RECENZE: Mass Effect Andromeda - Vzpoura na Nexu

Všichni už jsme si asi zvykli na takové ty klasické úzké bé-šestkové knížky podle videoher, které při troše snažení nacpete do kapsy, a jde se vesele na vlak. Žádná vysoká literatura, která se ale o nějaký umělecký dojem ani nesnaží a sází hlavně na oddechovou zábavu na pár hodin. A taky proč ne? Do maturitního seznamu si je asi nenapíšete, ale ani stydět se za ně nemusíte. Andromeda na to jde jinak. A to už od prvního pohledu – vyšla ve fancy formátu A5 a nějak se jí ztenčily stránky, takže už pomalu začíná připomínat spíš „dospěláckou“ literaturu. Nebýt teda obálky, samozřejmě, která se ale poměrně povedla a je-li Mass Effect vaší srdeční záležitostí, patrně vám zrychlí tep. Ano, skutečně, Andromeda na to jde jinak… bohužel.

Připomínat tady s enormními nadějemi očekávanou Andromedu z herní série Mass Effect by bylo snahou rozfoukat skomírající ohníček, navíc ohníček, o který se holky a kluci z Bioware spíš popálili, než aby je zahřál. Ano, možná si měli na vývoj ještě nějakých pár měsíců nechat, ale přesto si myslím, že ta kritická cunami, která se na ně snesla po vydání, nebyla tak úplně oprávněná. Ale od toho dál, my máme před sebou „oficiální prequel napjatě očekáváné videohry od Bioware“, jak praví obálka, tak se do něho pusťme.

Tisíce kolonistů míří do nové galaxie. Války a rasové předsudky nechávají šest set let za sebou v Mléčné dráze. Čeká je nový začátek, nové světy, zářná budoucnost – tak to alespoň říkala Jien Garsonová, velitelka celé akce. Jenže probuzení je všechno jen ne růžové. Nexus je v troskách, Jien Garsonová mrtvá a přímo před lodí se vznáší obrovský vražedný spletenec, který dostane trefné jméno Zkáza. Do vedení se dostávají ti nejnepravděpodobnější a je jen na nich, jestli dokážou dostát svému slibu, nebo jestli se jim to celé rozsype pod rukama.

Číst to jako prequel bez znalosti děje hry asi nemá cenu, jelikož český překlad vyšel dlouho po vydání Andromedy. Nevyhnete se tedy setkání se starými známými, jako je Sloane Kelly, Foster Addisonová a Jarun Tann. Ano, přesně tak, tři nejméně sympatické postavy to dopracovaly i do knížky, třikrát hurá. Že bychom na ně po přečtení knihy zázračně změnili názor a běželi si Andromedu zahrát znovu, abychom se k nim mohli chovat lépe? Tak to nehrozí. I v knize jsou totiž na pár facek, dokonce i Sloane, která z té trojice vychází nejlépe. Její linku sledujeme nejčastěji a pravděpodobně se s ní máme ztotožnit, ale s někým, kdo je zoufale nezajímavý a průměrný, se asi ztotožňovat nechceme. Po většinu svého vystoupení se nemůže rozhodnout, jestli bude drsná šéfka bezpečnosti, nebo citlivka dojímající se nad motivačními proslovy. Zkrátka snad v ničem nepřipomíná tu královnu vyhnanců se sexy turianem po boku, kterou známe ze hry a která některé z nás mohla vyděsit víc než jiné (pokud se nechytáte, zkuste si na Youtube vyhledat „Sloane Kelly glitch“).
Nejhorší je, že kdyby hned někde v úvodu kapitoly nebylo jasně napsáno, kterou z postav právě sledujeme, asi byste ani nepoznali, o koho se jedná – minimálně v prvních dvou třetinách knihy jsou všechny charaktery psychologicky ploché jak dlážděná cyklostezka. Kromě toho se většinu času chovají zcela nelogicky: přijde stav nouze, a co udělají lidé, kteří mají být na podobné krize dokonale vycvičeni? Přesně tak, začnou panikařit a dělat jednu hloupou chybu za druhou.

Co ale na Vzpouře na Nexu znechutí mnohem víc, je až neuvěřitelná ukecanost. Naprosto zbytečné a výplňkovité věty tvoří minimálně 60% obsahu, takže než se konečně začne něco dít, musíme se dozvědět, že „Ona ale měla lepší věci na práci než se tu dusit.“ (str. 18) nebo „Ve Sloanině mysli bojovaly o prvenství milióny myšlenek. Bylo jich příliš mnoho na to, aby se dokázala zaměřit na jedinou z nich.“ (str. 84) – informační nebo zábavní hodnota nula celá nula. Pokud jste se tedy po několika prvních kapitolách začali radovat, že teď už se konečně přestane řečnit a nadávat na kocovinu a přijde ta krize, můžete se zase v klidu usadit a obrnit trpělivostí. Podobné věty spolu s popisem každé jednotlivé činnosti, kterou kdokoli udělá, rozmělňují děj až na hranici únosnosti. To není tak úplně to, na co jsme u herních knih zvyklí, že? Mimochodem, notná část z tohoto vykecávání tvoří popis toho, jak postavy nadávají, a to komplet všechny.

Abychom se však dostali i k nějakým kladům, poslední třetina knihy částečně vynahradí utrpení předchozích stránek. Nevím, zda jsem se v tomto bodě již dostatečně začetla, nebo je to objektivní fakt, ale ta skutečná vzpoura, která na Nexu vypukne, najednou dostane švih a způsobí takové to puzení jít si to okamžitě zahrát znovu a zase se ponořit do příběhu, který tady začíná. Jen škoda, že jakmile se z knihy stane materiál hodný hltání, najednou tu máme epilog. Vsadím se, že většinu z nás by zajímalo spíš to, jak se vzbouřenci usazují na neznámé planetě než to, jak se Nexus zvolna rozpadá pod neschopným velením a co všechno tam nefunguje.

Co se týče české verze, překladatelka odvedla dobrou práci a až na pár neobratností a stylistických zaškobrtnutí zaslouží poplácat po rameni. Stejně tak korektury se tentokrát neminuly účinkem, což u tohoto typu literatury bohužel není vždy samozřejmostí. Jen ty čárky si sem tam skákaly, kam se jim zachtělo.

Zbývá poslední palčivá otázka – číst, či nečíst? Pokud o Andromedě slyšíte poprvé… no, v takovém případě byste si té knížky asi ani nevšimli, takže to nic. Pokud jste příznivci Bioware a máte čas na čtení, klidně jděte do toho. Připravte si vrchovatou dávku trpělivosti a tolerance a těšte se na poslední třetinu. Ta vás totiž vrhne přímo mezi vesmírné pionýry na cestě za neznámem.

Jason M. Hough - K. C. Alexander, Mass Effect Andromeda: Vzpoura na Nexu

Nakladatelství: Fantom Print

Rok vydání: 2017

Počet stran: 320

ISBN: 978-80-7398-384-0

Cena: 299 Kč