Obrázek uživatele Jan Žlebek

Bio

Stručné bio
Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích.
Co na sebe dál práskl/a:
Narodil jsem se v roce 1987, na detaily si nevzpomínám. Od mládí jsem byl nadějný v ledasčem, ale nehodlám se stát otrokem kariéry. Nastoupil jsem na základní školní službu a ve škole jsem se naučil kdeco - čtení, psaní, počítání... Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích. Co se knížek týče, jsou si v mých očích všechny rovny (ale některé jsou si rovnější). Mezi ty nejrovnější patří knihy ze subžánru new weird, s chutí si pošmáknu i na kyberpunku. Pomalu se propracovávám do fáze, kdy si budu moct o svých knihách promluvit s rodinou u nedělního oběda. Abych parafrázoval klasika: literární vkus mých rodičů se mezi mým osmnáctým a třiadvacátým rokem neuvěřitelně zlepšil.

Historie

Členem již
6 let 2 months

Moje příspěvky

Bylo, nebylo. Za devatero strašidelnými hrady a devatero temnými zámky v jisté podzemní noře bydlel jeden opravář hvězd. Nebo koblih. Nebo Cthulhu junior. Nebooo...

Mágové ve Sbírce ctností kouzlí pomocí alkoholu, používají prastaré vúdú rituály nebo mluví s knihami. Díky autorčinu zápalu jim budete bez potíží jejich čarování věřit.

Někde daleko a hluboko, v krajinách lidského srdce a snů a děsů, tam kde končí duha a začíná deset tisíc let starý les, se skrývá bájná říše, kde všechny příběhy začínají a končí. Místo hojnosti, věčného mládí a naplnění, stejně jako hrůz, smrti a zkázy. Tohle je vyprávění o hledání a nacházení. O cestě do neznámé země. O Lavondyss.

O čem to je? O třech dcerách Krokových. O ženách a mužích. O národních dějinách – smyšlených a skutečných. O národní identitě. O Praze a o Brně. O moci slov. O archetypech, mýtech, legendách, příbězích, lžích, marketingu a PR. O okouzlení cizostí i o češství. O roli českých zemí v minulosti a v budoucnosti. O Libuši, Kazi i Tetě.

Čas: začátek našeho letopočtu. Místo: hranice říše římské. Úkol: naplánovat výstavbu. Stručně, jednoduše, rychle. Protože pokud něco vystihuje německou hru Limes opravdu trefně, pak jsou to tyto tři slova. Vlastně čtyři – v původním výčtu chybí ještě zábavně.

Vítej, chrabrý válečníku! Vítej zpět v dobách, kdy muži byli silní, ženy krásné a život chutnal jako víno. V časech pradávných a vzdálených, v časech plných temných kouzel i nezměrného hrdinství. 

Stará klasika v novém kabátu.

Mark Hodder v třetí části plánované šestidílné série mění styl. Zatímco dříve čtenářstvu předkládal steampunk jak parní kotel kypící šílenými vynálezy vědců, kteří by strčili do kapsy MacGyvera, Myšpulína i Teslu najednou, k pramenům Nilu vezme publikum cestopisný román s parní příměsí.

Ulicemi Whitechapelu se plíží mlha, sporé světlo lamp jen stěží bojuje s temnotou a pouliční květiny nabízejí pel každému, komu v kapse chřestí mince. A některé z nich splní i ty nejpodivnější přání jen za pár... kapek krve. Nad Buckinghamským palácem totiž vlaje Draculova zástava s netopýrem a viktoriánský Londýn se mění v město dětí noci. Jenže některé věci se nemění nikdy a ulicemi Whitechapelu se neplíží jen mlha...

„Čí je ten ohař?“
„To není ohař, to je vlkodav, lásko.“
„Čí je ten vlkodav?“
„Atticův.“
„Kdo je Atticus?“
„Atticus je mrtvej, lásko, je mrtvej,“ mohl by říct Bruce Willis ve filmové adaptaci Napáleného

Stránky