poetické jméno - je se svojí mrtvou manželkou Laurou jedním z mála lidí, opravdových lidí, se kterými se v příběhu setkáme. Neil Gaiman oživil stránky své knihy bohy všeho druhu od původních bohů Ameriky přes ty severské až po bohy Orientu. Jsou to ale postavy velmi zvláštní. Mají lidskou podobu, většinou ani příliš nekouzlí a nadpřirozených schopností využívají jen občas. Navzájem o sobě vědí, respektují se a jejich hlavní starostí je, aby v ně lidé věřili.
Joe Haldeman se v této knize - ostatně v celém tématickém cyklu o Věčné válce - vrací ke svým osobním zážitkům (jeho druhé křestní jméno je William...).
Dinosauři na sousloví těžká planeta určitě bystře zareagovali - v roce 1979 totiž v edici 13 v nakladatelství Mladá Fronta vyšla stejnojmenná sbírka SF povídek, kterou pořádal Isaac Asimov. (Náhodou mám doma originál této sbírky, přesněji druhou polovinu originálu - paperback Where Do We Go From There? Book 2, a tak jsem měl možnost nahlédnout i kousek za české vydání.)
Harry Harrison se narodil v roce 1925. Za druhé světové války sloužil u amerického letectva - a to dokonce u tehdy nejlepší americké techniky. Balistické počítače tehdy byly mechanické - reléové a elektronkové stroje byly spíše prototypy, než sériovými výrobky. A právě ty mechanické balistické počítače byly něco, co Harry Harrisonovi přirostlo k srdci.
Autorské vidění světa tomuto pozoruhodnému českému spisovateli zformoval dlouhý a bolestný zážitek. Rok po jeho maturitě začala světová válka - tehdy ještě si historici nebyli jisti a tak přívlastek "první" k ní nepřičlenili. Jan Weis byl nasazen na ruské frontě a v roce 1916, čtyřiadvacetiletý, padl do zajetí.
Jen pár dní poté, kdy jsem dočetl První planetu smrti, jsem se pustil do čtení vikingské ságy Kladivo a kříž od téhož autora. Byl jsem zvědavý, jak se Harry Harrison dokázal vejít do žánru fantasy, který je přece jenom dost daleko od jeho akčních SF příběhů.
Silnou stránkou knihy je atmosféra světa, ve kterém se celý děj odehrává. Jak už je v SF běžné, i Paul J. McAuley sdílí s ostatními autory některé prvky a nápady, ale o tom právě SF je. Některé pasáže jsou sice vysvětlující, ale k naučným monologům vernovských hrdinů mají hodně daleko a nevadily mi.
Dům o tisíci patrech je můj první román. Když v roce 1929 vyšel, měl jsem již za sebou tři knížky povídek, které byly vydány v jednom roce. První podle pořadí byl Barák smrti, druhé Zrcadlo, které se opožďuje, a třetí Fantóm smíchu.
Stín - ač má velmi poetické jméno - je se svojí mrtvou manželkou Laurou jedním z mála lidí, opravdových lidí, se kterými se v příběhu setkáme. Neil Gaiman oživil stránky své knihy bohy všeho druhu od původních bohů Ameriky přes ty severské až po bohy Orientu. Jsou to ale postavy velmi zvláštní. Mají lidskou podobu, většinou ani příliš nekouzlí a nadpřirozených schopností využívají jen občas. Navzájem o sobě vědí, respektují se a jejich hlavní starostí je, aby v ně lidé věřili.
Joe Haldeman se v této knize - ostatně v celém tématickém cyklu o Věčné válce - vrací ke svým osobním zážitkům (jeho druhé křestní jméno je William...).
Dinosauři na sousloví těžká planeta určitě bystře zareagovali - v roce 1979 totiž v edici 13 v nakladatelství Mladá Fronta vyšla stejnojmenná sbírka SF povídek, kterou pořádal Isaac Asimov. (Náhodou mám doma originál této sbírky, přesněji druhou polovinu originálu - paperback Where Do We Go From There? Book 2, a tak jsem měl možnost nahlédnout i kousek za české vydání.)
Harry Harrison se narodil v roce 1925. Za druhé světové války sloužil u amerického letectva - a to dokonce u tehdy nejlepší americké techniky. Balistické počítače tehdy byly mechanické - reléové a elektronkové stroje byly spíše prototypy, než sériovými výrobky. A právě ty mechanické balistické počítače byly něco, co Harry Harrisonovi přirostlo k srdci.
Autorské vidění světa tomuto pozoruhodnému českému spisovateli zformoval dlouhý a bolestný zážitek. Rok po jeho maturitě začala světová válka - tehdy ještě si historici nebyli jisti a tak přívlastek "první" k ní nepřičlenili. Jan Weis byl nasazen na ruské frontě a v roce 1916, čtyřiadvacetiletý, padl do zajetí.
Jen pár dní poté, kdy jsem dočetl První planetu smrti, jsem se pustil do čtení vikingské ságy Kladivo a kříž od téhož autora. Byl jsem zvědavý, jak se Harry Harrison dokázal vejít do žánru fantasy, který je přece jenom dost daleko od jeho akčních SF příběhů.
Silnou stránkou knihy je atmosféra světa, ve kterém se celý děj odehrává. Jak už je v SF běžné, i Paul J. McAuley sdílí s ostatními autory některé prvky a nápady, ale o tom právě SF je. Některé pasáže jsou sice vysvětlující, ale k naučným monologům vernovských hrdinů mají hodně daleko a nevadily mi.
