SLOUPEK: Knihy, které Renču ovlivnily

Byla jednou jedna malá holčička, žádná veselá panenka s copánky a mašličkami, ale spíše zamyšlená samotářka, která utrousila sem tam nějaké slůvko, nicméně velmi zvídavá. Její rodiče ji okolo osmého věku vzali do letňáku na indiánku, a tak viděla Poklad na Stříbrném jezeře a Vinnetoua. Díky filmům se chytila do pasti knih, nesoucích na sobě jméno autora Karla Maye, za což mohla i dědečkova dobře zásobená knihovnička. Pustila se do čtení i ve slovenštině, protože některé mayovky česky nebyly. A vzhledem k boomu vydávání mayovek po sametové revoluci je četla ještě ve věku, kdy její kamarádky už hltaly Stanislava Rudolfa či začínající Lenku Lanczovou.

Už v té době ji ovšem fascinovalo téma nesmrtelnosti, a přestože německy rozuměla jen základní slůvka, na začátku 90. let sledovala na RTL seriálového Highlandera a od něj už byl jen krůček k upírům, a tak objevila Stokerova Draculu, kterého v té době zpropagovala i úspěšná filmová verze v režii F. F. Coppoly. Na něj ovšem nadšená čtenářka navázala až o mnoho let později, protože o nějaké jiné upírské literatuře neměla zdání a brouzdání po internetu jí bylo ještě na hony vzdáleno.

Na střední a vysoké škole proletěla různé žánry a autory, na pár let díky paní Ludmile Vaňkové zakotvila v české i francouzské historii, Collinsové Šance ji nakoply k Puzovu Kmotrovi (Renča ví, že je to zvláštní otočka, ale stala se), a ten pak ke špionům Ludlumovým i thrillerům Davida Morrella.

Návrat k upírům a dalším mytickým stvořením způsobila až televizní Buffy, ale především už měla v práci přístup k internetu, a tak konečně zjistila, že o upírech a podobných potvůrkách píší i jiní autoři než pan Bram Stoker. Ale to konečné ukotvení v žánru moderní fantasy způsobila až neohrožená nekromantka a upírská popravčí Anita Blakeová. A tak může vděčně říct: "Díky, Laurell, nejen za Anitu, ale i za nakopnutí ke čtení v angličtině."

Takže tři knihy, které ji ovlivnily? Bylo jich trošku víc, ale těmi milníky jsou asi Vinnetou, Kmotr a Anita Blakeová.