ANKETA: Kniha roku Sardenu, komentáře

Abyste si sami mohli spočítat, že vám ve výsledcích Knihy roku Sardenu nekecáme, přinášíme konkrétní odpovědi jednotlivých respondentů. A těšíme se, že v komentářích přibudou odpovědi čtenářů.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

jak jsme avizovali v předchozím článku o anketě Kniha roku Sardenu, přinášíme odpovědi jednotlivých respondentů. Budeme se těšit zase za rok.

TOMÁŠ BANDŽUCH (spisovatel)

Terry Pratchett: Pod parou (Talpress) – sice to není úplně nejlepší z děl páně Pratchetta, ale i tak se se jedná o navýsost kvalitní (a bohužel tentokrát i poslední) výlet na Zeměplochu.

Zdeněk Rampas (ed.): 12 nesmrtelných (Argo)– výběr z těch nejlepších povídek, které prošly rukama ASFFH, poskytuje reprezentativní průřez tím, co za posledních dvacet let dala česká fantastika čtenářům.

Dmitry Glukhovsky: Budoucnost (Knižní klub)– dystopie o tom, že žít věčně nemusí být taková výhra, jak by se mohlo zdát.

MARTIN BEČVÁŘ (recenzent – FantasyPlanet, Fantasya, Pevnost)

George R. R. Martin (ed.): Divoké karty (Argo)

Jeff VanderMeer: Anihilace (Argo)

Ondřej Jireš (ed.): Legendy české fantasy II (Argo)

Plus bonusově ještě přidám brožovaného Rothfusse – Jméno větru a Strach moudrého muže (Argo/Triton, 1. vyd. 2008 a 2012), ale to se jako první vydání asi počítat nebude.

TEREZA DĚDINOVÁ (literární teoretička – FF MU, Brno)

Robert Jackson Bennett: Město schodů (Host)

Nádherně vymyšlený svět, fascinující a věrohodný, otevírající spoustu trýznivých otázek a provokující k zamyšlení.

Pasi Ilmari Jääskeläinen: Literární spolek Laury Sněžné (Paseka)

Krásný jazyk a obraznost, pro mne je to hlavně kniha o příbězích a hledání příběhů, ne zrovna lichotivý obraz spisovatelů toužících po inspiraci.

JANA DVOŘÁČKOVÁ (spisovatelka)

Z letošní produkce jsem četla jen Icehenge Kima Stanleyho Robinsona(pozn. red.: s českým vydáním je to problematické; kniha vyšla už r. 1995, ale dochovalo se pouze několik málo kusů, k širší čtenářské obci se nedostala; proto pro potřeby této ankety považujeme vydání z r. 2015 za první), a přes veškerou reklamní kampaň mě kniha o svých kvalitách nepřesvědčila. Nebyla špatná, to ani náhodou. Měla zajímavou myšlenku táhnoucí se napříč časem. Dlouhověkost u lidí totiž v příběhu způsobila neschopnost si pamatovat cokoli ze vzdálenější minulosti. A tím pádem pak vše, čím se člověk v té době stal, bylo trochu nedůležité. Jenomže jsem ty hrdiny nedokázala mít ráda, takže ani celek na mě nepůsobil moc přátelsky. Pokud bych tedy mohla vybrat jednu, přičemž bych ji zařadila na pomyslné třetí místečko, tady to je.

MONIKA SLÍVA DVOŘÁKOVÁ (zástupkyně šéfredaktora – Sarden)

Ondřej Jireš (ed.): Legendy české fantasy II (Argo, Praha, 2015, 534 stran)

Jana Rečková:Virtuální vrazi (Epocha)

David Brin: Existence (Triton)

MARTIN FAJKUS (editor, redaktor; Pevnost, Fantom Print)

1. Steven Erikson: Spratek(Talpress) – nádherně ujeté a nekorektní dobrodružství

2. Glen Cook: Děj se vůle Noci (Brokilon) – skvělá temná fantasy

3. Larry Correia: Magické pouto (Fantom Print) – vynikající alternativka

IVO FENCL (spisovatel, publicista)

Stephen King: Revival (Beta)

Tou knihou stvořil Mistr dílo, které se přiřadilo k pár největším jeho majstrštykům.

Ondřej Neff: Pán moří (Albatros)

Tou knihou „Aston“ završil sedmidílný román Tajemství pěti kontinentů, který je zdařilou poctou Julesi Vernovi a jeho světu.

FILIP GOTFRID (knihkupec, publicista)

Neil Gaiman: Spáčka a vřeteno (Albatros; pozn. red.: povídka vyšla i jako součást sbírky Předběžné varování /2015/ jako Spáč a vřeteno; problematičnost pojmu „první vydání“ necháváme v tomto případě na čtenáři)– pro výjimečnou grafickou úpravu a formu vydání

Pavel Fritz: Přístav u řeky Styx (Straky na vrbě) – kvalitní klasická SF z českých luhů a hájů

Nick Cutter: Hlubina (Polaris) – mrazivý samostatný horor, jakých je u nás pomálu

ONDŘEJ WALOME HARTMAN (zástupce šéfredaktorky – Dagon)

Pavel Korněv: Led (Fantom Print)

J. D. Rinehart: Koruna tří: Prokletý král (Host)

ZUZANA DALETTH HARTMANOVÁ (šéfredaktorka – Dagon)

Hugh Howey: Turnus (Knižní klub)

Peter V. Brett: Trůn lebek (Triton)

Kim Newman: Anno Dracula (Laser-books)

RENATA HEITELOVÁ (recenzentka – Sarden; šéfredaktorka – Děti noci)

Robert Jackson Bennett: Město schodů (Host)

PETR HETEŠA (spisovatel)

1. Andy Weir: Marťan (Knižní klub)

2. Timur Vermes: Už je tady zas (Argo, 2013)

3. Hugh Howey: Silo (Knižní klub, 2014)

BORIS HOKR (recenzent – Pevnost, iLiteratura)

Patrick Rothfuss: Hudba ticha (Argo)

Tam kde většina fantasy čerpá tragédii z velkých činů a proher celých armád a melancholii z pocitu, že „něco končí“, ukáže Rothfuss prostě mysl jedné dívky – roztříštěnou, zoufale bojující o pocit normálnosti, záchvěv štěstí, své vlastní správné místo. Bez šance. Nejsmutnější kniha roku a největší vztyčený prostředníček všem fantasy klišé a očekáváním.

KLÁRA HOLUBOVSKÁ (recenzentka – Sarden)

Jelikož jsem četla loni hlavně knihy na pokračování, je pro mě těžké posoudit, která byla nejlepší. Z těch jakž takž samostatných je to Kevin Hearne: Gaiin štít (Laser-books).  Je to soubor povídek vztahující se k světu druida Attica O'Sullivana a všechny byly napsány čtivě a některé měly i poselství.

MONIKA JUPOVÁ (redaktorka edice Trifid – Triton)

Peter V. Brett: Trůn lebek (Triton)

David Brin: Existence (Triton)

Kir Bulyčov: Osada (Triton)

JANA JŮZLOVÁ (spisovatelka, redaktorka)

1. za sci-fi: Andy Weir: Marťan (Knižní klub) – toho není třeba představovat

2. za fantasy a horor: Shirley Jackson: Dům na kopci (Argo) – vynikající horor, který osobně považuji spíš za psychologický román. 

3. za domácí produkci: Roman Bureš: Propast času (Knižní klub) – knihu uvádím i přesto, že nebude započítána do hlasování (redigovala jsem ji). Avšak čtivější a originálnější knihu jsem z domácí produkce za loňský rok nepotkala.

TEREZA KADEČKOVÁ (recenzentka – Sarden)

Jeffrey S. VanderMeer: Anihilace (Argo)

Zaujala hlavně kvůli zajímavé formě vyprávění.

Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (Martin Štefko)

Ačkoliv thriller, i ta fantastika se v něm najde. Zaujala hlavně kvůli zajímavé zápletce a syrovému duchu vyprávění.

Soman Chainani: Škola dobra a zla: Svět bez princů (CooBoo)

Druhý díl knížky pro mládež. Zaujala tématem – pohádky obrácené naruby, jak jen to jde; a kdo kdy viděl, aby si princové a princezny šly po krku?

JAKUB D. KOČÍ (spisovatel, ilustrátor)

Z českých: Štěpán Kopřiva: Rychlopalba (Crew) – miluju Štěpánův syrový humor.

Ze zahraničních: Terry Pratchett: The Shepherd´s Crown (Random House) – nemohu nezařadit definitivně poslední knihu nejoblíbenějšího autora mé maminky a musím říct, že s napětím očekávám její český překlad.

LUCIE KOUCKÁ (recenzentka – Sarden, Děti noci)

Roman Bureš: Propast času (Knižní klub)

KAREL KRAJČA (šéfredaktor – Vlčí bouda)

Jeff VanderMeer: Anihilace(Argo)

Anihilace je zvláštní dílo ležící někde na pomezí sci-fi, fantasy a hororu. Vlastně na první pohled nezpracovává kdoví jak originální téma, ale výsledek musí překvapit a uspokojit každého milovníka dobrého čtení. Jeff VanderMeer vás donutí nad textem přemýšlet a uvažovat. A to neumí úplně každý.

Alessandro Sanna: Řeka (Labyrint/Raketa)

Pro mě osobně je tohle největší překvapení minulého roku. Řeka není pro každého. Někomu může připadat prázdná a divná. Ale taky se může stát, že vás okouzlí svou neopakovatelností a atmosférou. Tím, jak se v ní zrcadlí vaše vlastní pocity a nálada. Třeba vás donutí přemýšlet nad pomíjivostí všeho. Jak stačí jen maličkost, jen otočení stránky, a je všechno zase jiné, a přitom tak zoufale stejné. Nebo vám připomene, jaké to je, jen sedět v trávě, nemuset vůbec nic, jen být a vnímat. Pokud tedy máte to štěstí (nebo smůlu), že i za pohledem oknem ven vidíte víc, než tam na první pohled je.

Kir Bulyčov: Osada (Triton)

Další variace na téma Robinson na cizí planetě. Může se zdát, že dnes už nedokáže ničím překvapit, ale úžasná kombinace napětí, dobrodružství, psychologie a zásadních otázek lidství, dělá z Osady knihu, kterou jen tak nedokážete odložit. 

JAN KŘEČEK (recenzent – Sarden, Interkom; organizátor této ankety)

1. Tereza Dědinová: Po divné krajině (Masarykova univerzita) – není to beletrie, ale pokud česká fantastika něco potřebovala, je to tato kniha. Pokus o rozčlenění žánru bez předsudků (v důsledku by nám mohly zmizet kategorie jako sci-fi, fantasy a horor!), seznámení české veřejnosti se zahraniční (zejména anglo-americké) teorií fantastiky, navíc na ryze vědeckou práci napsáno příjemným a čtivým stylem. A další příjemný bonus: je to volně ke stažení.

2. Patrick Rothfuss: Hudba ticha(Argo/Triton) – nefantastická fantasy. A to nejlyričtější, co se ve fantastice za dlouhou dobu urodilo. Znáte nějakou jinou fantasy, kde je nejakčnější scénou výroba mýdla?

3. Julie Nováková (ed.): Terra Nullius (Brokilon) – ty povídky jsou především chytré. Nejsou bez chyby a s Bacigalupim nebo Chiangem je nelze srovnávat, ale směr je podobný. Po dlouhé době česká povídková science fiction antologie, kde je důraz na slově „science“.

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (literární teoretik – FF Univerzta Pardubice, Pardubice; editor)

Pavel Renčín: Vězněná (Argo)

Dlouho jsem se těšil, až se Renčín vydá na půdu hororového žánru, a nezklamal mne. Reklama ovšem jako tradičně lže: s Kingem kniha nemá nic společného, a poněkud pochybuju i o údajné reálné předloze. Je to prostě kvintesence Renčínova stylu a imaginace v té nejlepší formě. 

Juraj Červenák: Železný půlměsíc (Brokilon)

Kapitán Báthory dávno patří mezi mé velké oblíbence, takže další pokračování jeho dobrodružství nemohu nechat ležet stranou. Takovéhle knihy mi u nás chyběly, když jsem byl kluk. Jsem rád, že je můžu číst aspoň v dospělém věku. 

Julie Nováková (ed.): Terra Nullius (Brokilon)

Zajímavý krok směrem, který u nás není příliš obvyklý. Ne všechny povídky z této antologie se vydařily podle záměru autorů a editorky, ale jako celek sborník představuje pro českou hard SF novou kvalitu a příslib do budoucna.

MÍLA LINC (spisovatel, knihovník, publicista)

Kevin Hearne: Gaiin štít (Laser-books) – ostatně celou sérii mám hodně moc rád).

Jana Šouflová: Svitky z londýnského mostu (Straky na vrbě, 2014)

Robert Holdstock: Les mytág (1. vyd. 1994, Polaris; 2. vyd. 2015, Argo) – sice jsem četl to staré vydání, ale pořád je to super knížka

LUCIE LUKAČOVIČOVÁ (spisovatelka)

Ráda bych doporučila román Sbírka ctností od Petry Lukačovičové (Mytago). Jde o městskou fantasy odehrávající se v Praze, se zajímavými, dobře prokreslenými postavami a úchvatně ztvárněným systémem postmoderní magie. Kniha má spád a několik vrstev děje, jimiž se čtenář může probírat, pokud čte pozorně.

Jako druhý kousek mě zaujala novela O snovačce a přemyslovi Vilmy Kadlečkové (1. vyd. 2007  ve sborníku Imperium Bohemorum; 2. vyd. 2015). Má ledacos společného se Sbírkou ctností – prostředí současných českých měst, práce s kolektivním nevědomím lidstva, hra s archetypy, originální ztvárnění magie, hříčky se slovy a významy. Přitom se oba příběhy liší jako den a noc.

Jako třetí bych zmínila Drak bere vše od Haniny Veselé (Mytago). V tomto případě jde o klasickou fantasy zahrnující draky, čaroděje a zrzavou telepatku. Styl mi asociuje zaklínače: děj je svižný, akční, postavy se nezdráhají klít jako dlaždiči, nechybí erotika. Je to lehké, příjemné čtení.

VERONIKA MAHDALOVÁ (recenzentka – Sarden)

Petr Heteša: Morphin Red (Brokilon)

Miroslav Žamboch: Seržant (1. vyd. 2002, Klub Julese Vernea; 2. vyd. 2015, Triton)

PETRA DRAGITA MACHOVÁ (recenzentka – Dagon)

Brandon Sanderson: Slova paprsků (Talpress)

Anthony Ryan: Pán věže (Host)

Sarah J. Maas: Skleněný trůn (CooBoo)

SOŇA SEVIA MARTINOVSKÁ (recenzentka – Děti noci)

1. Ben Aaronovitch: Řeky Londýna (Argo)

2. Mike Carey, Peter Gross: Mezi řádky: Tommy Taylor a falešná identita (Crew)

3. Kevin Hearne: Gaiin štít (Laser-books)

FRANTIŠEK MEJSTŘÍK (redaktor – Vlčí bouda)

Po dlouhém dumání a výběru ze široké plejády sci-fi titulů roku 2015 jsem vybral knihu Projekt posmrtného života (Argo). Autorem svazku je americký spisovatel Ryan Boudinot.

Projekt posmrtného života je pesimistická vize blízké budoucnosti. Stránky knihy jsou plné úžasných analogií, paralel a sociální kritiky všech společenských vrstev. Literát nastavuje zrcadlo materialistickému společenství a ironicky, přitom inteligentně varuje lidstvo, jež míří do slepé uličky – Ryan by pravděpodobně napsal do sraček. Ryanovo vyprávění je naprosto barvité, velice hluboké, důmyslné a místy až úchylně perverzní s humoristickým podtónem. Celým dějem prostupují surrealistické představy, halucinace, bludy, snové obrazy a přeludy, jež by dokázal vizualizovat pouze výstřední Salvador Dalí. Otázka jsoucna Boží existence je téměř patologická. Čtenář si nakonec není jist, kde leží hranice mezi jeho skutečností a paranoidní virtuální realitou. Světy v knize splývají v dimenzionálně pokřivený časosběrný obraz, otáčející se v kaleidoskopu. Ostatně za toto mistrovské dílo položím vlastní implantát bionetu do virtuálního ohně. Již dlouho jsem nečetl tak poutavou science fiction knihu a psát cokoliv navíc by bylo, jako řešit, zda Sní androidi o elektrických ovečkách? Vezmete si červenou nebo modrou pilulku?

Svěží vítr na poli fantasy přinesl spisovatel Anthony Ryan v druhém pokračování trilogie Stín krkavce: Pán věže (Host). Autor mne dokázal vyvést z mého dogmatického tvrzení o tom, že prostřední část trilogie bývá převážně vyplňující vatou. U drtivé většiny tvůrců se totiž jedná v případě druhého dílu o stránky nafouklé anaboliky, které vám téměř nic nedávají. Vata, výplň a omáčka kolem. Spousta slov o ničem. Most, jež převede čtenáře z jednoho břehu na druhý v místě, kde lávky netřeba. Pán věže se mé tezi zcela vymyká.

Obrovským překvapením je pro mne tuzemský spisovatel Pavel Renčín a jeho román Vězněná (Argo). Hned od počátku knihy pronásledují hlavního hrdinu šílené běsy, noční můry, škrábavé zvuky v odpadech a jiné, těžko uchopitelné hrůzy. Podobně, jako u Stephena Kinga nemá čtenář zcela jasno, kde se stírá hranice reality a mysteriózního nadpřirozena. Meze zdravého rozumu a mantinely šílenství nejsou jasně dány a o to je četba děsuplnější. Román Vězněná jistě potěší fanouška psychologického hororu a přesvědčí ho o tom, že nefalšované zlo může číhat i v háji za humny. Zlá vůle není pouze duševním vlastnictvím Stephena Kinga a jeho bydliště. Pokud se rozhodnete pro četbu knihy, mějte na paměti, že vaše následující výlety do lesa již nebudou nikdy jako dříve. Zloba čeká mezi kmeny stromů a krmí se bolestí a strachem. Stále má hlad.

JULIE NOVÁKOVÁ (spisovatelka, publicistka, recenzentka, editorka)

1. David Brin: Existence (Triton)

2. Jeff VanderMeer: Anihilace (Argo)

Knižní nadílka v roce 2015 byla poměrně bohatá a vyšla u nás spousta zajímavých knih domácích i zahraničních autorů, z nichž bohužel část mám stále ještě „na seznamu“ a snad se k nim dostanu v dohledné době. Po delší úvaze jsem zvolila dva kousky: Monumentální Existenci plnou jiskřivých nápadů a zajímavých problémů a tenkou, napohled až nenápadnou Anihilaci, která v sobě spojuje úžasnou fantazii a pocit neznáma. Nebudu se o nich rozepisovat více, protože na oba romány jsem napsala recenze – zájemce o můj názor si je tedy může přečíst zde: http://www.casopisxb1.cz/aktuality/technooptimisticky-magnum-recenze/ a http://www.casopisxb1.cz/aktuality/vandermeer-anihilace-recenze/.

FRANTIŠEK NOVOTNÝ (spisovatel)

Z loňské produkce SF knih považuji za nejvýznamnější dystopii Pod znamením půlměsíce z pera Luďka Frýborta (Belza). Pravděpodobně je to jediná loňská kniha v žánru, která si klade vyšší ambice, než jen čtenáře pobavit, a ukazuje, co by její dnešní čtenáři neměli připustit, aby se z jejich dětí nestali psanci a otroci. Děj knihy, odehrávající se v mezidobí 2049 – 2077, se skládá z mozaiky příběhů lidí, kteří se zoufale pokoušejí zachránit si životy a sebeúctu v chaosu a vlně násilí, kterou evropským zemím přináší převzetí moci muslimskými komunitami, jež v mnoha regionech převážily nad původním obyvatelstvem.Luděk Frýbort  emigroval v roce 1979 do tehdejšího západního Německa a na rozdíl od různých iniciativ a vládních byrokratů zná islám z vlastní zkušenosti.

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (spisovatel, publicista, vydavatel – Crew)

Andy Weir: Marťan (Knižní klub)

Kniha roku je celkem nepřekvapivě Marťan. Autor dokázal vzít klasické a už značně ošoupané téma a zpracovat ho s nadhledem, nápady, gradací a citem pro vyprávěcí strukturu. Bavil jsem se... a to i když jsem spoustě... dobře, tak většině... technických fíglů vůbec nerozuměl.  

Jack Ketchum: Dívka od vedle (Laser-books)

Není to sci-fi, není to fantasy... a do hororů to patří taky spíš jen díky tomu, že to nebylo kam jinam zařadit. Ale Jack Ketchum je prostě skvělý. Má v sobě jednoduchost a drsnost filmů sedmdesátých let, jeho romány jsou úderné a velmi, velmi ošklivé. Ale i ta ošklivost je taková uměřená, civilní a nehysterická. Jo, lidi jsou svině, tak to prostě chodí.

Shirley Jackson: Dům na kopci (Argo)

Další horor v mé sbírce... a další horor, který vlastně ani není moc hororem. Knížka má blíž k psychologickému dramatu a nejvíc ze všeho pracuje s nejistotami a pochybnostmi. Je šílená hrdinka, nebo strašidelný dům? V knize je mnoho nedořečeného a nevysvětleného, ale díky tomu to právě tak dobře funguje. Mimochodem, podle Domu na kopci byly natočeny hned dva filmy. Jeden černobílý a skvělý – druhý triky přeplácaný blábol.

JAN PECHANEC (ex-šéfredaktor – Sarden)

Andy Weir: Marťan (Knižní klub)

JANA ELINOR POLÁČKOVÁ (recenzentka)

Steven Erikson: Stvoření temnoty (Talpress)

ZDENĚK RAMPAS (prezident ČS fandomu, šéfredaktor – Interkom)

Mám dojem, že jste pro svou anketu vybrali divný rok, přijde mi pozoruhodně neplodný, nebo je to naopak dobře, že se na něm ve ztížených podmínkách naučíte, jak na to, a pak už to bude brnkačka.

Vše, nač jsem si bez pomoci vzpomenul, vyšlo už v roce 2014 (Mlýn na mumie, Mycelium...), takže jsem musel chodit kolem knihovny a procházet seznamy. Je tedy možné, že jsem nějakou dobrou věc pominul. Snovačku beru jako reedici. Z pilnosti jsem toho udělal víc, ale klidně použijte jen tučnou část.

SF/F

1. Claire North: Prvních patnáct životů Harryho Augusta (Argo)

2. Julie Nováková: Terra Nullius (Brokilon)

3. Kir Bulyčov: Osada (Triton)

Tregillis, Ian: Hořká setba (Argo)

Nebeletristické dílo

Zemanová, L+L: Karel Zeman a jeho kouzelný svět (CPress)

Dědinová, Tereza: Po divné krajině (Masarykova univerzita)

Komiks

Staplesová, Fiona; Vaughan, Brian K.: Sága (BB art)

Dětská literatura

Poláček, Jan: Soukromý detektiv Matyld (Albatros)

Larsson, Åsa; Korsell, Ingela: Pax (Host)

Prohra roku

Urban, Miloš: Urbo Kune (Argo)

ZUZANA ŘEHÁKOVÁ (recenzentka – Děti noci)

Anthony Ryan: Pán věže (Host)

P. V. Brett: Trůn lebek (Triton)

Samantha Shannon: Vidořád (Host)

ADAM STAVÁREK (recenzent – FantasyPlanet)

V uplynulém roce 2015, který se nenesl ve znamení jednoznačné dominance jednoho titulu, se mi do mysli nejhlouběji zaryla Anihilace (Argo) z pera Jeffa VanderMeera představující znamenitě napsanou nepřímou a svým způsobem i staromilskou poklonou H. P. Lovecraftovi, ve které se pocity skličujícího děsu snoubí s nefalšovaným vzrušením z nepoznaného.

MARTIN STRUČOVSKÝ (šéfredaktor – Sarden)

1. Stephen King: Revival (Beta)

King si vybudoval za roky svojí kariéry tak silnou pozici, že si může napsat co chce. Třeba román, kde rekapituluje svůj život jako kytarista, co si prošel závislostí na drogách. A přitom skládá poctu slavným hororovým klasikům. 

2. Jack Ketchum:Dívka od vedle (Laser-books)

Hnusné, agresivní. Důkaz, že autor nepotřebuje nadpřirozené bytosti, aby rozpoutal nefalšované peklo. Důkaz, že těmi největšími monstry nejsou bytosti mimo tento svět, ale lidé. 

3. Pavel Renčín: Vězněná (Argo)

Renčín měl vždycky nakročeno k hororu. Stačí si vzpomenout na skvělou Baladu krve nebo Krále olší. A tak po Městských válkách napsal Vězněnou. Vězněná je kniha, která disponuje silným příběhem a je napsaná poetickým a dravým způsobem. Jen z toho tématu se některým může dělat pěkně hnusně. 

JÁCHYM ŠIDLÁK (recenzent – Sarden)

1. Stephen King: Revival (Beta)

2. Pavel Renčín: Vězněná (Argo)

3. František Kotleta: Lovci (Epocha)

JOSEF ŠRÁMEK (recenzent – Dagon)

Patrick Rothfuss: Hudba ticha (Argo/Triton)

Petr Heteša: Morphin Red (Brokilon)

Kim Newman: Anno Dracula (Laser-books)

JAN VANĚK JR. (kritik překladů, publicista)

Ač by ode mě byla falešná skromnost odporovat vašemu přesvědčení, že „mám k fantastice co říci“, v posledních letech jsem ji nesledoval tak blízce jako kdysi, aspoň co se týče přímé konzumace české produkce žánrového mainstreamu. Sice si pořád pravidelně prohlížím obálky novinek ve speciálkách, perexy recenzních webů, a nejeden titul i důkladně prolistuji, ale většinou si tak jen potvrdím, že jsou přesně tak špatné, jak jsem čekal podle prvního pohledu a negramotných chvalozpěvů, jež na ně vrší jiní. (Bude lepší nejmenovat, domácí autory obzvlášť. Ale přece jen – třeba Dům na kopci od Shirley Jacksonové se ukázal mnohem živější, vtipnější a současnější, než jsem si myslel dvacet let podle sekundární literatury a Loterie; jenže co je to platné, když na českém vydání je zpackané všechno překladem počínaje a sazbou konče a nenajde se nikdo, kdo by upozornil, že král je nahý?) Došlo už to tak daleko, že kdybych měl sestavit soupis své „četby z oblasti fantastiky“ za rok 2015, mezi „třemi nejhodnotnějšími knihami“ by se zřejmě ocitl i The Martian od Andyho Weira – nesporně představující neopominutelný fenomén literárně-sociologického druhu, ovšem diletantsky napsaný, školácky nevtipný, věcných chyb plný a chabě přeložený. Na ten svůj hlas rozhodně vyplýtvat nemohu; ostatně bezpochyby nasbírá jiných víc než dost.

Sice jsem se přímo „nepodílel na vzniku“ žádné z loňských knih, ale nejen kvůli tomu, jak obvykle smýšlím a mluvím o střetu zájmů v našem malém rybníčku, bych neměl hlasovat ani pro díla přátel, jakkoli jsem přesvědčen, že dokážu jejich kvalitu oddělit od našeho vztahu právě tak, jako když se jim jiná nepovedou. A nechce se mi ani „akademicky“ procházet seznamy (jsou vůbec někde přehledně dostupné?) a vybírat, která položka by ještě nejspíš vyhověla průniku našich kritériíí; cena podobných anket je právě v přiznané subjektivitě, ano idiosynkrazii, a spontánnosti, jež v ideálním případě povede i k serendipitě. Co tedy zbývá?

Nuže, loni jsem takto také „přečetl“ novinku Neala Stephensona Seveneves (William Morrow) – jen první díl a ještě ne celý a na přeskáčku, ale přece. Nenadchl mě zdaleka tolik jako Petra Koubského na 067.cz (ostatně, jestli jste neoslovili jeho, udělali jste velkou chybu; snad by to ještě šlo napravit, text o svých knihách roku už má delší dobu vydaný za paywallem a třeba by byl ochoten SF sekci poskytnout – já bych se rozhodně přimluvil; pozn. red.: oslovili; odmítl s tím, že mu jdou na nervy lidé, kteří mluví do věcí, o nichž vědí málo, a že by nerad byl jedním z nich; nutno poznamenat, že kdyby se takto zachoval každý, anketa by pravděpodobně nemohla vzniknout...): kromě mé rostoucí alergie na to, co by se dalo označit „nerd porn“, málem babišovské stavění self-made meritokratů nad polis a démos, a pochyb, zda nebeská mechanika není pro dramatické potřeby přiohnutá neúnosně, mi připadá, že katastrofický žánr ve stapledonovsky globálním měřítku jde z definice proti požadavkům na dobrý román. Nejpůsobivější pasáže se vyskytnou jaksi mimochodem v epizodách na okraji, zatímco z hlavních postav jsou stále ploškovější animace postrkované podle ústřední teze. Ale je to solidní pozdní Stephenson, jak ho známe a milujeme, plný velkých myšlenek a špičkového řemesla, který se bezpochyby dočká nominací na ceny a českého vydání. Kdyby bestsellerový standard vypadal takhle!

Dále jsem si vzpomněl, že právě loni vyšla v překladu (o němž tudíž nemohu nic říci) Aliance kapitána Vorpatrila od Lois McMaster Bujoldové (Talpress), jejíž originál pro mě byl jedním z čtenářských zážitků roku 2013, pravda podobně omezených. Po nevyrovnané anachroničnosti Kryokomb s epilogem, který definitivně uzavřel další velkou etapu Vorkosiversa, představuje zajímavý „reboot“ série – byť za cenu jistého resetovacího tlačítka, jež z dřívějšího „pitomce Ivana“ dělá hrdinu bez bázně a hany, jehož od Milese odlišují jenom vnější okolnosti; také se až nedlouho před koncem ukáže, že hojnost rozehraných linií, kombinující jak vydařenou špionážní akci, tak autorčinu zálibu v lehčí společenské komedii, už nebude rozpletena jinak než dosti uťatým happyendem. Přesto jsem si příběh užil jako zamlada a přestal jsem pochybovat, není-li potenciál tohoto fikčního vesmíru už vyčerpán. Žádný na reprezentativnost aspirující přehled toho nejlepšího, co rok nabídl, by neměl ignorovat vydařené dílo jedné z nejlepších vypravěček a kombinátorek, jaké fantastika zná, zvláště když jím mohou do série naskočit i čtenáři, kteří ji dosud ignorovali.

Po zralém uvážení pak třetí bod přiděluji Kronice sci-fi (hlavní editor Guy Haley; Volvox Globator). Sice ani tu jsem dosud nezvládl přečíst do té míry, jak je vůbec možné mít podobnou příručku přečtenou, ale už jsem se s ní obeznámil dostatečně, aby to rozptýlilo mé prvotní nejhorší obavy: Naopak, mohu s příjemným překvapením říci, že její koncepce představuje přijatelný kompromis mezi moderním mediálně-vizuálním, ba klipovým přístupem a faktografií, analytičností a zaměřením na literaturu, jaké by byly bližší generaci, jež vyrůstala na Clutově a Nichollsově Encyklopedii. Volvox Globator tak – přes místy problematický překlad a hlavně nepraktickou a nepřístupnou úpravu – zaslouží uznání, že investoval jistě nemalé prostředky do knihy, jež představuje asi maximum možného, co český trh unese, a může se stát solidním výchozím bodem poznávání bohatství historie žánru pro dnešní náctileté.

LUKÁŠ VANÍČEK (recenzent – Dagon)

Kim Newman: Anno Dracula (Laser-books)

Petr Heteša: Morphin Red (Brokilon)

Jana Rečková: Virtuální vrazi(Epocha)

HANINA VESELÁ (spisovatelka, recenzentka – Sarden)

Dejte někomu divotvornou moc, postavení prvního muže v říši a ženu, po které celý život toužil. A potom mu to vše vemte. V jediný okamžik z něj udělejte posledního otroka a sledujte, co to s ním udělá! Doporučuji cyklus Světlonoš od Brenta Weekse. Ne kvůli akci, intrikám a barvitým nápadům, ale kvůli Gavinu Guilovi. Letos vyšel třetí střípek krvavé mozaiky – Oko temnoty (Fantom Print).

A z českých luhů a hájů doporučuji Zelený drak, karmínový lev od Lucky Lukačovičové (Konektor XB1 s. r. o.). Za zpracování mého oblíbeného období – rudolfinská Praha –, uvedení na scénu podfukáře magistra Kelleyho a také za badatelský příspěvek Františky Vrbenské, který v čtivém doslovu rozebírá Kelleyho životní útrapy tařka pod drobnohledem.   

FRANTIŠKA VRBENSKÁ (spisovatelka, publicistka, knihovnice)

1. Steven Erikson: Stvoření temnoty (Talpress)– bezbřehá fantazie, odvaha zobrazit s elegancí nejdrsnější temnotu lidské duše, a přitom nezapomenout na soucit, ukrytý za stránkami bojů a úskoků.

2. Susanna Mary Clarke: Jonathan Strange & pan Norrell (1. vyd. 2007, Alman; 2. vyd. 2015, Omega) – krásný alternativní svět, v němž jsou skutečné historické reálie ozvláštněny osobitým pojetím magie. Autorka úžasně pracuje s mýtickými a folklórními odkazy.

3. Ondřej Jireš (ed.): Legendy české fantasy II (Argo) – výběr špičkových českých autorů a jejich originálních textů (s cizinou si nezadáme!) v dokonalém edičním zpracování.

JAN ŽLEBEK (recenzent – Sarden)

Rok 2015 se pro mne stal „rokem staré četby“, poněvadž čtyři z pěti mnou přečtených knížek vyšly někdy dřív a obvykle několikrát. Z celkově velmi slušného průměru bohužel nevybočil žádný jasný šampion – kdybych měl mezi nimi vybírat, vavříny by si odnesla Vilma Kadlečková s novelou O snovačce a přemyslovinebo Patrick Rothfuss za The Name of the Wind. Ale... Všichni víme, že co je před „ale“ se nepočítá, takže... Ale...

...loňský rok u mne zabodoval klasik postkyberpunkové space opery Neal Asher se svým Technikem (Polaris). Román paralelní s dějem hlavní Řádové série nabízí vše, za co autora máme rádi: žravou faunu, mimozemskou archeologii, smrtonosnou technologii, moudré UI a nemoudré lidi, kteří s tím vším dokážou pořádně zamíchat. N-tý návrat do Řádového vesmíru poŘád neztrácí dech.

Příjemné překvapení pro mne na podzim znamenal jezdec z neznáma jménem Robert Jackson Bennett a jeho Město schodů (Host). Mix detektivky, new weirdu a chytré městské fantasy zaujme originalitou, nápaditostí a civilním zpracováním. Pár much sice kniha má, ale... tady není žádné ale.

Do třetice přihodím Anno Draculavzešlé z choré mysli páně Kima Newmana (Laser-books). Příběh místy ustupuje exhibici upírských kulturních odkazů, nicméně základní vize dokáže strhnout. Nad britským impériem slunce nezapadá, ovšem dlouhá noc špičáků dost možná nikdy neskončí. Momentálně si brousím zuby na nepřímé pokračování Anno Dracula: Dracula Cha cha cha – krásný úlovek ze švédského antikvariátu.