Recenze: Gabrielle Lord, Spiknutí 365 - Březen

Vydáno: 20 04

Autor článku: Jan Pechanec


Utíkej, Cale, utíkej. Honí tě všichni Australané. Nebohý Callum Ormond v době dospívání již třetí měsíc zažívá nejčernější noční můru, kdy se na ulici a bez prostředků marně snaží zjistit, kdo se ho a jeho rodinu snaží dostat. Již potřetí jsme na počátku března mohli plni nedočkavosti prožívat nová dobrodružství a útrapy mladíka, které pro nás každý měsíc připravuje autorka Gabrielle Lord a nakladatelství Fragment (plus spousta dalších nakl. v jiných zemích).

Na konci února jsme s Calem unikali lvím spárům a "červenému nátělníku", abychom několik nocí nespali, buzeni noční můrou blížícího se vlaku a zaklíněné nohy v kolejišti. Naštěstí přišel březen, abychom si v poklidu domova mohli vlézt za kamna a vrhnout se do čtení dobrodružného románu na pokračování s názvem Spiknutí. Cyklu primárně určeného pro mládež, ale i starší a zkušenější čtenáři si rádi odpočinou v náruči nervydrásajícího napětí.

Kupodivu se ani ve třetím dílu knihy se stále stejným schématem neztratila šťáva a Cal s kamarádem Bogesem opět čelí neunávnému pátrání státních orgánů i těch více zločinných. Strachy zmíráme v obavě o osud Cala, občas i o osudy jeho rodiny (zejména jeho sestry Gábi, toho času v kómatu) skrze chlapcovy pocity. Oddechu nám autorka nedopřává, což na škodu rozhodně není, neboť se zúčastněným nedostává ani odpovědí - pouze letmých náznaků cest, které také nemusí vést nikam. Však ještě zbývá devět pokračování na vyřešení záhady rodu Ormondů, po kterém tolik prahne Oriana - mafiánská mama.

Člověk, který se pravidelně dívá na televizní seriály, si nutně začne při čtení Spiknutí uvědomovat, že autorka musí používat podobných postupů, aby donutila čtenáře k pravidelným návratům. V mém případě jsem si toto odhalení uvědomil při sledování seriálu 24 hodin. Neustálá akce, překvapení, překvapivá rozuzlení a minimum odpovědí. Tak se na to musí. Kdo by se taky vracel ke knize, která nepřevyšuje uměleckou kvalitou běžnou produkci? Právě pro takový druh literatury se vžilo označení vlakové čtivo.

Spiknutí 365 - Březen tak sune diváka v čase a prostoru. Pro udržení kontinuity se čas od času objeví nová postava (v tomto případě zatracenec Zátka) a z temných koutů (doslova) vyskakují již staří známí (Winter, Robo v červeném nátělníku, Jennifer). Ve vlakovém čtivu však nesmíme polevit, ale číst ho na jeden zátah, neboť by se mohlo stát, že začneme přemýšlet (a to se u oddechové literatury nedělá). Pokud se vám to stane, uvědomíte si, že chudák Callum se většinu času nudí a čeká, až na něj spřátelení jedinci budou mít čas. Zarazil jsem se například nad teoretickými potížemi souvisejícími s Callovou hygienou a pravidelným přísunem stravy. Literáti formátu Dostojevského by i z jediného měsíce vykřesali tisícistránkové bichle. Paní Lordová však ví, po čem mladá srdce touží.

Callum se vrátil a statečně odolává silnějším protivníkům. Sice to opět vypadá, že se nachýlil jeho čas a bude dopaden, ale to se Březnem opojený čtenář může snadno dozvědět, protože jsme ani v dubnu zpoza kamen nevylezli a pouze se třeseme na jeho další dobrodružství...

Spiknutí 365: Březen /Conspiracy 365: April/ (ukázka z Března, ukázka z Ledna, recenze Března, ukázka z 2. pokr. Únor, o autorce, recenze Pechyho, Zuzčina recenze Lednu, Pechyho recenze Únoru, ukázka z Dubna)
Lord, Gabrielle

Nakladatel: Fragment
Překladatel: Milena Hordinová
Obálka: -
Redakce: Helena Klečková, Daruše Singerová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 176
Rozměr: 130 x 195
Provedení: paperback
Cena: 149 Kč

Jan Pechanec

Komentáře

Je pravda, že u téhle literatury přemýšlení škodí zdraví.

- u jednoho "románu" jsem se takhle například zamyslel, kdy hlavní hrdina čůrá, když už je dva dny v neustálém pohybu a akci, bez jakéhokoli oddechu.

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

No, asi si autori mysli, ze kazdodenni rutinu netreba predvadet. Kdyz se to tak vezme, tak chudak Cal to asi dela, kdyz se nudi v kazdem pokracovani o nem nevime tretinu mesice :-)
Ani nevim, jak bych se stavel k tomu, kdyby hrdina myslel na to, jak moc chce na malou ;-) Asi nejlepsi scena, ktera byla skvele vypointovana je z Pulp Fiction :-D

Náhodou občas se to vyskytuje, i když je to hlavně ve scénách, kdy se chce autor hrdinovi pomstít - třeba v kobce, kde není kam :)

A například v Prsatému muži a zloději příběhů o tom byla pomalu celá kapitola :) Ale tam je fakt, že to mělo opodstatnění.

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Přidat komentář