RECENZE: Antoine De Saint-Exupéry, Malý princ

Článek od: Alča - 17.03.2011

Na saharské poušti havarovalo letadlo osamělého pilota. Ten se rozhodl, že si letoun sám opraví, protože by jinak zahynul.

Hned následující den se k němu připojil malý chlapec, který velmi rád kladl otázky, nerad však na ně odpovídal. Tak se pilot seznámil s Malým princem a prostřednictvím jeho vyprávění i s jeho maličkou planetou a také s důvodem a průběhem cesty, která dovedla malého chlapce až na Zemi. Princ potřebuje nalézt odpovědi na své otázky a je asi naivní předpokládat, že by je našel u dospělého člověka…

Autor věnoval tuto knihu svému příteli, který hodně strádal. Jak, to lze jen vytušit z data prvního vydání, kterým je rok 1946. Kniha adresáta určitě potěšila, tak jako dokáže potěšit vzpomínka na šťastné a spokojené dětství. Sám autor vlastně tak trochu zůstal dítětem po celý svůj život a na svět dospělých se díval s pochopením, ale odstupem. Proto si jistě splnil svůj sen, když se mohl jako dospělý člověk vrátit do dětských let alespoň v příběhu, který jej prostřednictvím malého chlapce nabádal k jednoduchým a přímočarým řešením, jak to dokážou jen děti.

Aby dodal svému vyprávění vážnosti, pasoval chlapce do role prince, vládce maličké planetky. Záměrně zde nejsou zmíněny nepodstatné detaily, jako je gravitace, atmosféra a podobné fyzikální suchopárnosti. Nejdůležitější je totiž vztah prince k jeho planetce, která je majetkem, za nějž je třeba nést plnou zodpovědnost, a zároveň domovem, kde je důležitý pocit štěstí a spokojenosti.

Zcela logicky pak jedna květina, která se na takto malém prostoru objeví, vyvolá mimořádnou pozornost a celou řadu otázek, na které lze najít odpovědi zdánlivě jen v jiných zemích. Samozřejmě, že jen zdánlivě, protože odpovědi na zásadní otázky přece nachází každý člověk především sám v sobě.

Přesto však je putování malého prince prospěšné ukázkou různých postav a charakterů, které jsou typické především pro dospělé: autoritářský vládce, beznadějný alkoholik, samolibý ješita, workholický podnikatel i úřednický místopisec jsou jen malou ukázkou.

Naopak kladné a přívětivé charaktery ztvárňují zvířata, která se svou lehce skrytou moudrostí blíží těm z dávných bajek. Kniha vůbec přináší velmi jednoduchá a přitom zásadní moudra, z nichž nejznámější je to, že jsme zodpovědní za to, co si k sobě připoutáme.

To, že kniha na několika málo stranách přináší velmi příjemné pocity, zároveň s velkým množstvím podnětů a zásadních otázek působí jednoduše a čistě, je zásluhou dvou složek: jazykové a výtvarné.

Jazyk je někdy dětsky bezprostřední a jednoduchý, jindy vážný a seriózní, ale pořád velmi dobře srozumitelný, plynulý a melodicky poetický. Na tom má jistě nemalý podíl výtečný překlad Richarda Podaného, který je moderně současný a přitom snivě vzpomínkový.

Výtvarný doprovod celé knihy sestává z originálních ilustrací samotného autora, který svými občas až naivními kresbami naprosto dokonale doplňuje psané slovo tak, že má čtenář před sebou velmi jednoduchý, kompaktní ale také poetický a snivý obraz, který určitě dokáže každého vrátit do dětství alespoň na malý okamžik.

Všichni dospělí totiž začínali jako děti…

Antoine De Saint-Exupéry: Malý princ
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2010
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 94
Rozměr: 17x24
Pevná vazba
Doporučená cena: 219,- Kč

Komentáře

Velmi se omlouvám fanouškům pana Podaného, ale docela mě naštvalo, když jsem minulý týden koupila knihu Malého prince v překladu pana Podaného.Mám ji doma od Z. Staninohové, znám ji téměř nazpamět a některé obraty pana Podaného mě opravdu velmi překvapily. V kapitole XXI, mé nejoblíbenější zaměnil např. Znamená to vytvořit pouta…" "Vytvořit pouta?" Slovo pouta za slovo vztah nebo "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." "Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.Tohle přeložil velmi stroze a nesrdečně, ale co mě naštvalo nejvíc "A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá." "A pro ten čas, který jsem své růži věnoval…," řekl malý princ, aby si to zapamatoval.Vyměnil slovo věnoval za promarnil. K tomu snad není co dodat. Pan Podaný je výborný překladatel třeba komiksů, ale Malý princ se mu opravdu nepovedl.

Plně s Vámi souhlasím! Malého prince zbožňuji a z koupi knihy jsem měla ohromnou radost, hlavně když jsem viděla tu vazbu (podle mě velmi hezkou svou matností, ta lesklá se mi vůbec nelíbí). Když jsem ale knihu doma otevřela a začetla jsem se, hluboce mě zklamala. Pan Podaný vůbec nedokázal vystihnout krásné momenty Malého prince, a kdybych jeho překlad četla jako první, asi bych si Malého prince nezamilovala. Dokázal dokonale zkazit krásu této knihy svůj suchým a bezcitným překladem. Jiné překlady od něj jsem nečetla a po přečtení tohoto bych snad ani nechtěla, ale možná to prostě není jen jeho "doušek kávy"...

Váš názor je opravdu zbytečně kritický. Mám pocit, že vycházíte pouze z toho, že jste zvyklá na určité formulace, které logicky jiný překladatel přeložil trochu jinak. Právě dokončuji srovnávací analýzu obou překladů, a přestože se mi ten od pí Stavinohové celkově také zamlouvá víc, p. Podaný má na mnoha místech lepší řešení a rozhodně si nezaslouží takovou kritiku jen proto, že např. nejcitovanější místo přeložil jiným způsobem.

Přidat komentář