Jan Žlebek

Obrázek uživatele Jan Žlebek

Bio

Stručné bio
Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích.
Co na sebe dál práskl/a:
Narodil jsem se v roce 1987, na detaily si nevzpomínám. Od mládí jsem byl nadějný v ledasčem, ale nehodlám se stát otrokem kariéry. Nastoupil jsem na základní školní službu a ve škole jsem se naučil kdeco - čtení, psaní, počítání... Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích. Co se knížek týče, jsou si v mých očích všechny rovny (ale některé jsou si rovnější). Mezi ty nejrovnější patří knihy ze subžánru new weird, s chutí si pošmáknu i na kyberpunku. Pomalu se propracovávám do fáze, kdy si budu moct o svých knihách promluvit s rodinou u nedělního oběda. Abych parafrázoval klasika: literární vkus mých rodičů se mezi mým osmnáctým a třiadvacátým rokem neuvěřitelně zlepšil.

Historie

Členem již
4 roky 7 months

Moje příspěvky

Drsné beskydské kopce a parta upírů, kteří umírají zatraceně neochotně – s těmito protivníky se musí porvat hrdina nejnovějšího románu Miroslava Žambocha. A veterán britských speciálních jednotek exceluje ve dvou věcech – ve schopnosti proměnit terén ve spojence a nepřátele v mrtvoly. Jenže bude mu to ve střetnutí o život rodiny stačit?

Válka, která ukončila všechny války. Tak by se dalo říkat Třídenní – střetnutí, jež učinilo ze zbytků pozemské civilizace ostrovní kulturu a z vesmírných kolonií lidstva paběrkující příjemce humanitární pomoci ze strany mimozemských Veganů.

Burton a Swinburne. Odlišnější viktoriánské gentlemany byste pohledali stěží. Nejen proto, že gentlemany jsou oba hrdinové jen s odřenýma ušima. A už vůbec ne viktoriánskými.

Ze starého dobrého Bangu! si vzal jeho autor Emiliano Sciarra základní systém utajených rolí postav a snahy odhalit soupeře, charakterů se speciálními schopnostmi i boje pomocí balíku různých typů karet. Skutečným vítězem však není ten, jehož katana zůstane po boji nejvíce zbrocena šarlatem, ale válečník, o jehož cti nikdo nepochybuje. Tak by se v kostce dalo shrnout příběhové pozadí hry bangového typu s názvem Samurajský meč.

Napsat, že steampunkový žánr se v naší zemi poslední dobou veze na vlně popularity vysoké jako vzrostlý exemplář slona afrického, je stejně platné jako nosit mlhu do metropole na Temži.

Vladimír Šlechta umí psát zábavně, ale nikoliv plytce, akčně, ovšem rozhodně ne prvoplánovitě, a chytře, aniž by nudil sáhodlouhými exhibicemi při popisu neexistujících sci-fi udělátek.

Když spojí síly autor jedné z nejoblíbenějších fantasy sérií současnosti s patrně nejlepším editorem anglosaské žánrové tvorby a na pomoc si přizvou spisovatele, jehož hvězda slávy sice teprve stoupá, ale již si našla své místo na nebi slávy, výsledek prostě nemůže být špatný. A... chvilka napětí... taky rozhodně není.

Je zpět!

Muž, který patří k polskému dědictví UNESCO stejně jako centrum Krakowa nebo uzeniny z koňského masa. Exorcista, jenž při své profesionálně odvedené amatérské práci dnes a denně dokazuje, že heslo „alkohol není řešení“ neplatí vždy a všude. Vojslavický rodák, který každým vpravdě gerojským skutkem ukazuje, že génius venkova ještě zdaleka neřekl poslední slovo. Je zpět, Jakub Vandrovec je zpět. A žádný duch, ďábel ani středoškolský učitel si před ním nemůže být jistý životem.

Ostří hoši s kvéry proklatě nízko u pasu, falešní hráči a ještě falešnější děvky, zlatokopecké osady, Indiáni na válečné stezce... a k tomu voodoo magie, bestie lačné krve a předvěcí démoni. Takový je Divoký západ Chřestýše Callahana a jeho duchovního otce Juraje Červenáka. Osamělému jezdci Callahanovi ale špinavé prostředí pro špinavou práci nevadí - lovci hlav si totiž skrupule můžou dovolit jen těžko.

„Čím jsme si takové utrpení zasloužili? Copak bájní rekové nespočinou po přemožení líté saně v náručí spanilé panny, zasypáni zlatem a slávou? Jenže tohle nebyla báje, my nebyli reky, o pannách jsme si nechávali zdát, a jediné, čím jsme tu mohli být zasyp

Stránky