J. Nováková

Pan Zdeněk Jarchovský vám povypráví, jak bylo na Detektivconu.

V květnu na nás z obálky vyjíždí spanilý rytíř s lepou pannou. Tento výjev jste možná v poslední době v knihkupectví viděli.

Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás od nepaměti, vskrytu a potají, daleko, a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...

Nestává se to často, prakticky vůbec, aby v XB-1 měly v povídkové tvorbě převahu ženy. A přesně to se stalo v červnové XB-1.

Během pobytu v Číně získala zkušenosti i vědecké renomé; ale zpátky do Čech si přivezla ještě něco navíc. Prastarý rukopis, který objevila v muzeu v Pekingu, změnil celý její život. Dokázala zatajit, že ho našla. Ani později o něm nikomu neřekla, přestože by jí to přineslo slávu. Celá léta se pokouší vyluštit nesrozumitelný text, psaný v malém pečetním čínském písmu. Teď se před ní konečně rýsuje řešení. A je pevně rozhodnutá, že si ho nechá jenom sama pro sebe.

Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás odnepaměti, vskrytu a potají, daleko a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...