I v této nelehké době probleskují knižním trhem nové hvězdy české fantastiky. Pavel Motejlek je jednou z nich. Se svou knihou Temné duše vzdává hold své oblíbené RPG hře Dark Souls a zároveň přináší na český knižní trh něco nového a neobvyklého… Otázka je: Ocení tuto osobitost a originální přístup i čtenáři?

Pravidelná anketa Kniha roku Sardenu má za sebou další ročníky. V článku najdete komentáře všech respondentů (kterým moc děkujeme!) a s nimi možnost zjistit, které zajímavé tituly vám unikly. Výsledky ankety zveřejníme posléze.

Dneska se podíváme na druhý styl tvorby krajinky z kartonu a to je stavění a taky víc zapojíme modurit a polystyren. Tahle krajinka je mnohem náchylnější na rozšlápnutí, ale zároveň ji lze „naplnit“ elektronikou, případně jít do větších výšek.

Smazal jsem z telefonu Facebook, Twitter i Instagram. Vypnul všechny notifikace. Pro YouTube nastavil jednoduché omezující pravidlo používání. Na stole přede mnou ležel čerstvě zhlouplý smartphone. A co teď?

První letošní sardenskou povídku, kterou si (po vítězných povídkách Sardenských legend) přečtete, napsala brněnská rodačka Michaela Kubíčková. V loňském roce vyhrála nebo se alespoň probokovala do finále „kdejaké“ literární soutěže, o kterou zavadila, a z tohoto pohledu to vypadá, že o ní určitě neslyšíme naposledy. V Sardenských legendách se sice úplně na vrchol neprobojovala, ale protože se naší předsedkyni poroty Tereze Kadečkové povídka zachytila drápkem v hlavě, prosadila si její vydání v rámci naší celoroční povídkové rubriky. Motiv ztraceného města v této povídce tedy není náhoda, ale „soutěžní“ úmysl.

Přejeme, ať se vám povídka líbí stejně jako nám.

Možná jste to nevěděli, ale Sarden je na Twitteru. A taky na Instagramu. A na Facebooku. Na TikTok jsme to zatím nedotáhli. Snažíme se být in (a osobně si myslím, že nám to moc nejde, je nás na to málo a nejraději píšeme texty).

Říká se „únor bílý, pole sílí“. Upřímně doufám, že je to pravda, nerad bych, aby ta klendra, co byla venku, vyšla nazmar. Abych snad ale tento blahodárný proces nějak svou přítomností nenarušil, místo do polí jsem se usadil před prosluněné okno a začal odsekávat některé čtenářské resty.

Petr Jaroněk na sebe poprvé upozornil vcelku nedávno; v roce 2019 vydanou Ospalou slovanskou dírou. Na Sardenu jsme ji nerecenzovali, ale stála by za to – mrazivý příběh ze Zlína 13. století s téměř až detektivní zápletkou má plíživě temnou atmosféru, sympatického hlavního hrdinu a kupu fascinujících reálií. Jen ten konec se moc nevyvedl. Nová Jaroňkova kniha, Běsi z temného hvozdu, navazuje právě na ten pokulhávající konec… bohužel.