RECENZE: Ted Chiang, Příběhy vašeho života

Teda Chianga u nás už důvěrně známe. Víme, že píše velice pomalu, a zatím jen povídky. A také víme, že stojí za to si na každé jeho slovo počkat. Pokaždé jde totiž o příběh, který je nejen dobře napsaný, ale také myšlenkově velice bohatý. Na jednu stranu bourá a překračuje hranice žánrové literatury, na straně druhé nemůže nikdo popřít, že píše science fiction, protože takový pocit úžasu, jaký nad jeho díly lze zažít, dokáže dát snad jen vědecká fantastika. Není to žádné jemné pošimrání centra libosti, je to pořádná pecka na solar, ze které už se čtenář nemusí nikdy vzpamatovat.

Chiang se narodil v Port Jeffersonu, ve státě New York, a vystudoval počítačovou vědu v Providence. Úspěch jeho povídek (a to jich napsal prozatím pouhých osm) je vpravdě neuvěřitelný. Za Babylónskou věž získal Nebulu, za Příběh tvého života další Nebulu a Theodore Sturgeon Memorial Award, za Dvaasedmdesát písmen obdržel Sidewise Award a za Peklo je nepřítomnost boha cenu Locus. Kromě toho získal i cenu Johna W. Campbella jako nejlepší nováček.

Sbírka Příběhy vašeho života přichází tedy k českému čtenáři s téměř kompletní tvorbou tohoto autora, a pokud se nechcete dál otravovat s touto recenzí, už si ji můžete běžet rovnou koupit, protože je jasné, že jde o úhelný kámen současné science fiction.

Úvodní Babylónská věž vypráví o technologickém postupu, díky kterému se mohla tato pýcha lidstva stavět. To však není důležité. Podstatné je, co si uvědomí jedna z postav v okamžiku, kdy stavba dosáhne nebe a stane se něco nečekaného. Vynikající otvírák – čtenář si hned uvědomí s jakou nesmírnou imaginací a myšlenkovým potenciálem se setkává. Ačkoliv rozuzlení nespadá úplně do našeho výkladu světa, uvědomění, které ho doprovází je nám nesmírně blízké. Právě tento kontrast spolehlivě vyrazí čtenáři dech hned na začátku. Což je dobře, protože jde o varování: pevně se připoutejte, tady nejste v literatuře do vlaku, takže očekávejte četné turbulence mozkové hmoty.

O něco připravenější už přistupujeme k povídce Pochopit. Tentokrát jde o silný tah na bránu už od začátku. Hlavní hrdina zjišťuje, že vedlejším účinkem léčby, kterou podstoupil, je poměrně mocné zvýšení inteligence. Díky vyššímu IQ si však hrdina může mazaně tento atribut zvýšit ještě několikrát. Ted Chiang v tomto textu popisuje zvyšující se pochopení světa v kontextech tak sugestivně, že jakmile si ho přečtete, nebudete si moci abnormálně vysokou inteligenci představit už nikdy jinak. Tato povídka mi připomněla knihu Rychlost temnoty Elizabeth Moon, kde je podobně důvtipně a věrohodně popisována mysl autisty. A nerada bych se rozhodovala, který autor sepsal lepší dílo.

Příběh vynikající matematičky, figurující v Dělení nulou, je do jisté míry převrácením předešlé povídky. Ona dáma je možná schopna zajít myšlenkami až za současné matematické axiomy, ale patrně jen protože u ní propukla psychická porucha. A jelikož je pro ni matematika to jediné, na čem záleží, vůbec si nepovšimne, že možná ztrácí něco mnohem důležitějšího, než jen čísla…

Příběh tvého života je velice půvabný a propracovaný příběh lingvistky, která je pověřena rozluštit řeč mimozemšťanů, kteří se zčistajasna na Zemi objevují. Ukazuje se, že tito tvorové si pamatují budoucnost. Jak se lingvistka snaží jejich civilizaci pochopit, mění se i její náhled na vlastní život. Tato povídka je nesmírně důmyslným zamyšlením nad determinismem a jeho uplatněním v našich vědách. Existuje však ještě jeden náhled, o kterém víme, že je možný, avšak na Zemi se neujal. Je to výklad tzv. teologický (ačkoliv nemusí mít nic společného s kterýmkoliv božstvem). 

Zábavné a chytré hrátky s kabalou nám Chiang předkládá v povídce Dvaasedmdesát písmen. Ten, kdo něco o kabale ví, už může tušit, že jde o vdechnutí života hlíně. Nebo i dalším materiálům. V tomto textu se genialita autora projevuje již v námětu, takže jistě není třeba ho ještě pitvat. Kromě toho, co se rozpitvá, to už se hýbat nebude. Leda bychom to znovu oživili…

Vývoj lidské vědy je Achillovou patou sbírky, ale je v tom relativně nevinně. Je to totiž kraťásek, psaný na objednávku pro odborný časopis. Přestože se vedle ostatních textů vyjímá trošku jako chudý příbuzný (protože na třech stranách se prostě nedá rozehrát žádný příběh), špatný rozhodně není, a bez něj bychom neměli Chiangovo dílo kompletní (což je ovšem pravda jen přibližně, ve skutečnosti ve sbírce chybí povídky O kupci a alchymistově bráně, Výdech a Životní cyklus softwarových objektů. Ovšem nemusíme zoufat, všechny u nás vyšly).

Předposlední kousek sbírky je brilantní studie víry, viny a trestu Peklo je nepřítomnost boha. Jen leckoho může překvapit, jak vlastně tato soustava funguje. Opravdu existuje bůh? A jak moc je spravedlivý? Toto téma bylo jistě probráno už ze všech stran. Anebo ne? Posouzení je na vás.

Všechny povídky jsou vynikající až ohromující, ale u mě osobně to vyhrává ta poslední - Když se vám líbí, co vidíte: Dokument. Vždycky jsem si myslela, že jsem přemýšlivý čtenář, zvyklý do hloubky analyzovat témata fantastiky. Když jsem však četla tuto polemiku o tom, co je a není morální, oděnou do čtivé povídky ze světa, kde existuje preparát, který v lidech potlačí automatickou touhu nadržovat krásným lidem a přeceňovat je, úplně jsem se za sebe styděla. Ted Chiang totiž dokáže z tohoto tématu vytřískat tolik úskalí (která by stoprocentně v naší realitě nastala), tolik případů, kdy nás tento pud poškozuje, ale i naopak obohacuje, že by mě nikdy nenapadly. Mistrovství této práce pak spočívá i v tom, že veškeré pro a proti před čtenáře klade, aniž by jen naznačil, co on sám považuje za správné. Zajímalo by mě, kdo z jeho čtenářů se po dočtení povídky dokáže přiklonit na stranu pro či proti. Já bych nemohla ani za milion let.

Nedávno jsem recenzovala Čerpadlo 6 Paola Bacigalupiho. Ano, Bacigalupi a Chiang jsou si velice podobní. Oba víc přemýšlí, než píšou, oba zvládají skvěle spisovatelské řemeslo a oba dokážou do svých povídek vložit obrovskou přidanou hodnotu. Tam, kde je Bacigalupi zaměřený spíš na společnost jako takovou, tam Chiang více zkoumá jednotlivce, ale jeho myšlenky mají globální dopad.

Je pravda, že Příběhy vašeho života nejsou snadné čtení. A pokud máte znalosti z matematiky, fyziky, psychologie, masmédií nebo i tradičních duchovních věd, určitě vám budou k užitku, a čtení si vychutnáte mnohem lépe. Ovšem ani takový analfabet jako jsem já, nemusí nad stránkami zoufat. Ted Chiang všechno pěkně a jednoduše vysvětluje, a když se na chvilku ztratíte, nevadí. Mnohem důležitější než chladné poučky je u autora příběh, a co z něho plyne pro člověka.  

Nic hlubokomyslnějšího ze sebe už asi nevymáčknu. Tak už se prostě zvedněte, a běžte do knihkupectví.

Obsah:

Babylónská věž (Tower of Babylon, 1990, česky poprvé v ročence To nejlepší ze SF 1, 1993)
Pochopit (Understand, 1991, česky poprvé jako Porozuměj v časopise Ikarie 8/2004)
Dělení nulou (Division by Zero, 1991, první vydání česky)
Příběh tvého života (Story of Your Life, 1998, česky poprvé v časopise Ikarie 3/2001)
Dvaasedmdesát písmen (Seventy-two Letters, 2000, česky poprvé v časopise Ikarie 3/2002)
Vývoj lidské vědy (The Evolution of Human Science, 2000, první vydání česky)
Peklo je nepřítomnost boha (Hell Is the Absence of God, 2001, česky poprvé jako Bez boha je peklo v časopise Ikarie 2/2003)
Když se vám líbí, co vidíte: Dokument (Liking What You See: A Documentary, 2002, česky poprvé v časopise Ikarie 2/2010)

Příběhy vašeho života /Stories of Your Life and Others/
Chiang, Ted

Nakladatel: Albatros Media - Plus
Překlad: Richard Podaný, Pavla Horáková, Robert Hýsek
Obálka: Milan Malík
Redakce: Martina Mašínová, Alexandra Horová, Lubomír Kuba
Rok vydání: 2011
Počet stran: 272
Rozměr: 135 x 205
Provedení: hardback
Cena: 299.00 Kč

Komentáře

Teda musím říct, že povídku Dělení nulou jsem pochopila úplně jinak - varianta s psychickou poruchou mě vůbec nenapadla a ani teď mi tam určitě nesedí. Kde to tam vidíš? Pro mě je to prostě příběh toho, kdy se člověku zhroutí celé dosavadní chápání světa.

To ano, ale ona Renée (se tuším jmenovala) byla (pokud si pamatuju) léčena, protože překročila hranice lidského uvažování. Jinak máš ale pravdu, o tom to taky je. On obecně nabízí Chiang vždycky víc výkladů, záleží, co je pro nás v dané chvíli nejdůležitější, nebo k nám nejsilněji promluví. Pro mě to byl ten kontrast ztráta/ztráta.

Zuzana "Lament" Kocurková

Léčena byla, nepletu-li se, kvůli pokusu o sebevraždu. Což se, pravda, dá považovat za důsledek psychické poruchy. Na druhou stranu pokud se ti hroutí svět, není to zas až tak překvapivé jednání a přijde mi, že podle nějakých náznaků v závěru se z toho má docela šanci vyhrabat.

To že je možné si najít víc výkladů nepopírám a je to jedině dobře, aspoň máme příležitost si ty různé pohledy porovnat.

Přesně tak. A hlavně v naší civilizaci říkáme psychická porucha všemu, co se vymyká nám zmámému chování. A vlastně vůbec nemáme ponětí, jestli jde o nemoc. Kupodivu to už přiznávají i psychologové (jestli i psychiatři, to nevím ) :D.

Zuzana "Lament" Kocurková

Do jisté míry ano. Jenže naštěstí všichni nejdeme hned k psychologovi. :) Ona je samozřejmě potřeba určitá míra "jinakosti", ale překvapivě například to, čemu dnes říkáme schizofrenie, je soubor různých projevů, u kterých si nejsme jisti, jak nebo jestli jsou škodlivé. Někteří schizofrenici jsou sice nebezpeční (a někteří svou nemocí i trpí), ale většina ne. My bereme tyhle projevy jako nemoc a snažíme se je léčit... Přitom jde o jiný způsob myšlení, které se jen vymyká "normě".

Zuzana "Lament" Kocurková

Mimochodem, ty máš k tomuhle tématu nějak blízko?

Nemůžu nesouhlasit (zvlášť proto, že tomu tak moc nerozumím), ale asi už jsme trochu odbočili od knihy. A taky už mi trochu došlo, proč se o tom vlastně tak dohaduju - přijde mi totiž, že se celý ten příběh dá vysvětlit bez nějaké psychické poruchy (ten její objev nebylo nějaké blábolení pomatené mysli, chybu v tom nenašli ani další odborníci; zoufalství nad ztrátou smyslu života může člověka krátkodobě vykolejit i bez dalších "poruch") a tak je tam pro mě trochu navíc (Occamova břitva a tak). Ale jestli to tam vidíš, budiž...

Určitě se to dá vysvětlit i tak! Já jsem si to vysvětlila takhle právě asi i protože se zajímám o psychické "poruchy". Možná protože se jejich propuknutí obávám u sebe. :) A to už si ani nepamatuju jak dlouho. Ale zatím dobré. :) Nejsem v tomto oboru sice odborník, ale mám blízkého přítele psychologa, takže s ním vedu vášnivé debaty na téma psychického zdraví, a dozvídám se velmi zajímavé věci. 

Myslím, že jsem se v tom krátkém shrnutí děje snažila naznačit implicitně příliš mnoho věcí, a moc to nevyšlo... :( Právě i to, že pokud by matematik dokázal překročit vnímání současných axiomů vědy, měli bychom to sklony považovat za psychickou poruchu. Příště snad budu srozumitelnější.

Zuzana "Lament" Kocurková

Přidat komentář