Logan – osamělý pistolník kráčí do finále

Wolverine vždycky patřil mezi nejoblíbenější hrdiny X-Menů a v týmovkách si vždycky dokázal uzmout dost prostoru, v čemž mu pomohl i zamračený Hugh Jackman. Jenže jeho dvě sólovky nikdy nedopadly úplně tak uspokojivě. Proto ta nejnovější budila zasloužené obavy, zvlášť když se její režie opět ujal James Mangold (Wolverine). Jak to tedy celé dopadlo?

Logan od prvního záběru působí, jako kdyby vypadl z jiných časů. Mangold se totálně vykašlal na další film o superhrdinech zachraňujících svět, jakých jsme v posledních letech dostali mraky. Namísto toho servíruje western kombinovaný s road movie o starém a unaveném Loganovi, který chce akorát dokulhat zbytek svých dnů. Čas si přitom krátí chlastáním whisky, řízením limuzíny a péčí o ještě staršího a unavenějšího Charlese Xaviera (hraného fuckujícím Patrickem Stewartem, nikoliv Jamesem MacAvoyem, to aby v tom Deadpool neměl hokej). Jenže pak se na scéně objeví malá a mlčenlivá Laura a jejich životy obrátí naruby zásadním způsobem.
Logan neplave proti proudu řeky současné komiksové řeky jen ve své žánrové odlišnosti, ale také v obrovské dávce brutality. Krev stříká, končetiny létají na všechny strany. Jako kdyby někdo pustil ze řetězu po těch sedmnácti letech vzteklého psa, a vy se musíte nutně ptát, kde se ta bestie mohla tak dlouho schovávat. A to nemluvím o kadenci sprostých slov, které během těch dvou hodin postavy vypustí z úst. Logan mohl díky úspěchu Deadpoola povýšit na Rko, takže se nemusí držet při zemi a do kina vás nejspíš bez doprovodu rodičů nepustí.
Jenže při vší té fascinaci brutalitou scénáristé zapomněli vysvětlit, co se vlastně stalo s ostatními mutanty (sice to tam lehce naznačují, ale není to jen blouznění?), což je zároveň největší slabinou film, protože si tak občas připadáte jako Alenka, která právě proskočila králičí norou. Mutanti se tak vlastně mění na postavy mytologie, o nichž (stejně jako o jejich skutcích) vypráví komiksy. Sám Logan je tak sice žijícím nositelem tohoto odkazu, ale ze slavného mutantského superhrdiny Wolverina zbyl jen pouhý stín, zrezivělá troska, která se svým slavným já nemá už takřka nic společného. (Což je nejspíš důvod, proč film nese název Logan, nikoliv Wolverine). A i přes to, že se jedná o několikátý film s Wolverinem, tak mu tvůrci dali do vínku další vývoj, kdy se z chlapa hledícího si svého, alkoholu a snahy vydělat trochu škváry mění zpět na to, čím byl vždycky. A sice na zachmuřeného osamělého pistolníka z rodu Clinta Eastwooda, který se jako jediný dokáže postavit zlu. A to jen díky tomu, že dostane nový smysl života v podobě malé dívenky Laury (Dafne Keen). Ta toho sice během filmu moc nenamluví, ale to vám nezabrání, abyste se do ní okamžitě nezamilovali. Hlavně parťácká a skoro otcovsko-dcerkovská chemie mezi ní a Jackmanem je perfektní (ti dva nemusí mluvit, stačí, když na sebe prostě jen vrčí a mračí se), takže finále může fungovat bez nejmenších problémů.

Logan je tak hlavně perfektní old school s několika komiksovými postavami hozený do westernového prostředí, na němž se projevuje nejen Jackmanova láska k titulnímu hrdinovi, ale také účast scénáristy Scotta Franka (dělal adaptaci detektivního románu Mezi náhrobními kameny Lawrence Blocka) a pak samozřejmě samotného Mangolda, který před deseti lety natočil western 3:10 Vlak do Yumy a pro tenhle žánr má zkrátka cit. 

Ale to vy všechno už samozřejmě víte, protože jste ho už dávno viděli. A pokud ne, pak máte co dohánět. Logan za to totiž stojí. Dost možná tu máme nejlepší komiksový film (a taky parádní western) za hodně dlouhou dobu. A opravdu by byla škoda nevidět ho na velkém plátně.

Tentokrát si i zcela výjimečně dovolím udělit procentuální hodnocení, které si Logan v mých očích zaslouží plným právem. Hughu, děkujeme za všechny ty krásný roky s Wolverinem. 

Hodnocení: 90%

Logan: Wolverine
Režie: James Mangold
Scénář: Scott Frank, James Mangold
Hudba: Marco Beltrami
Kamera: John Mathieson
Hrají: Hugh Jackman, Patrick Stewart, Dafne Keen