Obrázek uživatele Jan Křeček

Historie

Členem již
12 let 11 měsíců

Moje příspěvky

V historii sardenských sloupků vynikají dva fenomény: sloupek vánoční/novoroční a sloupek o knihách, které nás ovlivnily. Na Wikipedii píší, že „sloupek stojí na vtipném námětu, konkrétní podnět zevšeobecňuje, často ironizuje“, z čehož vyplývá, že (pokud považujeme Wikipedii za důvěryhodný zdroj) jen málokterý ze zdejších sloupků je skutečně českým sloupkem...

„...tojeúplněbožímusíštopřečístskvělá knížkaajetobožíjátitopůjčím amusíšmusíšjetoboží!“ Takhle nějak mi kamarádka popsala a následně půjčila román Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Ransoma Riggse.

Ústřední zápletka je úchvatná – neobvyklá, inteligentní, lákavá. Šen Tchaj je zajímavou postavou, a přestože většinu děje zvládá s elegancí superhrdiny, je uvěřitelný. Velmi dobrý je i obraz Kitháje, jejích vrstev a jejího uspořádání. Z tohoto nejvíce do popředí vystupují dvorské intriky spojené se zdvořilostními frázemi a úředními postupy, nad kterými by všem byrokratům zaplesalo srdce.

Jak jsem pozoroval Dinocon aneb Missa solemnis...

Absurdní. Úchylné. Bizarní. Groteskní. Šokující. Slova, která se při čtení Vaňkovy knihy Soma secundarium derou na mysl. 

Věčný souboj Dobra a Zla bez hlavních protagonistů. Hrdinská fantasy! Meče, magie a všechno kolem toho! Stateční válečníci, moudří mágové, Temno tak temné, jak jen může být. Souboje! Bitvy! Kouzla! Dobro! Zlo! Jo, a taky kapela složená z křečků (a to říká autor této recenze bez jakýchkoliv konotací na své jméno).

I přes zmíněné drobnosti ční román jednoznačně nad průměrem. Při hodnocení je proto třeba přihlédnout k několika skutečnostem - tou první je dobový kontext. Poklidné a tiché místo, které bývá právem přiřazováno k magickému realismu, bylo vydáno roku 1960. To je šest let před Bulgakovovým Mistrem a Markétkou a sedm let před Sty roky samoty Gabriela Garcíi Márqueze, základními stavebními kameny tohoto žánru! Druhou je neskutečná vyváženost a až hrdinské balancování na hraně kýče a patosu. A světe div se, Beagle k ani jednomu nesklouzne, i když prostředí k tomu přímo vybízí.

TOPlistKuřecí řízky nakrájíme na plátky. Naklepeme, osolíme, přidáme na kolečka nakrájené žampiony a banány. Vložíme na připravené bramborové plátky na plechu, polijeme šlehačkou (nemáme-li šlehačku, stačí i mléko). Pečeme, dokud není maso měkké. Ochutit můžeme podle vlastních schopností a nálady, pokrmu zcela jistě neuškodíte tymiánem, špetkou pepře nebo majoránkou.

Jako malý jsem byl na táboře. Jednoho dne jsem si usmyslel, že když přenesu ten obrovský balvan (ano, přesně ten, který ležel u ohniště!) až k totemu, budu opravdu borec (dnes bych řekl něco jako „vytvořím trvalou hodnotu, díky které si mě vrstevníci na pár let zapamatují“). Ač se to nezdá, čtení knih Guye Gavriela Kaye (1954) je podobné jako moje akce s balvanem. Zpočátku chodíte nejistě okolo, není vám jasné, jestli jste si koupili to pravé ořechové, jestli to náhodou není pokračování – a pokud to je pokračování, říkáte si, zda jste nepřeskočili jeden díl.

Zde je místo pro vaše hodnocení; autor Atramentu líčí vesmír jako místo neomezených možností, vše se stane, stalo, vše se děje, proto by měla být i možnost hodnocení neomezená. Neomezujte se, prosím, stupnicí 0-100%; -20% nebo 1246% jsou naprosto přijatelná hodnocení. Mimochodem, autor této recenze by...

Stránky