RECENZE: Manel Loureiro, Apokalypsa Z: Začátek konce

Apokalypsa Z: Začátek konce vás ničím nepřekvapí, ale přesto nadchne. Jak to? Protože obsahuje všechno, co máme tak rádi a je pekelně čtivě napsaná. Máte-li rádi Walking Dead, neboli Živé Mrtvé, upalujte pro ni. Vy ostatní, co se chcete nechat ještě chvíli přesvědčovat, můžete číst dál.

Osobně mám docela rád knihy, které vycházely jako blog a pak se řeklo - hele ono je to čtené, tak to vydáme. Prošly totiž křtem ohně už ve své prvotní elektronické verzi. Jsou většinou psané jako souhrn kratších napínavějších úseků a tím pádem se lépe čtou. Vzpomeňme jen na českou legendu Labyrint od Pavla Renčína. A přesně tak je to i s touhle apokalypsou. V roce 2005 začaly kdesi v postsovětském prostoru nepokoje. Něco se dělo, ale stejně jako je tomu dnes, jedna zpráva přebíjí druhou a tehdy mohl těžko někdo tušit, že se právě odpočítávají měsíce, maximálně roky do konce lidské civilizace.  

Celý děj sledujeme z pohledu vypravěče. Čteme jeho blog a později papírové deníkové záznamy, takže cokoli je mimo jeho vnímání, je nám zapovězeno a musíme si domýšlet. Stejně tak vše, co nám neřekl a co se dělo mezi jednotlivými zápisky. Manel Loureiro v prvních záznamech líčí svůj běžný, poměrně osamocený život s kocourem po boku, který je s dalšími a dalšími záznamy postupně stále více protkán dotazy a povzdechy, co že se to v tom světě děje a útržky informací ze zpráv, zamlčování informací, aby nevznikla panika a dalších oblíbených metod politických elit, jak dostat pod kontrolu něco, co pod ni dostat nelze. Jak týdny plynou, stáváme se díky autorovi přímými svědky toho, jak umírá Evropa a to prostřednictvím dalších zpráv z televize, i jeho osobních zážitků.

Ač se hlavní hrdina na apokalypsu nijak nepřipravoval, má poměrně velké štěstí v neštěstí. Je sám, nemá zas tak velké nároky a naopak, shodou náhod je královsky vybaven. Má mrazáky, vlastní zdroj elektřiny, zbraň, neoprén a kolem domu vysokou a pevnou zeď. Díky tomu ho nic neruší a on nám může zprostředkovávat první setkání s našimi oblíbenými zombíky, aniž by byl nějak významně rušen.

Co je na všech těch příbězích se zombie zvláštní, je neochota nazývat je pravým jménem. I tady nejde o nemrtvé ani zombie. Copak ve světě, ve kterém se odehrávají zombie horrory a apokalypsy, neexistují filmové ani knižní zombie?

Ale to už jsem odbočil. Samozřejmě, že nezůstaneme jen u toho abychom zpoza plotu sledovali hroutící se civilizaci. I ty nejlepší zásoby musí jednou dojít, a když přestane vysílat televize, jakákoli rádia a vypadne i internet, o samotě je v domě prostě smutno, takže se Manel musí vydat na cestu a tím odhalit další střípky konce světa. Například to, že není dobrý nápad tvořit uprchlická centra - což my, připravení, moc dobře víme.

Apokalypsa Z se bude hodně zamlouvat fanouškům série Živí Mrtví také proto, že prakticky do puntíku dodržuje její pravidla a přitom to není vykrádačka. Zombie lze usmrtit jen zásahem do hlavy. Kousaný se mění v zombie skrze smrt. Zombíci reagují hlavně na zvuk. A nejnebezpečnější tvor na planetě je stále ten živý člověk.

Manel Loureiro přináší svěží zombie apokalypsu, která těží hlavně z evropského prostředí a zabývá se do podrobna i událostmi, které zatím ostatní jen nakousli a využívá nových nápadů a postupů, které my, jenž hromadíme ve sklepě plechovky s gulášem a barely s vodou vždy přivítáme. Autorovo alterego je pak živý a uvěřitelný člověk, který dělá chyby, není žádný bijec ani velký hrdina a snaží se apokalypsu přežít hlavně tak, že se vyhne všemu co by ho mohlo kousnout. A my si můžeme přát jen aby mu to do druhého a třetího dílu stejně dobře odsýpalo, protože tenhle jsem měl přečtený za jednu probděnou noc cca od 21:00 do 4:00 ráno. A i to je hodnocení kvality.