Jan Žlebek

Obrázek uživatele Jan Žlebek

Bio

Stručné bio
Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích.
Co na sebe dál práskl/a:
Narodil jsem se v roce 1987, na detaily si nevzpomínám. Od mládí jsem byl nadějný v ledasčem, ale nehodlám se stát otrokem kariéry. Nastoupil jsem na základní školní službu a ve škole jsem se naučil kdeco - čtení, psaní, počítání... Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích. Co se knížek týče, jsou si v mých očích všechny rovny (ale některé jsou si rovnější). Mezi ty nejrovnější patří knihy ze subžánru new weird, s chutí si pošmáknu i na kyberpunku. Pomalu se propracovávám do fáze, kdy si budu moct o svých knihách promluvit s rodinou u nedělního oběda. Abych parafrázoval klasika: literární vkus mých rodičů se mezi mým osmnáctým a třiadvacátým rokem neuvěřitelně zlepšil.

Historie

Členem již
5 let 3 months

Moje příspěvky

Mark Hodder v třetí části plánované šestidílné série mění styl. Zatímco dříve čtenářstvu předkládal steampunk jak parní kotel kypící šílenými vynálezy vědců, kteří by strčili do kapsy MacGyvera, Myšpulína i Teslu najednou, k pramenům Nilu vezme publikum cestopisný román s parní příměsí.

Ulicemi Whitechapelu se plíží mlha, sporé světlo lamp jen stěží bojuje s temnotou a pouliční květiny nabízejí pel každému, komu v kapse chřestí mince. A některé z nich splní i ty nejpodivnější přání jen za pár... kapek krve. Nad Buckinghamským palácem totiž vlaje Draculova zástava s netopýrem a viktoriánský Londýn se mění v město dětí noci. Jenže některé věci se nemění nikdy a ulicemi Whitechapelu se neplíží jen mlha...

„Čí je ten ohař?“
„To není ohař, to je vlkodav, lásko.“
„Čí je ten vlkodav?“
„Atticův.“
„Kdo je Atticus?“
„Atticus je mrtvej, lásko, je mrtvej,“ mohl by říct Bruce Willis ve filmové adaptaci Napáleného

Plíživé hrůzy slídící v hlubokých lesích, šílenství skryté v očích zdegenerovaných vesničanů, bezbožné rituály popsané na stránkách zaprášených knih... Nemusíte být obdařeni nezemskou inteligencí z temného Yuggothu, abyste našli společného jmenovatele – amerického klasika hororu Howarda Phillipse Lovecrafta.

Drsné beskydské kopce a parta upírů, kteří umírají zatraceně neochotně – s těmito protivníky se musí porvat hrdina nejnovějšího románu Miroslava Žambocha. A veterán britských speciálních jednotek exceluje ve dvou věcech – ve schopnosti proměnit terén ve spojence a nepřátele v mrtvoly. Jenže bude mu to ve střetnutí o život rodiny stačit?

Válka, která ukončila všechny války. Tak by se dalo říkat Třídenní – střetnutí, jež učinilo ze zbytků pozemské civilizace ostrovní kulturu a z vesmírných kolonií lidstva paběrkující příjemce humanitární pomoci ze strany mimozemských Veganů.

Burton a Swinburne. Odlišnější viktoriánské gentlemany byste pohledali stěží. Nejen proto, že gentlemany jsou oba hrdinové jen s odřenýma ušima. A už vůbec ne viktoriánskými.

Ze starého dobrého Bangu! si vzal jeho autor Emiliano Sciarra základní systém utajených rolí postav a snahy odhalit soupeře, charakterů se speciálními schopnostmi i boje pomocí balíku různých typů karet. Skutečným vítězem však není ten, jehož katana zůstane po boji nejvíce zbrocena šarlatem, ale válečník, o jehož cti nikdo nepochybuje. Tak by se v kostce dalo shrnout příběhové pozadí hry bangového typu s názvem Samurajský meč.

Napsat, že steampunkový žánr se v naší zemi poslední dobou veze na vlně popularity vysoké jako vzrostlý exemplář slona afrického, je stejně platné jako nosit mlhu do metropole na Temži.

Vladimír Šlechta umí psát zábavně, ale nikoliv plytce, akčně, ovšem rozhodně ne prvoplánovitě, a chytře, aniž by nudil sáhodlouhými exhibicemi při popisu neexistujících sci-fi udělátek.

Stránky